Covid-19 se v průběhu letoška ocitl na samém okraji veřejného zájmu. Přesto se kolem něj odehrávají zajímavé změny a vyvstávají či trvají nemalé problémy. Ač to nevypadá na návrat devastujících epidemických vln, pandemii si nejde odškrtnout jako vyřešenou.

Nákazám stále zcela vévodí omikron, respektive jeho subvarianty. V praxi to znamená, že jsou v souladu s evolučním trendem „rychlejší“ — ať již kvůli nakažlivosti, nebo schopnosti obejít získanou imunitu. Často na ně nestačí protilátky zajišťující ochranu vůči infekci. V případě relativně zdravých lidí naštěstí ale obvykle zůstává zachována odolnost proti těžkému průběhu nemoci. Ta s časem upadá spíše u osob výrazně starších, jinak nemocných, s narušenou imunitou a podobně.

Hlavně těm se nyní doporučuje druhá posilující dávka očkování, jež problém alespoň dočasně řeší. Současně vybuzením hladin protilátek zlepšuje odolnost i vůči jakékoli nákaze. Je nicméně faktem, že vakcíny jsou postavené na prapůvodní variantě viru, od těch nynějších notně vzdálené. Byť jako prevence těžké nemoci fungují stále velmi slušně, za vývojem viru zastaraly.

To by měly napravit aktualizované mRNA očkovací látky, zatím nedostupné. Na cestě jsou jak ty utvořené podle staršího omikronu (BA.1), tak ještě novější, založené na pozdějších subvariantách (BA.4, BA.5). První typ schválila Velká Británie a čerstvě i Evropská léková agentura (EMA), druhý — také nově — americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv.

Míra imunizace je naší zásadní zbraní. V České republice dostalo původní očkování vůči covid-19 skoro sedm milionů lidí (přes čtyřiašedesát procent veškeré populace) — přičemž více než čtyři miliony si přišlo i pro první posilující dávku. Druhá posilující — ať již z důvodu nezájmu, čekání na upravené vakcíny či kvůli plánům se naočkovat až těsně před podzimem — je rozšířená jen minimálně. I u nemalé části starších lidí naštěstí přetrvává alespoň zčásti hlubší imunitní odpověď ze starší vakcinace.

Krom toho je zřejmě již jen úplné minimum těch, kteří by se s virem nikdy nesetkali. V éře omikronu dříve prodělaná nákaza zvláště nechrání před pozdějším opakováním — oficiální data ostatně uvádějí podíl reinfekcí na celkovém počtu případů téměř třicetiprocentní, přičemž reálné číslo bude výrazně vyšší. Platí ovšem v základu, že pokud člověk covid přežije, často by měl být relativně chráněn před další, vážnější epizodou.

Stále nejsilnější kombinací vůči novým infekcím je obecně hybridní imunita, tedy kombinace očkování a přežité nemoci. Vakcinace se ostatně nadále doporučuje i těm, kteří covid prodělali. Právě vytváření stále pestřejších imunitních mixů je jedním z důvodů, proč má nynější nekontrolované procházení viru společností zásadně nižší bezprostřední následky než dříve, kdy jsme infekci sice alespoň částečně zpomalovali, ale byli jsme velkou měrou takzvaně imunitně naivní.

Stále také platí, že jakákoli forma získané imunity již z principu omezuje i přenos viru, potažmo riziko infekce nás i okolí. Od vzestupu omikronu a jeho subvariant nejde o efekt světoborný, přesto existuje — zvláště u hybridní imunity, nedávného očkování a podobně. Například nová, předběžně publikovaná studie ze Spojených států amerických uvádí: „Odhadujeme, že vakcinace, předchozí infekce i [hybridní imunita] snižuje riziko přenosu viru na blízké kontaky nakaženého o 24, 21 a 41 procent. Posilující dávky či nedávná vakcinace infekčnost dále snižují.“

Počty nákaz už nikdo ani zhruba nezná

Omezení nakažlivosti je dnes nicméně poměrně abstraktní pojem. Sice vidíme, že co se týče počtů nově pozitivních, koncem července vrcholila jakási letní „vlnka“, čísla jsou ovšem s vysokou pravděpodobností extrémně podhodnocená, ba dokonce matoucí.

Úplné maximum léta, v týdenním průměru 2440 denně odhalených nákaz, je titěrné v porovnání s poslední omikronovou vlnou vrcholící začátkem února na týdenním průměru skoro 38 tisíc nových záchytů denně. Tehdy se ovšem provádělo mnohonásobně více testů. Nynější podíl pozitivních na všech testovaných je zhruba stejný jako tehdy. Kolik lidí je kupříkladu právě teď nakaženo, tedy prakticky nejde odhadnout — a ostatně to ani téměř nikoho nezajímá.