Brblat, že lidé neposlouchají vědce, vůbec ničemu nepomáhá

Kate Aronoffová

To, jak mají liberálové v případě koronavirové i klimatické krize potřebu neustále argumentovat autoritou expertů, svědčí především o jejich vlastní nedůvěře v demokracii.

Představte si toto: stane se něco, co vědci už dávno předvídali. Blíží se krize, která bez patřičné reakce hrozí zapříčinit smrt stovek tisíc lidí. Bílý dům varování ignoruje, veřejnosti tvrdí, že má vše pod kontrolou. Členové vlády spekulují, že žádný problém možná ani neexistuje, že je to vlastně celé hoax vyfabulovaný prezidentovými nepřáteli v Kongresu či dokonce čínskou vládou.

Teprv když krize dosáhne rozměrů, které již nelze ignorovat, přijde pravice s tvrzením, že příliš razantní reakce by mohla být horší než problém samotný, protože by zbytečně ochromila ekonomiku — je-li třeba obětovat pár tisíc životů, aby nám nespadl index S&P 500, co už se dá dělat.

Šarlatáni se chvástají, že ví víc než důvěryhodní experti a zpochybňují svými cinknutými studiemi a modely oficiální závěry vědců. Na všechny, kdo se odváží řídit doporučeními etablovaných vědeckých institucí, útočí jako na hysterické alarmisty, kteří se snaží vnutit zbytku společnosti svůj socialistický program.

Nakonec pak přijdou protesty: zdánlivě autentické výtrysky hněvu (převážně bílých) obyčejných lidí, kterým se ovšem — jak se ukazuje — dostává vydatné podpory rodiny Kochových či Mercerů a také servilního mediálního pokrytí televize Fox News.

Nepříjemná paralela

Těm kdo sledují politické dění okolo změn klimatu, musely být poslední měsíce podivně povědomé. Americké voliče a zákonodárce vyzývají lidé v dobré víře již léta, aby poslouchali experty. Chovají naději, že pokud se dostatek lidí dozví o globálním oteplování pravdu, vše se nakonec v dobré obrátí. Kdyby to tak nebylo, muselo by s nimi přece být něco v nepořádku, museli by být hloupí.

Tuto logiku přímo ztělesňuje někdejší film Ala Gorea Nepříjemná pravda, a jeho klidný, autoritativní hlas, jímž snímek po snímku prezentuje skličující fakta o koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře a jeho dopadech na naši planetu. Popírači klimatických změn — či „skeptikové“, jak si sami rádi říkají — mají být v této koncepci nakonec argumentačně poraženi experty, kteří jim s klidem jejich obskurní teorie vyvrátí ověřenými fakty a odsoudí je tak k zaslouženému zapomění.

Po zvolení Trumpa se z volání „věřte vědcům“ stalo také politické heslo. A samozřejmě, že je to tak, že vědci mají pravdu. Jak ovšem dokazuje už sám žalostný stav americké klimatické politiky, mít pravdu nestačí a argumentace autoritou vědců se díky tomu nestává o nic účinnější politickou strategií.

Paralel s Covidem-19 můžeme najít bezpočet. Zpackaná reakce Trumpovy vlády má téměř určitě již dnes na svědomí desítky tisíc úmrtí, kterým se dalo zabránit. Právě tak tatáž vláda svým čtyřletým úsilím o demontáž všech ekologických regulací a zuřivou podporou fosilního průmyslu zřejmě způsobila nezvratné škody na klimatu.

Padesát tisíc úmrtí na koronavirus se popřít nedá — přinejmenším ne tak snadno jako degradace životního prostředí a extrémní výkyvy počasí, které zejména ti dobře zajištění Američané pociťují jen nepřímo. Republikánské popírání závažnosti epidemie koronaviru se tak dnes posunulo do polohy rozporování potřebných opatření proti nákaze a jejím následkům.

Štědré podpory se od vlády zatím dostalo jen korporacím, živořící rodiny naproti tomu budou muset deset týdnů vystačit s šekem na dvanáct set dolarů. Místní samosprávy a vlády jednotlivých států, které jsou nyní bez peněz, by si podle senátora Mitche McConnella měly utáhnout opasky a neškemrat o pomoc u federální vlády. Prezident zase minulý čtvrtek lidem navrhoval čistit si plíce dezinfekcí (a to prosím nedělejte).

I když v Georgii a Jižní Karolíně dosud nebyly zavedeny adekvátní mechanismy testování, tamní republikánští guvernéři již začali opatření proti koronaviru uvolňovat, zřejmě aby svým voličům dopřáli svobodu umřít. Protesty za uvolnění karantény se rozpoutaly v Ohiu, Wisconsinu, Texasu, Pennsylvánii i v dalších státech — přičemž někteří protestující začali karanténní opatření velmi tvořivě označovat za „komunismus“.

Vědecká, nebo demokratická legitimita?

