V době svého vzniku, v roce 1928, byl nejdelším v Praze, spojuje Holešovice s Libní a představuje konstruktivismus s výraznými znaky a prvky pozdního kubismu. Autory díla byli dva zkušení stavitelé — architekt Pavel Janák a inženýr František Mencl. (Janák byl po Jožem Plečnikovi hradním architektem, je autorem rekonstrukce Černínského paláce, znamenitým urbanistou, například založil kolonii funkcionalistických vil v Praze na Babě, a jako teoretik má významný podíl na formování kubismu v architektuře.)

Oba tvůrci už s mosty zkušenosti měli, zhruba o deset let dříve vyprojektovali v Praze most Hlávkův (postaven 1909 až 1912). Libeňským mostem se tak završuje podivuhodně dramatické období vývoje architektury v prvním třicetiletí dvacátého století, které můžeme představit právě na třech pražských mostech přes Vltavu.

Čechův most (nejkratší) vytvořil Jan Koula, architekt ze starší školy, (spolu s Jiřím Soukupem) v letech 1906—1908, a zejména ženy ho hodnotí jako nejkrásnější v Praze. Na důvěryhodně rozkročených dvou kamenných pilířích secesně lehce spočívají tři žebrovité ocelové oblouky, z vnějších stran zdobené řadou světel. Krásné jsou také vysoké pylony se sochami géniů, dokonce i špalíčková dlažba činí most přívětivým.

Zvláště proti olbřímímu Stalinovi na Letenském kopci most oplýval laskavou secesní uvolněností, prodlouženou mírně dekadentním akcentem Pařížské třídy. Takový výhled do buržoasní noblesy se hrubě kamennému Stalinovi nelíbil, a proto v roce 1962 na znamení totálního nesouhlasu se nejprve olešenoval a poté několika dobře bunzírovanými detonacemi odstřelil. Tak je ten most krásný, a znám dámu, která se po něm denně musí projít alespoň třikrát; vždy ji zdravím lehkou úklonou a sejmutím klobouku s pleše.