Náměstek pražské primátorky Petr Dolínek vyslovil v souvislosti s Libeňským mostem něco, co je příznačné pro společnost, která kvůli účelu nevnímá širší souvislosti. Pokud jde o pražský Libeňský most, je pro Dolínka kromě funkce mostu důležitá už jen výhodnější cena — za obnovu původního, nebo za vybudování nového? — a jeho hypotetická životnost, kterou nám stanovil na 100 let, prohlásiv: „Odborníci z Kloknerova ústavu ČVUT zdůraznili, že požadované životnosti a trvanlivosti mostu na sto let lze dosáhnout pouze stavbou zcela nového mostu.“

Kdyby těmto odborníkům tak nešlo o to, aby se starý most zboural a stavěl nový, stejně tak by mohli říci, že stoleté trvanlivosti mostu lze dosáhnout dobře provedenou rekonstrukcí a včasnými opravami a údržbou, viz Karlův most.

Ostatně kdo z odborníků i na slovo vzatých může stoletou trvanlivost nového mostu zaručit, že. Pokud pak půjde o záruční dobu nového díla, budou váhat i nad desetiletou. Za podmínek nezanedbané údržby, která bude obnášet, a tak dále, umíme si představit. (Jak starý, totiž mladý je most barrandovský, dříve Antonína Zápotockého, který rovněž čeká rekonstrukce — tomu je právě třicet let.)

Teď, když si magistrátní úředníci už brousí tužku na havarijní výměr, odborníci dokonce připouštějí, že šíře mostu postačí původní, tedy dvacet jedna metrů místo uvažovaných sedmadvaceti, což byl jeden z důvodů, proč stavět most nový.