Sociální demokracie bude v nadcházejících volbách prosazovat „fungující demokratický stát“. Vzhledem k tradičnímu důrazu ČSSD na vzdělání a odpovědnost vůči budoucím generacím se toto heslo nepochybně vztahuje také na v minulém volebním období těžce zkoušená ministerstva školství a životního prostředí. Druhý muž této strany ale nedávno překvapivě vystoupil s opačnou představou. Oba důležité státní úřady navrhuje zrušit.

Zelený kruh v uplynulých letech podrobně sledoval a na řadě konkrétních čísel a kauz doložil postupnou organizační, personální a funkční destrukci ministerstva životního prostředí pod vedením ministrů Drobila a Chalupy. Začala odvoláním celého vedení ministerstva tvořeného vesměs nestranickými odborníky a jmenováním nových náměstků, z nichž nestraník či odborník nebyl ani jediný.

Postupně muselo odejít dalších 500 expertů, drastické škrty utlumily protipovodňové a smogové předpovědi, okleštily služby pro turisty v chráněných územích či kontrolu znečišťovatelů. Soud prokázal opakované a masivní porušování zákonů ze strany ministrem jmenovaného vedení Národního parku Šumava.

Ministerstvo přestalo navrhovat opatření pro zlepšení kvality života lidí, naopak se soustředilo na udělování všemožných výjimek z „nepohodlných“ zákonů. Ministr Chalupa neprosadil vládní návrh poplatků, které měly motivovat největší znečišťovatele k modernizaci výroby a omezení smogu. Kompletně připravený soubor opatření na zvýšení recyklace nedokázal za tři roky ani postoupit vládě.

Opětovné navrácení kompetentního vedení, odbornosti a nezávislosti tomuto státnímu úřadu je velmi náročný úkol. Je dobře, že se k němu oficiálně hlásí také ČSSD a ve stínové vládě jeho vedením pověřila člověka s bohatými exekutivními zkušenostmi z české vlády i Evropské komise.

Jiný významný stínový ministr by ale „řadu kompetencí“ z ministerstva životního prostředí raději převedl na „své“ ministerstvo zemědělství a ze zbytku vytvořil „vládní agenturu“. Nenamáhá se přitom s odpovědí na základní otázku. Proč?

Těžko si lze představit, že by úředníci sledující výnosy pšenice najednou začali chystat vyhlášky o smogu či recyklaci. Prostým slučováním jich tedy rozhodně neubude. Vedle spojených ministerstev má navíc vzniknout zvláštní státní agentura.

Náklady na propojování různých pracovišť, prodeje a nákupy budov, rušení, převádění a zakládání různých organizací v rámci obou resortů či přeškolování pracovníků a vytváření nových týmů jistě převýší možné teoretické budoucí úspory. O výdaje státního rozpočtu tu tedy nejde.

MŽP tvoří protiváhu hospodářským resortům - tedy především ministerstvům průmyslu, zemědělství a dopravy. Posuzuje tedy také ekologické dopady koncepcí výstavby vodních děl, rizika využití genetických modifikací pro pěstování plodin, připomínkuje návrhy zemědělských a lesnických zákonů, kontroluje a postihuje porušování zákonů na ochranu přírody také ze strany zemědělských a lesnických společností. Propojení kontrolujícího s kontrolovaným by přirozeně vedlo k masivnímu porušování zákonů v této oblasti.

Přínosy takového kroku lze hledat jen velmi obtížně, příznačné je, že sám jeho autor žádné neuvádí. Jeho nesmyslnost je naopak zjevná. Například naši slovenští sousedé své ministerstvo životního prostředí v roce 2010 zrušili a vzápětí zase obnovili.

Nikdo si totiž nedokázal představit, jak takové sloučení s jiným ministerstvem prakticky uskutečnit, ani chaos, jaký by nastal, pokud by se tak skutečně stalo. Troufám si předpokládat, že si to nedokáže představit ani sám autor této pozoruhodné myšlenky.

V předvolební kampani se politici předhánějí v prezentaci svých programů včetně různých ekologických opatření a snaží se tak pro svou stranu získávat voliče. Činí tak také ČSSD. O překopání státní správy na úkor životního prostředí a školství se v jejích programových dokumentech nedočteme nic.

To není žádné překvapení, lidé očekávají od budoucí vlády něco úplně jiného než virtuální hry na „škatule hejbejte se“. Když podobný nápad loni zazněl z ODS, okamžitě následovalo jeho velmi razantní veřejné odsouzení vedením ČSSD. Bylo by tedy dobře, kdyby se k nápadu svého kolegy vyjádřilo jasně i nyní.

Může to ovlivnit důvěru voličů v záměry ČSSD v oblasti životního prostředí (i školství). Zdaleka nejen její členové či potenciální voliči nechápou, proč by mělo být potřeba rozprášit úřad, který má chránit čistý vzduch, vodu a půdu pro lidi. Možná jim to Michal Hašek ještě vysvětlí, pokud to tedy myslel vážně.