Ať Milion chvilek zkusí zorganizovat generální stávku
Dalibor ZáhoraVýročí generální stávky v listopadu 1989 připomíná, že česká společnost dnes nemá převládající společný politický cíl. Národ je rozdělen a nic na tom nemění ani na české poměry výjimečná účast protibabišovských protestujících.
Když jsem loni připomínal generální stávku v listopadu 1989, nemohl jsem tušit, že rok následující přinese dvě obří demonstrace na Letné, které budou evokovat tři dekády staré vzepětí utlačované společnosti. V nových, svobodných poměrech jde však spíše o optický klam, než o projev většinové vůle národa. Ten zůstává rozdělen.
Někteří komentátoři již spočítali, jak malá je část demonstrujících na Letné v porovnání s částí voličských hlasů Babišova vládnoucího bloku. Neměnné rozložení politických preferencí potvrzují stále znovu volební průzkumy. ANO stabilně vede a politická opozice ho nedokáže ohrozit. Právě svobodné volby jsou přitom zásadním prvkem, kterým se dnešek zásadně odlišuje od režimu, který padl v takzvané Sametové revoluci.
Euforie z demonstrací je všudypřítomná, ani několikrát zaplněná Letná však volby nevyhrává. Zejména v situaci, kdy k Babišovu bloku neexistuje lepší alternativa, a to především pro ty skupiny obyvatelstva, které na vývoji posledních třiceti let dlouhodobě neprofitují. „Česko B“ nedemonstruje svoji vůli tak viditelně, ale bezpochyby ji má podloženou — důvody sociálními a existenčními. A ty nelze přebít kulturně-frontovní válkou, kterou převážně praktikuje antibabišovské opozice včetně Milionu chvilek. Babiš je stále pro své voliče sociální jistota, a není tu zatím nikdo jiný, kdo mu v tomto ohledu dokázal přesvědčivě konkurovat. A ani všechna Babišova negativa s tím nic podstatného nenadělají.
Místo Letné generální stávka?
Pro ty, kdo se zdráhají takovou realitu akceptovat, navrhuji jeden test: ať Milion chvilek zkusí zorganizovat i generální stávku. Ta by dokázala současnou vládou již vážně zatřást. Ovšem jsem toho názoru, že takovou výzvu hnutí nesvede. Nenajde pro ni dostatečnou podporu u vrstev společnosti, pro které jsou témata Milionů chvilek vzdálená.
Tento k nezdaru odsouzený pokus by Chvilkařům teprve otevřel výhled na realitu pracujících. Pro představu doporučuji shlédnout reportáž serveru SeznamZprávy.cz z června letošního roku, natočenou před první demonstrací proti Babišovi na Letné.
Co se týče různých nápadů na zefektivnění aktivit Milionu chvilek, jsou spíše ze sféry zbožných přání. Konformní česká společnost se chytila do vlastní pasti. Tak dlouho marginalizovala a odmítala různé protesty, až se sama dostala do stejné situace. Konečně v tom je Babišova vláda stejně tradiční jako ty předchozí vlády tradičních stran: jen si klidně demonstrujte, to je tak všechno, co můžete dělat.
Nebo snad radikalita?
Také možnost radikalizace protestů se jeví spíše jako slepá ulička. Za prvé je pravděpodobné, že jí protestující nebudou schopni. Případná radikalizace by pak nutně rozdělila protestující na dva tábory. Hnutí je vratké a nemá vybudovány pevné základy, nemá dlouze prodiskutovaná témata tohoto typu. To hlavní, co ho drží pohromadě, je právě jen odpor k Babišovi a Zemanovi. Na jiné agendě se začne zákonitě štěpit. A jestli se k něčemu česká společnost dlouhodobě staví odmítavě, je to právě radikalita.
