Digitální platformy propojují nabídku a poptávku vytvářející trh. Rozšíření trhu do nových oblastí, ke kterému tímto způsobem dochází, sice může vytvářet různé nové příležitosti, ale zároveň to také podkopává tu klíčovou instituci, jejímž prostřednictvím naše společnosti zajišťují ochranu pracujících a stanovují jejich mzdu: zaměstnanecký poměr.

Přeorganizování aktivit, které se tradičně odehrávaly v zaměstnaneckém poměru, do samostatné výdělečné činnosti, představuje zřejmě ten nejradikálnější transformativní potenciál těchto platforem.

Úspěšné platformy jako Uber zatím spíše proměnily fungování těch oblastí, které již dříve fungovaly na způsob určitého druhu samostatné výdělečné činnosti. Každopádně ale obecně vytváří tlak na výši mezd a pracovní podmínky, protože zvyšují konkurenci, když snižují bariéry pro vstup na trh. Někdy také usnadňují obcházení regulatorních opatření.

Je už dostatečně známo, jak moc je rozšířená práce zprostředkovaná přes platformy. A je také známo, v jakých pracovních podmínkách se odehrává (viz například zde, zde, nebo zde). Zdá se, že většina takto pracujících využívá platforem k přivýdělku při pravidelném příjmu. Existuje však také nezanedbatelná menšina, čítající zřejmě přes milion pracovníků v EU, kteří se na platformy spoléhají jako na hlavní zdroj svého příjmu.

Jen malý zlomek z nich přitom dostává lokální minimální mzdu. Většina transakcí zprostředkovaných přes platformy není ani zdaněná ani pokrytá sociálním pojištěním.

Právě nízká mzda a paradoxně i nedostatek kontroly nad svou pracovní dobou jsou s odstupem ty nejpalčivější problémy spojené s tímto fenoménem. Například nedostatečné pojištění je zase hlavní starostí těch, kteří používají platformy k rozvozu jídel. Nehody vedoucí i k závažným zraněním jsou časté především u cyklistů.