Ať Milion chvilek zkusí zorganizovat generální stávku

Dalibor Záhora

Výročí generální stávky v listopadu 1989 připomíná, že česká společnost dnes nemá převládající společný politický cíl. Národ je rozdělen a nic na tom nemění ani na české poměry výjimečná účast protibabišovských protestujících.

Když jsem loni připomínal generální stávku v listopadu 1989, nemohl jsem tušit, že rok následující přinese dvě obří demonstrace na Letné, které budou evokovat tři dekády staré vzepětí utlačované společnosti. V nových, svobodných poměrech jde však spíše o optický klam, než o projev většinové vůle národa. Ten zůstává rozdělen.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Někteří komentátoři již spočítali, jak malá je část demonstrujících na Letné v porovnání s částí voličských hlasů Babišova vládnoucího bloku. Neměnné rozložení politických preferencí potvrzují stále znovu volební průzkumy. ANO stabilně vede a politická opozice ho nedokáže ohrozit. Právě svobodné volby jsou přitom zásadním prvkem, kterým se dnešek zásadně odlišuje od režimu, který padl v takzvané Sametové revoluci.

Euforie z demonstrací je všudypřítomná, ani několikrát zaplněná Letná však volby nevyhrává. Zejména v situaci, kdy k Babišovu bloku neexistuje lepší alternativa, a to především pro ty skupiny obyvatelstva, které na vývoji posledních třiceti let dlouhodobě neprofitují. „Česko B“ nedemonstruje svoji vůli tak viditelně, ale bezpochyby ji má podloženou — důvody sociálními a existenčními. A ty nelze přebít kulturně-frontovní válkou, kterou převážně praktikuje antibabišovské opozice včetně Milionu chvilek. Babiš je stále pro své voliče sociální jistota, a není tu zatím nikdo jiný, kdo mu v tomto ohledu dokázal přesvědčivě konkurovat. A ani všechna Babišova negativa s tím nic podstatného nenadělají.

Místo Letné generální stávka?

Pro ty, kdo se zdráhají takovou realitu akceptovat, navrhuji jeden test: ať Milion chvilek zkusí zorganizovat i generální stávku. Ta by dokázala současnou vládou již vážně zatřást. Ovšem jsem toho názoru, že takovou výzvu hnutí nesvede. Nenajde pro ni dostatečnou podporu u vrstev společnosti, pro které jsou témata Milionů chvilek vzdálená.

Tento k nezdaru odsouzený pokus by Chvilkařům teprve otevřel výhled na realitu pracujících. Pro představu doporučuji shlédnout reportáž serveru SeznamZprávy.cz z června letošního roku, natočenou před první demonstrací proti Babišovi na Letné.

Generální stávka, ta by teprve otřásla současnou stávkou. Byla by ale v silách Milionu chvilek? Repro DR

Co se týče různých nápadů na zefektivnění aktivit Milionu chvilek, jsou spíše ze sféry zbožných přání. Konformní česká společnost se chytila do vlastní pasti. Tak dlouho marginalizovala a odmítala různé protesty, až se sama dostala do stejné situace. Konečně v tom je Babišova vláda stejně tradiční jako ty předchozí vlády tradičních stran: jen si klidně demonstrujte, to je tak všechno, co můžete dělat.

Nebo snad radikalita?

Také možnost radikalizace protestů se jeví spíše jako slepá ulička. Za prvé je pravděpodobné, že jí protestující nebudou schopni. Případná radikalizace by pak nutně rozdělila protestující na dva tábory. Hnutí je vratké a nemá vybudovány pevné základy, nemá dlouze prodiskutovaná témata tohoto typu. To hlavní, co ho drží pohromadě, je právě jen odpor k Babišovi a Zemanovi. Na jiné agendě se začne zákonitě štěpit. A jestli se k něčemu česká společnost dlouhodobě staví odmítavě, je to právě radikalita.