Skupiny, které přímé nátlakové akce umí a které někteří zmiňují jako inspiraci či potenciální iniciátory, mají jiné ideové zaměření a jejich sympatie jsou hnutí Chvilek diplomaticky řečeno spíše vzdálené. První vstřícné kroky by musely přijít od lidí z Milionu chvilek. Viděli jsme však něco, co by jim nasvědčovalo? Viděli jsme z jejich strany výraznou podporu pro radikální akce posledních měsíců? Pro hnutí Limity jsme my nebo pro okupační stávku na UK? Viděli jsme je ve větší míře na posledních demonstracích požadujících zastavení turecké agrese proti Kurdům v severní Sýrii?
Chvilkaři si dávají velký pozor, aby si někde moc nezadali a nezačali se na některém nejednotném aspektu drolit. Taková strategie sice udržuje masu protestujících pohromadě, ale současně velmi omezuje akční radius. Hnutí pak může navenek působit jako do sebe uzavřené a opakující omezené pravdy bez širšího přesahu, jakkoli se často snaží vypadat opačně.
Letošní demonstrace vnášejí do českého prostředí nový nečekaný prvek, není však na místě je přeceňovat. Spatřuji je někde tam, kde byl probuzený dav občanů po normalizačním tlaku — opojen svou nečekanou silou a fascinován neznámou zkušeností.
I dnes je to pro valnou část účastníků demonstrací podobně silný a pozitivní zážitek. Pokud zůstane jen u toho a nenaváže každodenní politickou aktivitou v nejširším slova smyslu (například Patrick Zandl vyzval k velmi konkrétnímu většímu zapojení do nejbližší komunální politiky), dopadne to stejně jak po sametovém listopadu. Politika zůstane nadále v moci cynických šíbrů nejrůznějšího druhu.
Cesta z pasti politicky promarněných posledních třiceti let nebude jednoduchá a jen přes masové spektakulární akce nepovede. Je třeba začít opravdu odzdola.
Právě svobodné volby jsou přitom prvkem, kterým se dnešek odlišuje od předlistopadového režimu."
Jestli tomu dobře rozumím, autor navrhuje generální stávku proti svobodným volbám.
(Požadavek té generální stávky před třiceti lety byl myslím zcela opačný:-)
Mnohokrát Vám děkuji za výrazné zlepšení nálady hned po ránu.
Četl jsem jednu veskrze ironickou sci-fi povídku, jejíž název ani autora už si bohužel nepamatuju. Šlo v ní zhruba o to, že lidstvo už tyhle parazitní profese (v té sci-fi samozřejmě nechyběli bankéři, realiťáci, pojišťováci, plastičtí chirurgové a podobné služebné profese, bez nichž by se život horního 1% zřejmě zcela zastavil...) přestalo bavit živit. Světová vláda vyhlásila, že je planeta ohrožena zánikem a že lidstvo bude přestěhováno na jinou obyvatelnou planetu. Taková planeta skutečně byla nalezena, ze všeho nejspíš připomínala tropický ráj, kde lidem banány doslova samy padaly do hub a ryby samy skákaly z moře na talíře. Vláda vyhlásila, že lidstvo bude přestěhováno na tu planetu ve třech skupinách: Nejdřív vědci a technici, aby to tam prozkoumali, pak dělníci a další výkonné profese, aby to tam připravili pro ty "nejdůležitější" profese, a nakonec ty "nejdůležitější" profese jako ti marketéři, makléři apod. Pointa spočívala v tom, že ohrožení Země bylo účelově zcela smyšlená historka vedoucí k tomu, aby se lidstvo zbavilo těch parazitních skupin a na tu planetu byla vyslána pouze ta třetí skupina... No a sci-fi končí kouzelnou scénou, kde ti nejpřičinlivější z nich na té nové planetě jako úplně první věc vyhlásili emisi peněz, za které prohlásili listí na stromech, a zároveň svoje výlučné právo na jejich vlastnictví a rozdělování...
