Začátek léta s sebou přinesl dva výrazné otřesy. První, v podobě povodní, zasáhl zejména české regiony. Druhý, v podobě policejního zatýkání, zasáhl zejména vládní politiky a jejich okolí. Naposledy udeřila sucha, která s následujícími lety budou stále větší hrozbou. Jmenování nové vlády a policejní vyšetřování přitom nesmějí zakrýt zprávu, kterou nám o našem chování dala voda. Neschopnost vyhodnotit povodně jako zprávu o hluboké proměně v našem životním prostředí a neochota hledat nové cesty totiž může být pro naši zemi a zdejší obyvatele osudná.

Povodně, sucha a další extrémní výkyvy počasí totiž nejsou náhodným rozmarem. Jsou příznakem širších změn, které souvisí se změnou klimatu. Musíme se smířit s tím, že se tyto jevy staly součástí našich životů. Nesmíme se však smířit s jejich prohlubováním.

Kromě tlaku na snižování emisí a skleníkových plynů je třeba se systematicky zabývat krajinotvorbou. Nejde jen o kvalitu životního prostředí, o zachování či návrat k přirozenému rázu přírody, který nám může pomoci se s extrémními výkyvy počasí vyrovnat. V péči o životní prostředí, v krajinotvorbě, leží obrovská příležitost pro vytvoření pracovních míst, která v tuto chvíli naše ekonomika a především naši lidé potřebují.

Existuje již velmi široká shoda, že zásadním momentem prevence povodní je hluboká proměna krajiny. Ta spočívá v odklonu od dosavadních postupů prosazovaných s cílem řídit a ekonomicky vytěžit krajinu. Naopak se zaměřuje na zvýšení její schopnosti zadržovat vodu. V minulosti jsme udělali spoustu chyb. Jejich výsledkem jsou zastavěné, betonové plochy, monokulturní těžbou poškozené lesy, které nahradily přirozený, smíšený či lužní porost.