Babiš opět vydírá

Současná politická situace se podobá mapování terénu – jak, kudy a s kým dál. Andrej Babiš se snaží zůstat v premiérském křesle a zajistit si politické partnery.

Andrej Babiš nepřekvapil. Jenom naříká. Nevysvětluje svoji kauzu. Neodpovídá na otázky, proč do ní namočil děti v době čerpání eurodotací spolumajitele Čapího hnízda, přestože ty zjevně žádnými podnikatelskými záměry nesluly. Nekaje se, že s nimi šíbuje jak s figurkami na šachovnici (dokonce až na Krym), byť se už jeho dřívější tahy pravděpodobně neblaze podepsaly na jejich zdraví.

Místo toho si Babiš hledí premiérského křesla, rodina nerodina. Šance v něm setrvat má slušné, i kdyby se sociální demokraté a komunisté rozhodli stavět na zadní.

Klíčovým spojencem mu je prezident. Patrně by Miloši Zemanovi nedělalo potíž držet při životě další menšinovou vládu, klidně i bez důvěry. Ještě výrazněji ale do děje vstoupil Tomio Okamura. Šéf SPD je konzistentní. Jde mu o maximalizaci zisku a splnění co nejvíce bodů z volebního programu, aby se blýskl před fanoušky. Ochotný sundat dnešní kabinet je jen proto, že v něm sedí ČSSD, kterou nemůže vystát. To je pro něj důvod pro vyslovení nedůvěry. Se zavánějícím Babišem by se už nějak smířil.

Andrej-babis-3762053_960_720Babiš si hledí premiérského křesla, rodina nerodina. Foto Pixabay

Okamura nepotřebuje být ministrem. Stačilo by mu realizování představ SPD vládou „odborníků“. S tím by Babiš neměl problém. Podle něj je tu ANO pro všechny, tudíž může uskutečňovat libovolný program. Jelikož však ví, že lepší reputaci než SPD má ČSSD, snaží se námluvami s Okamurou především přivést k rozumu Jana Hamáčka. Takto primitivně sociální demokraty vydíral již na jaře.

Těžko říct, jak moc se situace za uplynulé měsíce proměnila. Víme, že ČSSD je neklidná z dále klesajících preferencí, poněvadž si od vládní účasti slibovala jejich růst. Hamáček si sice partnerství s Babišem dosud pochvaloval, ale probublalo též několik zásadních konfliktů mezi ČSSD a ANO. Všímají si toho i oranžoví poslanci, kteří byli už na jaře ke koalici s babišovci skeptičtí. Ani mezi komunisty nepanuje ze spolupráce s ANO nadšení.

Černou skříňkou zůstává Babišovo hnutí. K posledním událostem jeho členové loajálně mlčí. Některé populární osobnosti, například ostravský primátor Tomáš Macura, nad Babišovou strategií již delší čas kroutí hlavami, víc ale nic.

Nyní jsme ve fázi mapování terénu. Podmínky, jak, kudy a s kým dál, se probírají v ANO, KSČM i ČSSD, jejíž poslanci si pozvali premiéra na kobereček. Po jejich středeční schůzce se však proslýchá, že z vlády se odejít nechystají. Že by vydírání zabralo?

Stroprocentně jasno ale mají pouze SPD a Hrad. Přes nikoho jiného totiž nebudou mít takový vliv jako přes oslabeného Babiše.

Čekat na vyšetření případu politici nemohou. Svůj postoj musí zformulovat rychleji, než ve Švýcarsku nebo po bůhvíjakých čertech budou vyslechnuti pečlivě uklizení Babišovi příbuzní. Názor pravicové opozice je stále stejný. Čerstvé dění ostatně jen potvrzuje dosavadní podezření.

S potenciálními Babišovými partnery to je komplikovanější. Vnímají svoje slabiny i vysokou podporu občanů, o niž se opírá ANO. Přitom ani premiérská vyměna Babiše za Brabce by s tím asi nehnula. Máme v živé paměti, jak to dopadlo, když Babiš skončil v Sobotkově kabinetu. A na pomyslných vahách mívají nad svědomím navrch politické zájmy.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Martin Profant - Praha 7

Přeci jen Čtvrtek, 15.Listopadu 2018, 11:10:55

Obvykle se pod slovem vydírání rozumí hrozba, že vydíranému způsobím nějakou vážnou újmu buď násilím anebo zveřejněním nějaké kompromitující informace, která by vydíranému zničila pověst nebo ho přivedla do kriminálu.

Popsat Babišovo kostatování notoricky známého faktu, že má v poslanecké sněmovně fungující majoritu i bez ČSSD a poékud by tato nechtěla platit za vládní korýtka pro své bafuňáře zbytky své reputace, může jít k čertu jako "primitivní vydírání" -- toť přinejmenším odvážné rozšíření významového pole slova.

Že by ČSSD svoji obětí něco zachraňovala a že by bez její účasti bylo hůře, naráží příliš tvrdě na faktické fungování koalice vyjádřené přesnou, tuším Mitrofanovovou zkratkou:

"Hamáček se opět nekompromisně vzepřel Babišovým požadavkům, aby jim pak zcela vyhověl."

Prostě perspektiva, ve které se ČSSD jeví jako oběť a nikoli jako spoluviník ANO, svědčí buď o zaslepenosti nebo o bezcharakternosti autora. Přitom k zaslepenosti může vést i noblesní pohnutka: neochota opustit úctýhodnou ideu a tradici, Ale ani ta neomlouvá.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.