Ale opačný extrém je známý ze skutečné historie: Když Velká Británie vytvořila z Austrálie trestaneckou kolonii a začala tam expedovat své zločince i "zločince", během jediné generace se tam zcela spontánně vytvořila úplně stejná společenská struktura jako v mateřské zemi, včetně všech hierarchií a formálně společenských pravidel. Takže i když se uměle pokusíme vytvořit lidskou společnost výhradně z "elit" nebo naopak jenom z té "spodiny" a "lůzy", vždycky to dopadne stejně... Což ovšem neznamená, že se máme vykašlat na snahy něco s tím dělat.
Jak kdysi napsal jeden rabín a bylo to považováno za natolik důležité, že se to dostalo do talmudu: Není ti ti souzeno tvůj úkol za tvého života dokončit, není ti ale ani dovoleno od té práce odejít.
Myslím, že Milion chvilek měl na té Letné žádat, aby lidé nemuseli (až na nezbytné případy) pracovat aspoň v neděli, na státní svátek a ještě na 30. výročí 17. listopadu, to vše v jednom. Napadlo to někoho z tamních řečníků? Takhle dávám za pravdu kritice výše.
Myslím, že mě levicové texty rozličných žánrů, zvláště v dnešní době, nepopuzují. Jestliže však čtu některé jízlivosti pana Krupičky, přijdou mi jak vystřižené ze starého Rudého Práva. Tam mě nikdy nepobavily. Někoho však tu a tam třeba ano, i když mně se to tenkrát nezdálo být možné.
S tehdejším Rudým právem bych Vás ovšem vážně nikdy nesrovnával, spíše s tím poctivým z třicátých let. S ním sdílíte opravdové rozhořčení nad ostudným zbídačováním a také přesvědčení, že kdo se nerozhořčuje po Vašem způsobu, je kolaborant toho zbídačování.
Trochu problém na takovém přístupu je, že je k němu potřeba ty hlasy, co téměř nezaznívají, ignorovat, aby se dalo mluvit za ně. Předpokládat, že to neumí tak říct, že jsou zmanipulování (a proto obdivují Babiše a v boji proti zlým imigrantům zkoušejí vykolejit vlaky), že mlčí, protože jsou příliš vyčerpaní, aby mluvili nebo protože nevěří, že by jejich mluvení někoho zajímalo -- a proto je potřeba jejich hlasy proměnit v hlas, který vyslovuje racionální zájem těch téměř umlčených.
Totiž: pravdu tu naprosto mohou mít obě strany.
Na jedné straně má samozřejmě pravdu pan Profant s tím, že snahy radikálních levičáků jako pan Krupička nebo pan Kalous hovořit "jménem vykořisťovaného lidu" působí mnohdy opravdu značně přetaženě a nerealisticky.
Ale - to se nedá nic dělat - na straně druhé tomu v dějinách bylo skoro vždycky právě tak, že za tu "mlčící většinu" napřed hovořila jenom malá hrstka aktivistů.
Někdy ty jejich snahy zaktivizovat masy zůstaly zcela bez ohlasu; pak byli tito aktivisté historií zapomenuti, nanejvýš zmíněni v poznámce pod čarou jako notoričtí kverulanti.
Jenže - v některých případech se přece jenom stane, že se jejich snahy setkají s úspěchem; a že se ta velká masa lidu nakonec přece jenom pozvedne pod hesly, která oni vytyčili. A pak naopak vstoupí do dějin jako velcí revolucionáři.
Takže pak Krupička a spol: velcí revolucionáři, anebo "poznámka dějin pod čarou"?...
Předem se to nedá s definitivní jistotou určit; o tom rozhodnou nakonec právě až samotné dějiny. Ale - určitým znamením je to, že stále dokola opakují stará hesla někdy z doby 19. století.
Totiž: ne že by tato (sociální) hesla nutně nemusela i dnes mít svou platnost; ale jeví se to nakonec být přece jenom příliš málo. Tomu starému základu sociální otázky chybí moderní nadstavba současné doby; dalo by se téměř říci, že zde "chybí nadhodnota".