Skupiny, které přímé nátlakové akce umí a které někteří zmiňují jako inspiraci či potenciální iniciátory, mají jiné ideové zaměření a jejich sympatie jsou hnutí Chvilek diplomaticky řečeno spíše vzdálené. První vstřícné kroky by musely přijít od lidí z Milionu chvilek. Viděli jsme však něco, co by jim nasvědčovalo? Viděli jsme z jejich strany výraznou podporu pro radikální akce posledních měsíců? Pro hnutí Limity jsme my nebo pro okupační stávku na UK? Viděli jsme je ve větší míře na posledních demonstracích požadujících zastavení turecké agrese proti Kurdům v severní Sýrii?

Chvilkaři si dávají velký pozor, aby si někde moc nezadali a nezačali se na některém nejednotném aspektu drolit. Taková strategie sice udržuje masu protestujících pohromadě, ale současně velmi omezuje akční radius. Hnutí pak může navenek působit jako do sebe uzavřené a opakující omezené pravdy bez širšího přesahu, jakkoli se často snaží vypadat opačně.

Letošní demonstrace vnášejí do českého prostředí nový nečekaný prvek, není však na místě je přeceňovat. Spatřuji je někde tam, kde byl probuzený dav občanů po normalizačním tlaku — opojen svou nečekanou silou a fascinován neznámou zkušeností.

I dnes je to pro valnou část účastníků demonstrací podobně silný a pozitivní zážitek. Pokud zůstane jen u toho a nenaváže každodenní politickou aktivitou v nejširším slova smyslu (například Patrick Zandl vyzval k velmi konkrétnímu většímu zapojení do nejbližší komunální politiky), dopadne to stejně jak po sametovém listopadu. Politika zůstane nadále v moci cynických šíbrů nejrůznějšího druhu.

Cesta z pasti politicky promarněných posledních třiceti let nebude jednoduchá a jen přes masové spektakulární akce nepovede. Je třeba začít opravdu odzdola.

    Diskuse
    JN
    "Neměnné rozložení politických preferencí potvrzují stále znovu volební průzkumy. ANO stabilně vede...
    Právě svobodné volby jsou přitom prvkem, kterým se dnešek odlišuje od předlistopadového režimu."

    Jestli tomu dobře rozumím, autor navrhuje generální stávku proti svobodným volbám.

    (Požadavek té generální stávky před třiceti lety byl myslím zcela opačný:-)

    HZ
    November 28, 2019 v 8.47
    Možná by ta spokojená většina
    měla zakusit /aspoň náznakem/ pocity zaměstnanců pekáren Lieken, aby věděla, kam konkrétní oligarcha taky někdy vede firmu. Když tady chce jako firmu vést stát.
    JK
    November 28, 2019 v 8.52
    Pavlu Krupičkovi
    :-D :-D :-D

    Mnohokrát Vám děkuji za výrazné zlepšení nálady hned po ránu.

    Četl jsem jednu veskrze ironickou sci-fi povídku, jejíž název ani autora už si bohužel nepamatuju. Šlo v ní zhruba o to, že lidstvo už tyhle parazitní profese (v té sci-fi samozřejmě nechyběli bankéři, realiťáci, pojišťováci, plastičtí chirurgové a podobné služebné profese, bez nichž by se život horního 1% zřejmě zcela zastavil...) přestalo bavit živit. Světová vláda vyhlásila, že je planeta ohrožena zánikem a že lidstvo bude přestěhováno na jinou obyvatelnou planetu. Taková planeta skutečně byla nalezena, ze všeho nejspíš připomínala tropický ráj, kde lidem banány doslova samy padaly do hub a ryby samy skákaly z moře na talíře. Vláda vyhlásila, že lidstvo bude přestěhováno na tu planetu ve třech skupinách: Nejdřív vědci a technici, aby to tam prozkoumali, pak dělníci a další výkonné profese, aby to tam připravili pro ty "nejdůležitější" profese, a nakonec ty "nejdůležitější" profese jako ti marketéři, makléři apod. Pointa spočívala v tom, že ohrožení Země bylo účelově zcela smyšlená historka vedoucí k tomu, aby se lidstvo zbavilo těch parazitních skupin a na tu planetu byla vyslána pouze ta třetí skupina... No a sci-fi končí kouzelnou scénou, kde ti nejpřičinlivější z nich na té nové planetě jako úplně první věc vyhlásili emisi peněz, za které prohlásili listí na stromech, a zároveň svoje výlučné právo na jejich vlastnictví a rozdělování...

