Uznávaný sociální geograf David Harvey popisuje v prologu knihy Rebelská města vizi města zobrazenou na plakátu francouzského radikálního sousedského hnutí Écologistes: portrét staré Paříže reanimované sousedským životem, s květinami na balkonech a náměstími plnými lidí, malými dílnami a obchody otevřenými světu, kavárnami, fontánami, lidmi na nábřeží, komunitními zahradami. Je to podle něj město, kde mají lidé „čas pro to užít si konverzace nebo si zapálit dýmku“.

Tato vize je však v příkrém kontrastu s novou Paříží, která začala růst. Původní duch starého města se začal měnit, nabourávaly ho výškové budovy, bezduché nové bytovky ve 13. pařížském okrsku a na předměstích, navrhovaná autostráda na levém břehu Seiny, komodifikace ulic i rozpad vibrujícího sousedského života kolem řemeslných obchůdků ve čtvrti Marais.

Pokud tento obraz přirovnáme k současné situaci hlavního města Prahy, je to jistě zjednodušující. Toto přirovnání ale ve výsledku popisuje ducha toho, čemu metropole v současnosti čelí, třebaže se to na první pohled nemusí zdát.

To, jaká máme města a jak na ně nahlížíme, bylo a je odrazem aktuální převládající společenské doktríny. Ostatně i Harvey sám tvrdí, že podstatou neoliberalismu je, že z každého člena neoliberální společnosti se stává neoliberální osobnost, ať už se mu to líbí, nebo ne. Společenská víra nabytá v českém prostředí v devadesátých letech nás tedy také nasměrovala do odpovídajících společenských kategorií. I pohled na rozvoj Prahy vychází v klíčových případech ze stále znovu přiživované víry v sílu volného trhu, který má poskytnout tu největší možnou svobodu každému jejímu obyvateli. Je přece na každém, jak si zařídí život, jak obstojí na trhu se všemi dimenzemi lidského života, a to včetně prostoru, který jeho život obklopuje.

Není vize jako vize

Vize Prahy zobrazovaná klíčovými městotvornými aktéry a institucemi je v duchu módních trendů do značné míry shodná s vizí, kterou popisuje Harvey. Praha se má stát tepající a zároveň uživatelsky příjemnou metropolí, která zároveň poskytne prostor pro setkávání, kulturu, vzdělávání, dostupné služby i plnohodnotnou relaxaci. Vykreslení vizí a jejich vepsání do hesel informační kampaně, kterou město platí, je ovšem jedna věc, a jejich dosažení věc druhá. Klíčový rozdíl tkví totiž už v myšlenkovém pojetí a základních východiscích.