Ale demonstrace Miliónu chvilek jsou velmi užitečnou občanskou výchovou, včetně toho, že mladí lidé, kteří ještě nebyli na světě, si mohou poslechnout osobnosti typu Dany Němcové či Václava Malého. Ale jsou občanskou výchovou v tom nejlepším smyslu, tedy že si některé základní demokratické hodnoty nemusíme jen pasivně vyslechnout ve škole, ale můžeme je napsat na plakát nebo zakřičet na Václaváku, na Letné nebo na náměstí našeho města či vesnice a můžerme se setkat se spoluobčany a přímo na těch náměstích a návsích pobesedovat o současném stavu naší demokracie, co nám vadí, co by se dalo zlepšit, atd. Při jedné demonstraci v Litoměřicích v červnu před Letnou se podařilo, že vystoupilo a promluvilo asi 10 lidí o důvodech, proč tam jsou a vedle studentů a intelektuálů tam byli i prodavačka, podnikatel, důchodce, maminka s dětmi doma, pracovníci hospicu, atd. To byl pro mě jeden z nejhezčích občanských zážitků v poslední době.
Proč si podporovatelé Babiše a Zemana také neuspořádají nějakou demonstraci? Možná by se na svět dívali trochu pozitivněji a ujasnili by si, co vlastně chtějí. Nebo nic nechtějí? Nebo chtějí jen udržet současný status quo? Ale pokud by to opravdu chtěli, tak pro to musejí něco udělat. Ani ten Zeman s Babišem jim nevydrží věčně.
No vidíte to... Nedávno jste tu napsal. "Vzhůru do práce!" Tak tady máte první zadání: Dostat jim do hlav, že a co pro to musejí něco udělat. Přeji Vám mnoho pracovních úspěchů.
Ostatně soudím, že dokud dotyční budou mít po materiální stránce co ztratit, budou Vaše snahy v tomto směru odsouzeny k neúspěchu.
Bože můj... A to Vás vůbec nenapadlo, že otvírání těch 150 let starých otázek může znamenat, že jsou stále aktuální a že se kapitalismus při předstírání jejich řešení od Marxových dob nikam nepohnul? Přál bych Vám vidět zevnitř kteroukoli fabriku třeba v Indii (ať mluvím o vlastní zkušenosti). A soudě podle nedávných reportáží Saši Uhlové, poměry v některých zdejších babišotechnách se od toho, co jsem viděl v té Indii, zase až tak neliší...
Ale zároveň jsem napsal, že opakovat pořád dokola j e n o m ty sociální nářky 19. století je dnes už příliš málo. Dnešní svět je přece jenom už někde dále, je mnohem komplexnější a složitější, a dnes už je jasné že ty jednoduché revoluční recepty 19. století dnes už nebudou stačit. Takže pokud mají být vůbec zachráněna i ta sociální témata, tak k nim musí přistoupit i schopnost řešit i ostatní otázky současné společnosti.
Je to tedy spíše růst, růst bohatství a příležitostí, který většinu zúčastněných velmi zaměstnává a posléze často i jakžtakž uspokojuje. Jen zřídka si někdo může dovolit odhlédnout dostatečně od štvanice, zastavit se a začít výt dlouze a znepokojeně na měsíc.
No, a možná právě zde je pes zakopán, jak pravil jistý klasik. Existuje dost lidí, ne úplně hloupých, pevně přesvědčených o tom, že průmyslová civilizace je prozatím zhruba 250 let trvající mejdan, který byl umožněn využitím fosilních paliv a dalších neobnovitelných zdrojů, a že po jeho skončení, které se nevyhnutelně blíží, se lidstvo vrátí na hmotnou a technickou úroveň odpovídající zhruba 17. století.
Domnívám se, že Římský klub udělal jedinou chybu: Že se odhodlal posadit své křivky na časovou osu. Jinak ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by jeho zprávy došly k zásadně chybným závěrům. Můžeme začít uzavírat sázky, co nastane dřív: Vyčerpání zdrojů nebo nevratná destrukce životního prostředí? Jestliže necháme dál jet business as usual, jedna z těch alternativ nastane zcela jistě. Pak se našim potomkům bojujícím denně o každý žvanec v lepším případě budou zdát naše diskuse o svobodě a demokracii směšné, v horším nás budou proklínat za to, že jsme utráceli čas hovadinami místo řešení skutečně vážných problémů; a že ty problémy jsme my ještě mohli řešit (a neřešili) víceméně rozumnými způsoby, zatímco jim jsme odkázali nutnost poradit si s bezvýchodnými situacemi.
