V Bělorusku se množí nový typ protestů

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Přibližně 50 lidí bylo ve středu v Minsku zadrženo během dnes velmi oblíbené formy protirežimního protestu — tichém shromáždění a pochodu ulicemi bez skandování nebo transparentů, jenom za rytmického tleskání. Podle dopisovatelů Rádia Svobodná Evropa / Rádia Svoboda (RFE/RL) šlo o již devátý počin tohoto typu v řadě.

Podobně jako nedávno v arabském světě organizují se i současní běloruští demonstranti přes sociální sítě Facebook či Twitter. Na místo jich dorazí zpravidla 100 až 500, přičemž policie — obvykle v civilu — protest do několika desítek minut rozežene.

Řádově desítky osob bývají odvlečeny do přistavených autobusů a na několik dní zadrženi. Spolu s účastníky je obvykle zatknuto i pár novinářů.

Podle výkladu reportérů BBC a AFP je potlesk ironickým vyjádřením názoru na způsob vládnutí Alexandra Lukašenka. Znalci běloruské situace z RFE/RL ale připomínají, že má i praktický význam. Během minulých zpravidla tisícových protestů totiž docházelo k častým provokacím, vykřikování nenávistných hesel či přímo vandalismu. Represivní složky tak snadno získávaly záminky zakročit.

Nyní dochází k zákrokům také, ale přeci jen o dost rozpačitěji.

Současná série protestů byla zahájena v první polovině června poté, co začal běloruský režim otevřeně zakazovat hlučné demonstrace motivované hospodářskou krizí. Dosud největší protestní akce proběhla na Den (běloruské) nezávislosti 3. července, kdy se do ulic vydali tisíce lidí v několika městech zároveň. V Minsku bylo po tomto protestu zadrženo 180 lidí, v ostatních městech 220.

Role Západu

Mluvčí odpovědných úřadů i sám Lukašenko označují nynější protestní vlnu za dílo malé skupiny zaplacených aktivistů, kteří se snaží očernit běloruskou pověst na Západě. Běloruské občansko-opoziční skupiny jsou vskutku vládami zejména střední Evropy podporovány; z každé videonahrávky protestu je ale patrný jeho spontánní a nijak dehonestující charakter. Provokativní vyznění dodává počinům teprve postup přítomných policistů v civilu.

Stávajících protestů se rovněž neúčastní známí představitelé opozičních stran.

Lukašenkův režim se v minulých letech snažil prezentovat vstřícněji. Byla propuštěna většina politických vězňů, povoleny opoziční noviny a před prosincovými prezidentskými volbami dokonce umožněno protirežimním kandidátům vystoupit ve státem kontrolovaných médiích.

Po volbách, které Lukašenko opět vyhrál, a následných demonstracích se ale režim znovu zatvrdil. Byly zatčeny stovky aktivistů. Tři z šesti protilukašenkovských kandidátů jsou ve vězení dodnes.

K poslednímu utužení opresivní povahy režimu došlo po dubnovém výbuchu nálože v minském metru a po hospodářském propadu v průběhu května.

Hlavní je hospodářství

Vedle protestů zažívá dnešní Bělorusko i hlubokou ekonomickou krizi — podle agentur nejhorší ekonomickou krizi za 17 let Lukašenkova vládnutí. V důsledku květnové devalvace dlouho nadhodnoceného platidla (o 36 procent) klesla reálná hodnota mezd a vzrostly ceny všech základních potravin i zboží. Například ovoce je nyní dražší o 50 procent, čaj o 46, paliva o pětinu a maso, chleba či zelenina o desetinu.

Ceny základního zboží byly po prvním skoku zmraženy. Minulý týden však vláda uvedla, že je v nejbližší době začne uvolňovat.

Na 600 tisíc zaměstnanců státních podniků muselo dále odejít na nucenou dovolenou, neboť některé podniky nemají na nákup výrobního materiálu. Zboží, které lze v Bělorusku koupit jen za eura nebo dolary (například počítače), se navíc stalo pro obyčejné lidi zcela nedostupným.

Podle oficiálního běloruského výkladu zavinila krizi intenzivní snaha vlivných mocenských skupin na Západě, kteří se s pomocí páté kolony v Bělorusku snaží zemi co nejvíc uškodit. Dle západních agentur jde jednak o důsledek zvýšení cen energií dodávaných z Ruska, jednak o reakci na umělé narovnávání kurzu rublu a dolaru a jednak o odezvu populistické politiky, k níž se uchýlil režim před vzpomínanými prezidentskými volbami loni 19. prosince.

Co z toho bude?

Různé delegace běloruské vlády vyjednávají již řadu týdnů se zvláštní pozorovatelskou skupinou Mezinárodního měnového fondu (MMF), zástupci Ruska a zmocněnci Číny o záchranných půjčkách. Všichni případní věřitelé si ale kladou tvrdé podmínky: MMF úsporná opatření, přizpůsobení cen trhu a další uvolnění kurzu platidla; Rusko privatizaci běloruského strategického průmyslu, do níž se budou moci zapojit jeho firmy; Čína zas využití poskytnutých peněz výhradně na nákup jejího zboží a služeb.

Režim v Minsku se dosud nerozhodl, od které z velmoci si nakonec půjčí, resp. které ustoupí. Dle mínění znalců se pokusí zmíněné nabídky nějak zkombinovat.

Někteří z opozičních představitelů dnes soudí, že krize běloruské ekonomiky vyvolá na podzim protesty opravdu masového rozsahu, tentokrát sociální. Známý aktivista a jeden z Lukašenkových protikandidátů z posledních voleb Uladzimir Njakljajev pro moskevské Timesy přímo uvedl, že režim do zimy nevydrží.

I agenturní komentátoři ale vnímají takové soudy jako předčasné. Bělorusko si prošlo hospodářskou krizí například již v letech 2009 a 2010. Tehdy čerpalo záchranný úvěr od MMF a politiku muselo uvolnit pouze symbolicky. Poslední splátku z této půjčky země obdržela v březnu loňského roku.