Ekologa na ministerstvo!
Alena ZemančíkováAlena Zemančíková se vrací k polemice, kterou spolu vedli Matěj Stropnický a Jan Keller. Mimo jiné se v ní objevilo dilema, zda má mít přednost nedotčená příroda a energetická bezpečnost či sociální situace nízkopříjmových vrstev.
Ve sporu Matěje Stropnického s Janem Kellerem zaznívá otázka, zda je politicky možné, neřkuli správné, hájit nedotčenou přírodu (Šumava), energetickou bezpečnost (Temelín), přirozenost vodních toků (jezy na Labi) a ochranu krajiny (limity těžby), ale ignorovat přitom zhoršování sociální situace nízkopříjmových vrstev obyvatelstva, selektivitu zdravotní péče i přístupu ke vzdělání a nakonec i pozici vyloučených skupin obyvatel, jako jsou Romové.
Jsem za tuhle dichotomii vděčná, protože jsem díky ní porozuměla, proč Strana zelených nenašla společnou řeč s ČSSD a naopak ji našla s pravicovou Topolánkovou vládou. Strana zelených totiž má rétoriku, z níž zaznívá dostatek.
Tak třeba v tom sporu o Šumavu má Strana zelených spolu s dalšími ekologickými organizacemi naprostou pravdu v tom, že se tam nemají stavět další sjezdovky a lanovky, protože to krajinu zničí nezbytně navazující infrastrukturou. Lidé, kteří tam žijí, ovšem pociťují právo na srovnatelnou životní úroveň s těmi, kdo proti sjezdovkám a lanovkám vystupují, a mají (asi oprávněné) podezření, že z pouhé ochrany přírody se na Šumavě žít nedá.
Jedním z možných řešení by bylo zavedení nepodmíněného základního příjmu. Pak by se lidé mohli zabývat něčím ušlechtilým a nebyli by tlačeni k další devastaci země jen aby se uživili.