Pokud se u nás o něčem už jakž takž začalo v souvislosti s digitalizací hospodářství a práce kriticky diskutovat, pak to je hrozba masivního úbytku pracovních míst ve vztahu k automatizaci průmyslu a také řady služeb. S výjimkou problematiky dvou asi nejznámějších digitálních platforem Uber a Airbnb, kde ale v naší debatě stojí v popředí spíš otázka nekalé konkurence vůči taxikářům a hotelům s ohledem na koncese a placení daní než pracovní podmínky lidí tyto služby nabízejících. Oproti tomu zatím zůstává stranou pozornosti takzvaná zakázková ekonomika, jejíž jsou obě služby součástí.

Jde o zadávání a plnění jednotlivých větších či menších zakázek nejrůznějšího charakteru přes digitální platformy. Čím dál tím více studií přitom ukazuje, že se jedná o fenomén jednak rychle se rozšiřující a jednak kvalitativně dále v mnoha ohledech zhoršující již tak prekérní pracovní podmínky a zajištění pracujících. Dystopickou vizí budoucnosti tak je automatizace doprovázená digitálním nádenictvím v těch zbývajících oblastech, které — alespoň ještě dočasně — zůstanou neautomatizovatelné.

Již nyní se přitom jedná o fenomén takového rozsahu, že to výzkumníky zabývající se trhem práce zaskočilo. Průzkum ve Velké Británii ukázal, že placenou práci přes digitální platformy ve formě jednotlivých malých zakázek vykonávaných v nezávislém kontraktorském poměru má jedenáct procent britských dospělých (asi pět milionů lidí), z nichž skoro třetina si tak vydělává veškerý příjem nebo jeho nadpoloviční část. Dohromady dalších deset procent respondentů uvedlo, že o zakázky na virtuálních portálech usilovalo neúspěšně. Se zakázkovou ekonomikou tedy má co do činění celkem pětina britské dospělé populace.

Obdobný průzkum pro Německo ukázal, že najít krátkodobé úkoly přes digitální zprostředkovatele se pokoušelo již dvaadvacet procent obyvatelstva, úspěšných jich bylo čtrnáct procent (asi osm milionů lidí). Z nich jich asi pětina, tedy 1,4 milionu, touto cestou vydělává alespoň polovinu svého celkového příjmu. Ve Spojených státech amerických se v roce 2015 fenomén týkal osmi procent respondentů.

Globální konkurence