Protesty v Bělorusku neutichají, novou silou jsou studenti

Petr Jedlička

Začátek školního roku dodal protilukašenkovské revoltě novou energii. Znovu slyšet jsou také dělníci. Represivní složky si ovšem troufají stále více. Unesena z ulice byla už i Maria Kolesnikovová, jedna z nejvýraznějších tváří protestů.

Hned na 1. září vyrazily do ulic tisíce studentů vysokých i středních škol. Foto z videozáznamu

Ani počátek další vlny represí na konci srpna neodradil část běloruské společnosti od revolty proti zmanipulovaným volbám, respektive proti režimu Alexandra Lukašenka. Ukázal to vývoj v minulém týdnu. Ještě v sobotu 29. srpna prošel Minskem barvitý Průvod ženské solidarity. Policie se jej pokusila několikrát zastavit, nikdy však se vší silou. Ženy tak policejní řady několikrát telegenicky prorazily. Původně pětitisícový dav pochodoval běloruským hlavním městem přes tři hodiny a postupně se rozrostl do trojnásobné velikosti.

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

Minulou neděli, to jest v den, kdy bývají protesty tradičně největší, se zase v Bělorusku slavily Lukašenkovy šestašedesáté narozeniny. Protestující k této příležitost ohlásili celou řadu akcí vrcholících společným Pochodem za mír a nezávislost. V ulicích se tentokrát objevily i zátarasy a ostnatý drát. V Minsku pak protestující naházeli „dárky“, které Lukašenkovi přenesli, za přehrazení.

Běloruský prezident-samovládce dostal od občanů lepenkové antony, rakve, helikoptéry či bačkory, ale i pravé oranžové dýně, což je v běloruské kultuře symbol odmítnutí. Oslavenci byl určen také obří pomalovaný šváb

Vrcholem týdne se nicméně staly až protesty studentů. V první den školního roku, který připadl letos na úterý, vyrazily protestovat tisíce mladých v desítkách různých houfců, každý z jiné školy. Policisté a omonovci se snažili jednotlivým průvodům zamezit, uspěli ale jen částečně. Teprve v dalších dnech zaplavily internet děsivé záznamy, na nichž příslušníci represivní složek odvlékají náctileté přímo ze škol či univerzit.

Podle přehledů lidskoprávní organizace Vjosna bylo jen 1. září zadrženo 128 studentů a školáků. Zvláštní pozornost upoutalo zadržení čtveřice studentů jedné z univerzit za to, že se v budově svého ústavu připojili ke zpěvu protestního hymnu À la volonté du peuple z muzikálu Bídníci.

„Mládež a studenti se účastnili protestů již dříve. Nyní se ale protestuje přímo ve školách nebo u škol. A také přímo ve školách zasahuje policie, třebaže v civilu. To vše jsou věci, které náladu v zemi znovu elektrizují,“ uvedl v minulém týdnu pro CNN Michail Aniščanka, reportér působící přímo v Minsku.

Poslední demonstrace, nové represe

Ve druhé polovině minulého týdne poutaly pozornost ještě i protesty novinářů. V jednotlivých dnech bylo zadrženo několik desítek redaktorů stanic protilukašenkovské profilace. Týmy zahraničních reportérů byly předvolány k výslechům a některým ukončena akreditace. Ve čtvrtek se vydala velká skupina pracovníků různých médií protestovat proti příslušným útokům na tisk před ministerstvo vnitra.

V neděli potom zaplavily bulváry velkých běloruských měst opět desetitisícové davy. Vedle Minsku se jako vždy protestovalo mohutně také v Gomelu, Brestu, Vitebsku, Mogilevu a Grodnu.

Represe, o nichž jsme informovali podrobněji na konci srpna, se jinak dále utužují. Policie zatýká nyní každý den nejméně sto lidí. V neděli 6. září jich zadržela podle údajů běloruského ministerstva vnitra rovnou 633. Zasahující příslušníci represivních složek používají zase obušky a pepřové spreje.

Relativně novou taktikou je předběžné obsazování míst, kde se protestující tradičně scházejí. Těžkooděnci pak blokují lokalitu s pomocí zátarasů a ostnatých drátů, zatímco omonovci v civilu lapají demonstranty, kteří se oddělí od nějakého hloučku v okolí shromaždiště.

Rychle narůstají počty únosů do přistavených dodávek či transitů bez oken, jež byly časté při protestech před volbami. V pondělí 7. září byla takto polapena i Marie Kolesnikovová, poslední v Bělorusku zůstavší členka trojice žen, které před volbami vytvořily nepřehlédnutelný protilukašenkovským tým.

