„Drsné prosby“ z Václavského náměstí Babiše nezastaví. Občanská neposlušnost může
Radek KubalaAutor se zamýšlí nad důvody, proč je potřeba protesty proti Babišovi eskalovat do podoby nenásilných akcí občanské neposlušnosti. A zároveň nabízí návod, jak a kde podobnou akci uspořádat.
Jsou dva hlavní důvody, proč je v České republice potřeba pořádat akce občanské neposlušnosti. Prvním jsou samozřejmě změny klimatu, k čemuž při sobotní demonstraci na Václavském náměstí vyzývala Deníkem Referendum zvolená osobnost loňského roku Lucie Myslíková.
Druhou je situace, kdy trestně stíhaný premiér vytvoří impérium sestávající z bezprecedentního propojení politické, ekonomické a mediální moci a v komplotu s prezidentem začíná nabourávat demokracii včleňováním klíčových státních institucí pod svou správu. Bizarní kauza Babišova syna jen stvrdila dávno oprávněné podezření, že v politice nemá co pohledávat.
Organizátoři sobotních demonstrací z uskupení Milion chvilek pro demokracii na sociálních sítích po čtvrteční demonstraci vyzývali k mírnějšímu chování. Ale proč? Čeho chtějí dosáhnout? Jsou demonstrace cílem samy o sobě, anebo mají i k něčemu praktickému vést?
Babiš sám se v rozhovoru pro Novinky kasal, že současné protesty ho spíše posilují. A jak vidno z dění v posledních měsících, desetitisícové demonstrace už nestačí, k Babišově pádu nepovedou: „Nikdy, zapamatujte si to, nikdy.“ Nechť si to zástupci příslušných organizací uvědomí.
Kdyby sociální hnutí napříč dějinami poslouchaly výzvy ke slušnosti či rady liberálních komentátorů od Petra Honzejka přes Jindřicha Šídla až po Jana Moláčka fabulujícího o propojení prstenu moci z Pána prstenů a vyhození premiérových kytek do popelnice, nejspíš by se listopad 1989 nikdy nestal, ženy by dnes neměly volební právo, půlka světa by byla kolonií západních velmocí a ve Spojených státech by stále kvetla institucionalizovaná rasová segregace či otroctví.
Naštěstí se ve správnou dobu objevili lidé, kteří se nebáli překročit hranice a nespravedlnost zastavit, lidé, kteří rozpoznali široký prostor mezi legalitou a legitimitou a nebáli se do něj vstoupit. Kdy jindy bychom měli protesty eskalovat do podoby akcí občanské neposlušnosti, než v době, kdy jsou ohroženy základní pilíře demokracie, kdy prezident s premiérem drží celou společnost jako rukojmí a nejstarší česká strana funguje jako „trapná rohožka pro špinavé podrážky bagančat všech složek Babišova Agrofertu“?
Požadavky jsou jasné. Chtějme odchod Babiše a celé jeho politické divize impéria z politiky, účinné zákony zabraňující propojování politické a ekonomické moci a systematickou podporu nezávislosti, plurality a kvality médií. Jedinou možností v současnosti jsou předčasné volby, jakkoliv rizikové mohou být.
Bude to nekomfortní, náročné a můžeme se díky tomu dostat do nepříjemných situací. Avšak slovy Jaroslava Šabaty: „Kdo nemá odvahu, nemá osud.“ Rozhodl jsem se proto pro případné zájemce sepsat pár tipů a rad, kde a jak akci občanské neposlušnosti uspořádat.
Kam zacílit?
Pří promýšlení akce je dobré vybrat vhodný cíl akce. Je nutné vzít do úvahy, aby cíl byl velmi symbolický, pro akci dobře přístupný a to i pro novináře, a také vizuálně zajímavý. Je důležité pracovat se symboly, které propojují konkrétní společenské dopady Babišovy činnosti s jeho osobou.
Z hlavy mne napadá hned několik možných akcí, avšak imaginaci se meze nekladou:
Za druhé: Proběhlé demonstrace nebyly spontánním projevem autentické společnosti, ale uměle řízeny. Veřejnosti byl nabídnut fetiš v podobě snahy o odvolání Andreje Babiše, nikoli alternativa ve smyslu skutečné společenské změny.
Zkrátka masturbací nelze plodit potomstvo.
Odstraněním jedné kontroverzní mocenské skupiny se jen uvolní prostor pro jinou kontroverzní mocenskou skupinu.
Je třeba hledat společenskou shodu, ne stigmatizovat své odpůrce. Je třeba zamyslet se nad příčinami současného stavu společnosti.