    Ale opačný extrém je známý ze skutečné historie: Když Velká Británie vytvořila z Austrálie trestaneckou kolonii a začala tam expedovat své zločince i "zločince", během jediné generace se tam zcela spontánně vytvořila úplně stejná společenská struktura jako v mateřské zemi, včetně všech hierarchií a formálně společenských pravidel. Takže i když se uměle pokusíme vytvořit lidskou společnost výhradně z "elit" nebo naopak jenom z té "spodiny" a "lůzy", vždycky to dopadne stejně... Což ovšem neznamená, že se máme vykašlat na snahy něco s tím dělat.

    Jak kdysi napsal jeden rabín a bylo to považováno za natolik důležité, že se to dostalo do talmudu: Není ti ti souzeno tvůj úkol za tvého života dokončit, není ti ale ani dovoleno od té práce odejít.
    MP
    November 28, 2019 v 10.28
    Pavlu Krupičkovi
    Jen pro zajímavost -- odkud znáte tak dobře třídní složení té letenské demonstrace?
    IH
    November 28, 2019 v 10.44
    Na okraj diskuse
    Nevím, jestli jsem "chvilkař". Na první velké demonstraci na Letné jsem byl, zatímco na druhé ne. Pracoval jsem totiž. V zaměstnání, ač byla sobota. Takže vlastně "chvilkař" nejsem".

    Myslím, že Milion chvilek měl na té Letné žádat, aby lidé nemuseli (až na nezbytné případy) pracovat aspoň v neděli, na státní svátek a ještě na 30. výročí 17. listopadu, to vše v jednom. Napadlo to někoho z tamních řečníků? Takhle dávám za pravdu kritice výše.

    Myslím, že mě levicové texty rozličných žánrů, zvláště v dnešní době, nepopuzují. Jestliže však čtu některé jízlivosti pana Krupičky, přijdou mi jak vystřižené ze starého Rudého Práva. Tam mě nikdy nepobavily. Někoho však tu a tam třeba ano, i když mně se to tenkrát nezdálo být možné.
    JK
    November 28, 2019 v 15.46
    Ivo Horákovi
    Já si myslím, že kojzarovský slovník normalizačního Rudého Práva ve zdejší diskusi používá někdo úplně jiný...
    MP
    November 28, 2019 v 17.17
    Pavlu Krupičkovi
    Což o to, ono to Rudé právo tehdy také mluvilo jménem dělnické třídy, jejíž jinak téměř vůbec nezazníval -- díky těm, kteří si osopovali právo mluvit za ní.

    S tehdejším Rudým právem bych Vás ovšem vážně nikdy nesrovnával, spíše s tím poctivým z třicátých let. S ním sdílíte opravdové rozhořčení nad ostudným zbídačováním a také přesvědčení, že kdo se nerozhořčuje po Vašem způsobu, je kolaborant toho zbídačování.
    Trochu problém na takovém přístupu je, že je k němu potřeba ty hlasy, co téměř nezaznívají, ignorovat, aby se dalo mluvit za ně. Předpokládat, že to neumí tak říct, že jsou zmanipulování (a proto obdivují Babiše a v boji proti zlým imigrantům zkoušejí vykolejit vlaky), že mlčí, protože jsou příliš vyčerpaní, aby mluvili nebo protože nevěří, že by jejich mluvení někoho zajímalo -- a proto je potřeba jejich hlasy proměnit v hlas, který vyslovuje racionální zájem těch téměř umlčených.
    JP
    November 29, 2019 v 12.39
    Hlas mlčící většiny
    No, to se nám tu zase otevřel pěkný problém.