Znovu oblíbenou taktikou omonovců je také počkat na konec protestu, a pak zaútočit na rozcházející se skupinky.

Znovu jsou slyšet i dělníci

Běloruské represivní složky vůbec cílí v posledních dvou týdnech na viditelné představitele letošní revolty. Někteří z nich, jako organizátor stávky v továrně MTZ Sjarhej Dijlevskij, byli po zatčení odsouzeni k „výstražným“ deseti či patnácti dnům vězení. Jiní, například aktivistka Olga Kovalkova, byli donuceni k emigraci.

Zpátky přes hranice nebyl v minulém týdnu vpuštěn ani minský metropolita Tadeusz Kondrusiewicz, který je hlavou katolické církve v Bělorusku. Pro dva moderátory státní televize, kteří kritizovali zákroky omonovců na sociálních sítích, přijela zásahová jednotka.

Přesto protestní odhodlání neutichá. I z velkých podniků chodí pořád protestní prohlášení odmítající postup režimu, hlásící připravenost ke stávce a vyjadřující souhlas se základními požadavky letošní revolty:

  1. zastavení policejního násilí vůči demonstrantům,
  2. propuštění všech zadržených z politických důvodů,
  3. zopakování srpnových voleb za demokratických podmínek,
  4. zahájení dialogu mezi režimem a opozicí o žádoucích změnách.

V minulém se takto ozvali například zaměstnanci běloruských státních železnic, rafinérie v Mozyru, Muzea historie v Mogilevu či velkého masokombinátu v Grodnu.

Lukašenkova rétorika a co bude dále

Sám Alexandr Lukašenko stále jakýkoliv dialog, respektive ústupek, odmítá. Mluví o vnějším ohrožení země, líčí apokalyptické scénáře a prohlašuje, že polovina běloruské armády čeká připravena u západní hranice. V posledním týdnu se navíc nechal slyšet, že zvažuje vypsání referenda o hlubší integraci Běloruska do Ruské federace, neboť „poslední události nás přiměly změnit na některé věci názor“. O takový vývoj usiluje dlouhodobě Moskva a dle řady pozorovatelů je možné, že Lukašenko vyměnil další díl běloruské suverenity za její podporu v aktuální krizi.

Protestů na podporu běloruského prezidenta-samovláce, který je v zemi u moci nepřetržitě od roku 1994, nicméně v posledním týdnu ubylo.

„I styl mediální propagandy se změnil (…) Státní televize už nezamlčuje, že se něco děje. Namísto toho však vykresluje účastníky protestů jako placené ze zahraničí nebo užitečné idioty, kteří nechápou, do čeho se zapojují,“ hlásil v minulém týdnu z Běloruska do vysálání PBS Simon Otrovskij, zpravodaj této stanice v zemi.

Reportéři přímo v Bělorusku či novináři, kteří sledují tamní protesty dlouhodobě, upozorňují, že protirežimní hnutí je dnes nesmírně košaté. Nejde tak paralyzovat nějakým jedním zásahem či represivní kampaní, o geopolitických gestech ani nemluvě.

Otázkou ovšem pořád je, zda je schopné přerůst i v sílu, která dokáže režim rozvrátit, byť třeba pozvolna, respektive výhledově.

„Třebaže události typu únosu Marie Kolesnikovové představují symbolickou ránu (protilukašenkovské revoltě), nemyslím si, že prakticky to bude zase takový zásah. Většina protestů je dnes organizována horizontálně, lidé si je svolávají sami bez nějakých pokynů shůry. K vidění jsou akce na univerzitách, v rezidenčních čtvrtích (…) Nemyslím, že běloruské protestní hnutí jen tak opadne,“ hlásil do vysílání Deutsche Welle v pondělí 7. září Nick Connolly, reportér stanice pobývající aktuálně v Minsku.

Další informace:

    Diskuse
    September 10, 2020 v 11.41

    Marie Kolesnikovová se už našla. Je ve vazební věznici v Minsku a čelí obvinění z pokusu o státní převrat. Na začátku týdne ji unesli z ulice maskovaní muži, odvezli ji na ukrjinskou hranici a po hrozbami nutili k opuštění země. Kolesnikovová však odejít odmítla, roztrhala před únosci dokonce i svůj pas. Poté ji zadržela oficiálně běloruská policie.