Vláda Andreje Babiše (ANO) v demisi odmítla v řízení u Ústavního soudu podpořit skupinu senátorů v čele s Renatou Chmelovou (nestr. za Piráty a KDU-ČSL), Jiřím Dienstbierem (ČSSD) a Václavem Láskou (nestr. za SZ), která jakožto rozporná s Ústavou napadla několik ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, jež umožňují obcím vyhlásit takzvané oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů a následně v nich novým obyvatelům nevyplácet doplatek na bydlení.

V materiálu, který na jednání předložil po konzultaci s ministryní práce a sociálních věcí Jaroslavou Němcovou (ANO) ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), ale původně stálo, že vláda do řízení před Ústavním soudem vstoupí a senátorskou iniciativu podpoří.

Tisková mluvčí Úřadu vlády Barbora Peterová Deníku Referendum na dotaz, proč Babišův kabinet přijal usnesení, které je zcela protichůdné s tím původně navrženým, odpověděla, „že debata nad tímto bodem byla poměrně obsáhlá, o čemž konec konců svědčí i změna usnesení“. A doporučila obrátit se na ministerstvo spravedlnosti.

Nikdo nic neví

Pelikánova tisková mluvčí Tereza Schejbalová nejprve Deníku Referendum řekla, že na výše položenou otázku nemá odpověď. Po několika urgencích stručně dodala, že ministr spravedlnosti změnu usnesení nepodporoval, „ale vláda se rozhodla jinak“.

Deník Referendum se proto se stejným dotazem obrátil i na ministerstvo práce a sociálních věcí, do jehož působnosti zákon o pomoci v hmotné nouzi spadá. Jeho tiskový mluvčí Vladimír Řepka odpověděl podobně jako jeho kolegyně Schejbalová s tím, že důvody pro změnu usnesení zjistí. Avšak na pozdější urgence již nereagoval.

Vysvětlení toho, proč vláda nepodpořila návrh na zrušení bezdoplatkových zón, je proto třeba hledat v loňském hlasování o pozměňovacím návrhu poslance Vladislava Vilímce (ODS), který do zákona omezení výplaty doplatku na bydlení prosadil. Vilímcův návrh totiž podpořily všechny strany tehdy zastoupené ve Sněmovně s výjimkou ČSSD. A politické hnutí ANO se rozhodlo neměnit svůj názor, ač je zřejmě v rozporu s Ústavou zaručeným principem rovnosti, svobodou pohybu a pobytu i nepodmíněnosti ochrany lidských práv.