    Totiž: pravdu tu naprosto mohou mít obě strany.

    Na jedné straně má samozřejmě pravdu pan Profant s tím, že snahy radikálních levičáků jako pan Krupička nebo pan Kalous hovořit "jménem vykořisťovaného lidu" působí mnohdy opravdu značně přetaženě a nerealisticky.

    Ale - to se nedá nic dělat - na straně druhé tomu v dějinách bylo skoro vždycky právě tak, že za tu "mlčící většinu" napřed hovořila jenom malá hrstka aktivistů.

    Někdy ty jejich snahy zaktivizovat masy zůstaly zcela bez ohlasu; pak byli tito aktivisté historií zapomenuti, nanejvýš zmíněni v poznámce pod čarou jako notoričtí kverulanti.

    Jenže - v některých případech se přece jenom stane, že se jejich snahy setkají s úspěchem; a že se ta velká masa lidu nakonec přece jenom pozvedne pod hesly, která oni vytyčili. A pak naopak vstoupí do dějin jako velcí revolucionáři.

    Takže pak Krupička a spol: velcí revolucionáři, anebo "poznámka dějin pod čarou"?...

    Předem se to nedá s definitivní jistotou určit; o tom rozhodnou nakonec právě až samotné dějiny. Ale - určitým znamením je to, že stále dokola opakují stará hesla někdy z doby 19. století.

    Totiž: ne že by tato (sociální) hesla nutně nemusela i dnes mít svou platnost; ale jeví se to nakonec být přece jenom příliš málo. Tomu starému základu sociální otázky chybí moderní nadstavba současné doby; dalo by se téměř říci, že zde "chybí nadhodnota".
    MP
    November 29, 2019 v 13.50
    Josefu Poláčkovi
    Dovolím si drobnou opravu: Nepsal jsem o panu Kalousovi. Nejde mi o vyhraněnost postoje, ale o rétoriku a stylizaci.
    November 29, 2019 v 14.35
    Generální stávka ne, občanská výchova ano
    Generální stávka je pitomost - kulhavou demokracii máme a tu je třeba udržet a posílit, dost ji oslabují naši zvolení politici, k tomu by generální stávka nepomohla, zvláště v situaci naší rozdělené společnosti. Rada: generální stávka je poťouchlá, kdyby ji Milión chvilek poslechl, tak by se znemožnil.
    Ale demonstrace Miliónu chvilek jsou velmi užitečnou občanskou výchovou, včetně toho, že mladí lidé, kteří ještě nebyli na světě, si mohou poslechnout osobnosti typu Dany Němcové či Václava Malého. Ale jsou občanskou výchovou v tom nejlepším smyslu, tedy že si některé základní demokratické hodnoty nemusíme jen pasivně vyslechnout ve škole, ale můžeme je napsat na plakát nebo zakřičet na Václaváku, na Letné nebo na náměstí našeho města či vesnice a můžerme se setkat se spoluobčany a přímo na těch náměstích a návsích pobesedovat o současném stavu naší demokracie, co nám vadí, co by se dalo zlepšit, atd. Při jedné demonstraci v Litoměřicích v červnu před Letnou se podařilo, že vystoupilo a promluvilo asi 10 lidí o důvodech, proč tam jsou a vedle studentů a intelektuálů tam byli i prodavačka, podnikatel, důchodce, maminka s dětmi doma, pracovníci hospicu, atd. To byl pro mě jeden z nejhezčích občanských zážitků v poslední době.
    Proč si podporovatelé Babiše a Zemana také neuspořádají nějakou demonstraci? Možná by se na svět dívali trochu pozitivněji a ujasnili by si, co vlastně chtějí. Nebo nic nechtějí? Nebo chtějí jen udržet současný status quo? Ale pokud by to opravdu chtěli, tak pro to musejí něco udělat. Ani ten Zeman s Babišem jim nevydrží věčně.
    + Další komentáře