Represe v Bělorusku přitvrzují, novými oběťmi jsou ženy

Petr Jedlička

Lukašenkovy represivní složky se chovají stále neurvaleji. Zatýká se po desítkách denně, po stovkách o víkendu. Nově se objevují i vodní děla, armádní transportéry v ulicích či ostnatý drát. Protestní zápal přesto nepolevuje.

Pátý týden běloruské revolty proběhl zdánlivě podobně jako předchozí: nějaké protesty byly k vidění každý den, přičemž nejhlučněji bylo v sobotu a v neděli; zatýkalo se denně po desítkách a o víkendu po stovkách. Zkušení zpravodajové ovšem upozorňují na pozvolný posun v chování represivních složek. Ty začaly zejména v posledních dnech zatýkat, resp. odvlékat do antonů, i ženy. To se doposud příliš nedělo, tedy s výjimkou chaosu v prvním povolebním týdnu.

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

„V minulých týdnech byl přístup pořádkových sil k ženám přeci jen o něco benevolentnější. To nyní zjevně skončilo,“ hlásil do nedělního vysílání Deutsche Welle Nick Connolly, zpravodaj stanice přímo v Minsku.

Ženy jsou v letošní běloruské revoltě obecně více vidět než muži. Světlana Tichanovská, Maria Kolesnikovová a Veronika Cepkalová se staly symbolicky hlavními Lukašenkovými protikandidátkami. Dívky stojící s transparenty u silnic vytvořily jeden z nejtypičtějších povolebních obrazů.

Třetím povolebním týdnem počínaje — tedy v době, kdy Lukašenkův režim zahájil druhou vlnu represí — začaly ženy spontánně vytvářet živé řetězy okolo mužských protestujících, které se snažily represivní složky odvléci. Sobota se navíc stala tradičním dnem čistě ženských průvodů.

Někteří pozorovatelé spojují změnu přístupu represivních složek k ženám s protestní taktikou, která se rozšířila rovněž nedáno — právě ženy se často pokoušejí strhnout masku či kuklu neoznačeným hromotlukům, kteří protestující filmují, nebo se je snaží lapat. Jiní autoři ale připomínají, že jde o obecnější posun.

Velmi sdílené se v této souvislosti staly nahrávky zákroků vůči malým skupinám dívek, které jen někde stojí či sedí oblečené v bílé a červené — barvách staré běloruské vlajky, jejíž vyvěšování nechal Lukašenko před lety zakázat.

Tiskový odbor běloruského ministerstva vnitra na novinářské dotazy ohledně zatýkání žen uvedl, že zadržovány jsou ty ženy, které se chovají „agresivně“. Do příslušného vyjádření zahrnul i mravnostní přípodotek: „(Chování protestujících) vyvolává pocit studu: to vřískání, pištění… Tak neženské chování.“

Protesty v zemi trvají nepřetržitě od prezidentských voleb z 9. srpna. Ty protestující vnímají jako kompletně zfalšované. Revolta nemá žádnou organizační páteř či taktické vedení. Protestující žádají propuštění politických vězňů, nové svobodné volby a obecně změnu režimu Alexandra Lukašenka, který v Bělorusku vládne už od poloviny devadesátých let.

Další posuny a protesty aktuálně

Autoři reportáží z Běloruska jinak upozorňují i na další projevy pozvolného přitvrzování represí. V Minsku například přibývá zátarasů i ostnatého drátu. Policejní těžkooděnce také doplňují vojáci. V Grodnu byl před několika dny zahnán jeden protestující zasahujícími omonovci do řeky, jíž musel přeplavat. V Brestu bylo v neděli nasazeno znovu po čtyřech týdnech i vodní dělo.

Obří demonstrace policisté stále nerozhánějí — zůstávají u starší taktiky zásahů před konáním a po ukončení akce, kdy skupinky zakulenců napadají menší hloučky protestujících. Koho chytí, toho odvlečou do přistaveného vozidla.

Pozvolna se ovšem zvyšuje četnost takovýchto zásahů. Přibývá i situací, při nichž si zasahující pomáhají obušky. 

Z původní Koordinační rady běloruských osobností, jež vznikla z iniciativy hlavní protilukašenkovské kandidátky Světlany Tichanovské za účelem dialogu o předání moci s režimem, nezůstal na svobodě už téměř nikdo. Menší část členů byla pozatýkána. Větší donucena k exilu.

Revoltující část společnosti přesto odhodlání neopouští. Nedělní pochody získávají čím dál víc ráz slavnostního průvodu. S protestujícími pochodují i kapely, mladé páry se psy na vodítku či rodiče s kočárky. Jenom v Minsku se průvodů zúčastnilo zatím každou neděli přes sto tisíc lidí.

Pozorovatelé poukazují dále na celou řadu lokálních akcí — různé politické fotokreace, sousedské happeningy, protestní landarty. Svoje protesty pořádají stále i studenti, byť u některých škol hlídkuje policie už permanentně. Řídčeji se také pořád objevují protesty v továrnách.

Dne 10. září například odmítl vyfárat jeden z horníků ze soligorských dolů. Vedení závodu ho nakonec nechalo v noci vyvléci silou. Ostatní havíři však uspořádali solidární demonstraci.

„Ani po pěti nedělích demonstrování se nezdá, že by protestní zápal polevoval nebo že by na revoltující zapůsobila hrozba násilím (…) Žádná z dosavadních podob snahy o jejich disciplinaci zatím režimu nevyšla,“ hlásil do pondělního vysílání BBC Jonah Fisher, zvláštní dopisovatel stanice.

Další informace:

    Diskuse