Ke škodě věci.
"...snad mimo oblastí postižených akutní (válečnou) katastrofou."
V oblastech postižených akutní environmentální katastrofou na tom lidi jsou nebo zanedlouho budou mnohem hůř než na těch bojištích a takto postižených oblastí bude velice rychle přibývat, určitě rychleji než těch bojišť. I když Evropa na tom zatím ještě nebude relativně nejhůř, v jiných částech světa to uvede do pohybu takové masy, proti nimž byla uprchlická krize roku 2015 procházkou růžovou zahradou.
Napřed k té ekologii: ano, samozřejmě že je docela dobře možné, že už v době dohledné celá planeta utrpí zničující ekologický kolaps; a že spolu s tím dojde i k destrukci víceméně všech stávajících civilizačních struktur a norem. A že tedy lidstvo bude vrženo zpět buďto vysloveně do existenčního modu doby kamenné; anebo přinejmenším do časů centrálně řízené ekonomiky, kdy výhradně centrum bude rozhodovat o tom, co, kolik a jakým způsobem má/smí být produkováno a spotřebováváno.
Na straně druhé:
- nelze stoprocentně vyloučit, že lidstvo přece jenom současnou ekologickou krizi nakonec nějak zvládne. Dostatek ekologických alternativ je v zásadě k mání; jenom se současnému konzumně orientovanému lidstva jeví být příliš "drahé";
- za druhé, z naší vlastní zkušenosti víme, že totalitní systém s centrálním řízením opravdu není ten, kdo by se vykazoval nejvyšší aktivitou v oblasti ochrany životního prostředí.
Zkrátka: i tady platí, že musíme hledat systémové, řídící, společenské modely, které jsou na výši (současné) doby, a ne hledět někam do minulosti ještě předindustriálních dob.
V zásadě nejsme ve sporu, nicméně vyloučit nelze žádnou možnost a proto je dobře být připraveni na všechny.
On taky i u "kolapsníků" převládá názor, že ten kolaps, jestli k němu dojde, bude trvat desítky nebo stovky let. Z pohledu současníků, kteří ho zažijí, bude vypadat spíš jako různě rychlé a různě důkladné chátrání, dokonce s občasnými zdánlivými návraty k lepšímu stavu, takže ho možná ani moc jako kolaps nebudou vnímat.
No ale abych byl úplný, tak menšina (do ní patří třeba člen Římského klubu Ugo Bardi) je toho názoru, že naopak lidstvo spadne z tzv. Senecova útesu a že pak už to pofrčí rychle. Viz tady: https://cassandralegacy.blogspot.com
Je to otrava, ale jediná racionální možnost, jak odstavit Babiše jsou volby. Možná sice bude mít ještě jednou ke třiceti procentům, ale ona by to bez sociální demokracie a Zemana na Hradě nebyla zase taková síla.
Nic proti masovým demonstracím, peticím a třeba i drsnějším projevům nespokojenosti. Dodávají sebedůvěru a delegitimují špinavé vládnutí. Houšť a větší kapky.
Jestli to takhle půjde dál, tak si s těmi akciemi budete doma tapetovat... Nejlépe na záchodě, to pro ně bude přiměřené místo.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zlata-slepice-prestala-snaset-tady-mizi-agrofertu-miliardy-83236
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonom-o-babisove-auditu-prijdeme-o-stovky-milionu-uz-neni-cesty-zpet-84088?dop-ab-variant=100&seq-no=1&source=hp&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null
Takže ta ekonomická práva budete zřejmě muset uplatňovat jinými cestami... Ale zachovejte paniku, třeba se časem budou porcovat majetky jiných oligarchů...