Od 19. ledna 2018 pražský Libeňský most slouží pouze pěším a cyklistům. Nesmí po něm jezdit tramvaje ani auta. Ostatně únosnost mostu je omezena už řadu let, zejména pro auta. Tramvaje po něm musely jezdit sníženou rychlostí, ledva se ploužily.

Nyní se hledá viník tohoto stavu, kdy, jak podotýká starosta Prahy 8 Roman Petrus: „Dopravně tolik zkoušená Praha 8 dostává další ránu.“ „Most je symbolem toho, že se město neumí o věci starat,“ říká Jan Čižinský, starosta Prahy 7. Petr Dolínek, náměstek pražské primátorky pro dopravu, sport a volný čas, oponuje: „Všichni, kdo opravu mostu blokovali, by si teď měli sáhnout do svědomí. Oprava Libeňského mostu byla připravena už v roce 2015. kdyby nedošlo k blokování, mohl být most už dnes opraven.“ V Dolínkově pojetí však slovo oprava značí něco jiného, mnohem radikálnějšího.

O osudu mostu Zastupitelstvo Hlavního města Prahy přímo rozhodlo až loni v únoru, kdy (konečně!) schválilo, že most má být opraven. Což můžeme považovat za vítězství zdravého rozumu, jak se říká. Až do té doby se zhruba třicet let prosazoval záměr most zbourat a postavit nový, širší. Proti tomuto grandióznímu plánu, který počítal i s rozšířením (tedy částečným vybouráním) Dělnické ulice (na holešovické straně), se postavili mnozí odborníci i podstatná část veřejnosti, protože most měl být součástí komunikačního průtahu pro tranzitní a další dopravu, deroucí se Prahou na sever. V té době Libeňský most v havarijním stavu nebyl.

Z tohoto plánu naštěstí sešlo, ale jisté vlivné komerční a politické kruhy se rozhodly, že Libeňský most tzv. nepustí. Že když tedy nebudou bourat Dělnickou a budovat estakády na libeňské straně za stovky milionů, tak si tedy aspoň střihnou nový Libeňský most. Důvod pro to tehdy byl sice malý, ale když si počkaly třicet let a dostatečně zajistily neúdržbu mostu, ten se vskutku dostal do havarijního stavu; takže zbourání a stavba mostu nového byly takříkajíc na dosah ruky. Jenže ten plán jim zastupitelstvo loni v únoru na poslední chvíli zhatilo.