V pravidelných vzpomínkách na sametovou revoluci opakovaně zapadá jedna událost. Ta se příliš nehodí do výstavní skříně současným apologetům oslav, v nichž se akcentuje především antikomunistický prvek a upozaďují ty, které příliš nerezonují s kapitalistickou současností. Jde o generální stávku, která proběhla 27. listopadu 1989.

Stávka se konala pouhých deset dní od násilného potlačení studentské demonstrace. Výročí 17. listopadu připadlo v roce 1989 na pátek a stávku se podařilo zorganizovat během následujícího týdne. Po víkendu v pondělí se jí zúčastnilo na 75 procent občanů, zapojila se většina podniků a institucí.

Po masových demonstracích, které trvaly celý týden a vyvrcholily sobotním shromážděním na Letné za účasti až osmi set tisíc lidí, byla stávka definitivním a nezpochybnitelným vyjádřením, že si česká společnost již vládu jedné strany, která se nazývala komunistická, nepřeje. Význam stávky byl především v jejím celostátním rozsahu. Na rozdíl pražských protestů ji nešlo zpochybnit argumentem, že jde jen o Prahu či další velká města.