Milion chvilek pro generální stávku
Josef PatočkaStejně jako u nás před třiceti lety mají nyní na situaci v Bělorusku klíčový vliv pracující. Ani ten nejkrutější vládce se totiž neobejde bez spolupráce podstatné části ovládaných. A právě ti mohou také přinést jeho pád.
Na světě je pro svobodymilovného člověka málo takových potěšení, jako vidět v přímém přenosu diktátora v úzkých. Takovým zážitkem bylo i sledovat televizní záběry, na nichž je běloruský autokrat Alexandr Lukašenko vypískán stávkujícími dělníky, které přišel do továrny chlácholit.
Připomíná dřívější podobně nešťastné pokusy našeho Miroslava Štěpána či rumunského Nicolae Ceaușescua, a stejně jako ony je symbolem chvíle, kdy autokratický režim definitivně ztrácí svou dosavadní pevnost a jeho svržení se zdá být na dosah.
Široké demokratické hnutí, které se bývalého ředitele státního velkostatku snaží po šestadvaceti dlouhých letech konečně odstavit od moci, ještě zdaleka nemá vyhráno. Už dnes ale skýtá průběh povolebních událostí v zemi, která není od našich hranic o moc vzdálenější než pláže dalmátské riviéry, cenná ponaučení o dynamikách moci a společenské změny.
Když lidé po zfalšovaných volbách vyšli do ulic, zkusil režim zlomit protesty hrubou silou — to byly první dny plné policejní brutality, jež sice ani ve formálně demokratických zemích není vyloučena (pomysleme na nedávné scény z Portlandu či Paříže), nestává se proto ale o nic méně odsouzeníhodnou. Když se protesty navzdory tomu šířily, dočasně se stáhl, začal nabízet drobné ústupky, hrát o čas.
"Na světě je pro svobodymilovného člověka málo takových potěšení, jako vidět v přímém přenosu diktátora v úzkých.!"
No, jak zpíval Jiří Dědeček v jedné písni: "...pozor na poluce."
Trochu racionálněji založený člověk má spíš obavy, aby do kouta zahnaný "diktátor" (který se už začal ohánět kalašnikovem), nevydal rozkaz potlačit protesty vojenskou silou. Je sice dost možné, že by část ozbrojených sil za současné situace už neuposlechla, nicméně možnost velkého krveprolití je bonhužel asi stále velmi reálná...
Myslím, pane Kolaříku, že než se pan J. Patočka začne vážněji zabývat vašimi problémy, měl by ještě rychle pořešit situaci třeba v takové Saudské Arábii. Jdou zvěsti, že co do porušování lidských práv je Lukašenko, ve srovnání se skutečným vládcem SA, pouhým břídilem s beznadějným diletantem. I když, pravda, o nějakých podvodech při všeobecných volbách žádné zprávy ze SA doposud nemáme...
P.s.
Pane Kolaříku, jak víme, někteří autoři na DR bývají ochotni občas sestoupit ze svého "redakčního Olympu" do hlubin diskusí pod jejich články, ale pokud se nemýlím, pan J.Patočka to nemá ve zvyku. Pokud je tomu tak, že veškerý příděl duševního potenciálu, určeného pro danou věc, již vyčerpal v samotném textu článku, tak mu to vlastně ani nelze mít za zlé. Pro nás z toho prostě vyplývá, že si tu budeme muset vystačit sami. Asi se shodneme, že to není příliš atraktivní představa, ale taková už bývá povaha reality... (-:
Na té fotografii to je láska nebo politika?
Asi jako tady, pane Nusharte:
https://cesky.radio.cz/vaclav-havel-ma-nejvyssi-americke-civilni-vyznamenani-medaili-svobody-8076385