Zatímco hlučnost republikánského vřískotu stoupala takřka stejným tempem jako počty mrvtvých, hnutí „odporu“ proti Trumpovi si našlo nového nečekaného hrdinu. Ve stopách ředitelů FBI Roberta Muellera a Jamese Comeyho nyní kráčí šéf výboru Bílého domu pro boj s koronavirem Anthony Fauci, který stal na internetu námětem značně kýčovitého opěvování.

Guvernér Andrew Cuomo, jehož stát New York je krizí postižen nejvíc, si svými nočními tiskovými konferencemi získal podobné sympatie, třebaže guvernéři Kalifornie či Washingtonu zvládají krizi lépe. Před několika týdny bylo dokonce (bůh nám pomáhej) na Twitteru trendy slovo „Cuomosexual“.

V zahraničí se objektem bezmezného obdivu skrytého pod hashtagem #girlboss stává se svou minulostí vědecké pracovnice Angela Merkelová. A to navzdory tomu, že politika škrtů a úspor, kterou v minulosti naordinovala Eurozóně, dnes ochromuje možnosti evropských zemí na pandemii reagovat a ohrožuje budoucnost celé unie.

Kromě pocitu trapnosti, který nás při takovém nekritickém poklonkování političkám a úředníkům zaplavuje, si z toho můžeme vzít ale i ponaučení: rodící se fankluby naznačují, k jakému druhu vůdcovství se touží alespoň část obyvatelstva ve víru chaosu přimknout. Co když jediné, po čem v době krize lidé touží, je silný manažerský typ, který jim řekne, co mají dělat? Říkejme tomu tyranie nízkých očekávání.

Odvolávání se na „vědu s velkým V“, jak fenomén pojmenovává teoretička Donna Harawayová, tu souvisí se zakořeněnou nedůvěrou ve schopnost demokratických institucí provést nás nejistými časy: věřte expertům, dělejte, co požadují a vše se zas vrátí k normálu.

„Jak konstruktivní nesouhlas, který je podstatou vědecké metody, tak opoziční kontrola, nezbytná pro demokratickou politiku, jsou takovým ultimativním vzýváním vědy jakožto nejvyšší autority ohroženy. V následujících měsících se to nepochybně bude dost zjevně ukazovat,“ napsal nedávno pro London Review of Books James Butler. „Výjimečný stav si žádá výjimečné pravomoci, to nikdo nerozporuje. Je to ovšem politika, a nikoli věda, která těmto pravomocem dává legitimitu.“

Popírání koronavirové a klimatické krize nemají na svědomí nedůvěřivé masy, ale především záměrné manipulace elit. Investigativní novinářka Lisa Gravesová v New York Times před nedávnem poukázala na skutečnost, že v protestech proti karanténním opatřením se (podobně jako u Tea Party a velké části rodinnou Kochových financovaného popírání změn klimatu) mísí opravdový hněv s silou špinavých peněz, které jej pomáhají účelově přesměrovávat na cíle, politicky výhodné pro takové bohaté donory.

Mecenáši, kteří protestující podporují, se z obav o vlastní zdraví bezpochyby zodpovědně fyzicky distancují od ostatních. Všechny ostatní by ale rádi nahnali zpátky do práce, aby se akciové trhy zase stabilizovali a oni nepřišli o své peníze a postavení. Podobně fosilní společnosti korumpují Kongres a skrze think-tanky jako Heartland Institute nebo Heritage Foundation platí „konzervativní“ komentátory za to, aby každý večer chrlili pavědecké nesmysly o klimatu v televizním zpravodajství.

Veřejnou debatu se jim takto podařilo zamlžit a paralyzovat natolik, že tím znemožnili přijetí prakticky jakýchkoli smysluplných opatření na ochranu klimatu. Podobná byla taktika bratří Kochů v roce 2009, kdy se obávali, že projde návrh klimatického zákona. Aby jej odvrátili, zaměřili pozornost na „nedostatečně konzervativní“ Republikány, kteří zvažovali, že zákon podpoří.

Za Kochovic peníze vytrénovaná skupina Americans for Prosperity následně zavalovala kanceláře kongresmanů, politické mítinky i vysílání agresivním zpochybňováním existence globálního oteplování. Pakliže jste v poslední dekádě byli aktivními Republikány, popírat změny klimatu se vám vyplatilo — a to doslova.

Technokraté, k nimž se momentálně upínají naděje mnoha liberálů, nás z pravicové plutokracie nevyvedou, ať už hovoří jakkoli pevným a uklidňujícím hlasem. Lhostejno zda v otázce koronaviru či klimatu, Mitche McConnella ani Kochovic propagandistickou mašinerii neporazíme tak, že bychom jim dokázali, že se mýlí. Místo toho bude potřeba došlápnout si na korporace, které kvůli svým partikulárním zájmům podobné dezinformace šíří. A to je úkol, kterého se politici jako Cuomo nebo Merkelová nikdy nezhostí.

Z anglického originálu “Believe Science” Is a Bad Response to Denialism, publikovaného v magazínu The New Republic, přeložil Jakub Krahulec.

    Diskuse