Jeden pozorný čtenář mých úvah — spíše poznámek — mě upozornil na okolnost, že většina mých doporučení nebo postojů má udržovací či mírně obnovitelskou povahu, ale společnost přeci musí budovat, rozvíjet se a investovat… Obrazně řečeno — roztočíme-li kola průmyslu, roztočíme také kolo dějin.

V tomto duchu Miroslav Zajíček, energetický ekonom, odpovídá v LN ze dne 1. 2. 2014 (příloha Orientace) na otázku: Co byste radil lidem, jejichž domovy dnes před zbořením chrání v zásadě jen dvacet let staré limity (těžby hnědého uhlí v severních Čechách)? „Upřímně: aby se dohodli na výkupu svého pozemku a domu za velmi štědrou protihodnotu. Takovou, která by pro ně znamenala příležitost začít jinde — třeba v perspektivnější a zdravější lokalitě.“ Na jiném místě Miroslav Zajíček zároveň říká „že podíl uhlí na výrobě elektřiny bude v dohledné budoucnosti velmi rapidně klesat, a to i když by došlo k prolomení limitů těžby “.