↗

Před třemi lety obyvatelé Běloruska projevili silnou vůli a odvahu k politickým změnám a tato vůle a odvaha se nemohly vytratit. Foto TUT.BY/AFP

Před třemi lety zažilo Bělorusko nejmasovější protesty za svobodu a demokracii a krátce na to nejbrutálnější represe ve své novodobé historii. Počet obětí násilí a perzekucí po prezidentských volbách v srpnu 2020 překročil 130 tisíc. V zemi je podle organizace Vjasna na 1500 politických vězňů a dalších nejméně 1900 osob bylo odsouzeno v politicky motivovaných kauzách.

Režim Alexandra Lukašenka postihuje sebemenší známky nesouhlasu, ať je to červenobílá kombinace barev symbolizující běloruskou vlajku nezávislosti nebo vtip o Lukašenkovi odposlechnutý v cizí soukromé konverzaci. Represivní orgány dohledávají podle fotografií a videozáznamů další a další účastníky protestů před třemi lety.

Soudní perzekuce usnadňuje úbytek obhájců ochotných a schopných zastupovat obviněné. Za tři roky přišlo o licenci na 500 advokátů. Mnoho jich uprchlo do emigrace z obavy, aby jednoho dne neskočili na stejné cele s vlastním mandantem.

Terčem pronásledování jsou novinářky a novináři a celé redakce nezávislých médií. Mimořádně riskantní je byť jen sledovat činnost exilového kabinetu Svjatlany Cichanouské, která byla v Bělorusku obviněna z terorismu. Lidskoprávní organizace a občanské iniciativy působí v ilegalitě. Nejznámější z nich, Vjasna, oceněná v loňském roce Nobelovou cenou míru, přišla o své vedení, které bylo kompletně uvězněno. Nedávno zemřel ve vězení přední nonkonformní umělec Ales Puškin, již třetí oběť trýznění z řad odpůrců režimu.

V ohrožení života jsou potenciálně i „prominentní“ političtí vězni — vyzyvatelé Lukašenka z prezidentských voleb před třemi lety: Sjarhej Cichanouski, Viktar Babaryka a Maria Kalesnikavová. Charizmatická politička, která odmítla opustit Bělorusko a do poslední chvíle na svobodě se účastnila protestů, na podzim 2020 při pokusu o deportaci roztrhala svůj cestovní pas a odmítla překročit hranice.

Výčet represí je dlouhý. Je ale třeba si po třech letech znovu připomenout, že poslední běloruské volby nevyhrál Alexandr Lukašenko ‒ běloruská společnost ho odmítla.

Ve volbách se poprvé objevily nové, výrazné osobnosti. Jako zjevení zapůsobilo hlavně trio Svjatlana Cichanouská, Veranika Capkalová a právě Maryja Kalesnikavová ‒ ženy, které se spojily po vyřazení, respektive zatčení hlavních Lukašenkových protikandidátů a společně táhly masové předvolební mítinky i povolební protesty, dokud to jen bylo možné.

Ruská invaze vše změnila

Po srpnu 2020 se Bělorusům a Běloruskám postiženým represemi v celé Evropě otevřely možnosti studia, lékařské a posttraumatické péče obětem násilí; za hranicemi včetně České republiky je čekal zájem médií a všeobecná vstřícnost.

Vpád Ruska na Ukrajinu však znamenal totální obrat. Ač mnohé západní státy nikdy neuznaly Lukašenka legitimním prezidentem, Bělorusko bylo v únoru loňského roku označeno za spolupachatele válečné agrese a demokraticky smýšlející Bělorusové se ocitli ve vakuu mezi vlastní diktaturou a západními sankcemi.

Takřka ze dne na den zmizel zájem, vstřícnost i pochopení. Bělorusové a Bělorusky v České republice, zvláště nově příchozí po roce 2020, ztratili doslova půdu pod nohama. Nemohou je navštívit příbuzní, nemohou studovat určité obory a podnikat v některých sektorech.

Když přijela na návštěvu do České republiky Svjatlana Cichanouska v červnu 2021, dostalo se jí státnického přijetí. Kdo z politiků vlády i tehdejší opozice neměl na sociálních sítích fotku s ní, jako by v ty dny nebyl. Na letošní výročí a pokračující zápas Bělorusů o svobodu a demokracii si z českých čelných politiků ‒ až na čestnou výjimku předsedkyně Sněmovny ‒ nevzpomněl nikdo.

Boj za svobodu a dekolonizaci

Bělorusko však nečeká trpně na výsledek války o Ukrajinu. Vítězství Ukrajiny pro běloruské demokraty představuje naději, že se zbaví faktické ruské okupace. V účasti na obraně Ukrajiny od prvních týdnů války bojuje pluk Kastuse Kalinouského a běloruští dobrovolníci v počtu kolem tisíce mužů tak tvoří nejpočetnější skupinu z řad zahraničních bojovníků.

Na vlastním území organizují běloruští partyzáni diverzní akce proti invazní armádě. Stovky dalších Bělorusů sbírají informace o pohybu nepřátelských vojsk na svém území a předávají je ukrajinské armádě. Běloruští investigativní novináři a experti shromažďují podklady pro přesnější zacílení sankcí proti režimu.

V poslední době se navíc mění dosavadní strategie demokratického exilu, který se doposud držel zásady nenásilného odporu. Na konferenci Nové Bělorusko konané v červenci ve Varšavě se ukázalo, že už několik měsíců trvá dialog umírněných s přívrženci silového řešení, tedy mezi exilovým kabinetem Svjatlany Cichanouské a politickým vedením pluku Kalinouského.

Cichanouská jmenovala za tímto účelem jako svého představitele na Ukrajině Hennadije Maňka a velení pluku uznalo její politické vedení. „Běloruské demokratické síly jsou nyní jednotné jako nikdy předtím. Musíme do své jednoty dál investovat,“ říká Franak Vjačorka, hlavní zahraničněpolitický poradce Svjatlany Cichanouské. „Podpora velení pluku Kalinouského je posledním dílkem, který nám v naší jednotě chyběl,“ dodává.

Běloruský exil tak poprvé jako celek připouští nutnost připravit se na ozbrojené povstání. „Naši dobrovolníci bojují na Ukrajině za svobodu a demokracii Běloruska,“ říká Vjačorka.

„Musíme udělat všechno, aby k ozbrojené konfrontaci v Bělorusku nedošlo, aby změny v naší zemi byly nenásilné a bez lidských obětí. Naším ideálem zůstává změna v Havlově duchu. Ale tváří v tvář tyranii musíme být připraveni využít všech možností a sil, které jsme schopni shromáždit. Domácí aktivisté působí v podzemí a čekají na správný moment,“ vysvětluje Vjačorka. Jiní pozorovatelé dodávají, že v běloruské armádě by se na obranu Lukašenkova režimu dobrovolně postavil málokdo.

Jak zásadní je role zahraniční legie pro mezinárodní uznání nezávislosti a samostatnosti státu, víme z vlastní historie. Zbývá doufat, že Česká republika se co nedříve znovu ujme aktivnější role v mezinárodní podpoře demokracie v Bělorusku.