Státní úřad pro jadernou bezpečnost v prosinci vydal závěrečnou zprávu o zátěžových testech v českých jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín. Uklidnila vás její četba?

No tak to ani náhodou. Zpráva je psaná tak, jako by cílem jejich autorů nebylo zjistit případné nedostatky a snažit se navrhnout jejich řešení, ale jako by jejich cílem bylo přesvědčit Evropskou unii i českou veřejnost, že všechno je v nejlepším pořádku.

SÚJB neustále zdůrazňuje různé přednosti českých jaderných elektráren, což pro nezávislého regulátora není nejvhodnější přístup, protože pak se mu mohou ztrácet ze zřetele nedostatky. Zátěžové testy se nedělají proto, abychom se mohli plácat po ramenou, jak jsou věci skvělé.

Zpráva také hodně často blafuje: běžně se v ní používá slovní spojení „je zajištěno“. Arogance, která z toho přístupu čiší, je špatným přístupem při zajišťování jaderné bezpečnosti. Poučení z Fukušimy je přece právě to, že tam bylo také „všechno zajištěno“... než přišla havárie.

Konkrétní výhrady k obsahu máte jaké?

Tak je toho hodně a mnohé body rozebral ve své podrobné analýze Dalibor Stráský. Pokud se například voda z barbotrážních žlabů použije na nouzové chlazení reaktorů, nebude už moci posloužit svému původnímu účelu.

Nouzové řídící středisko dukovanské elektrárny není chráněno proti zaplavení, o ochraně před zemětřesením se vůbec nemluví. V případě povodně se nemusí personál z Třebíče do elektrárny vůbec včas dostat.

Zpráva se vůbec nezabírá rozborem souběhu více havarijních událostí, přitom právě toto byl klíčový problém ve Fukušimě. Mnohá z navrhovaných opatření jsou zařazena až do druhé časové kategorie, takže vůbec nemáte pocit, že by si zde někdo kvůli Fukušimě připouštěl nějaký tlak.

A celá zpráva je mimořádně špatně srozumitelná.

Jak to?

Překlad je odbytý. Zpráva začíná seznamem zkratek na čtyři strany. Všechny zkratky se ale v anglickém textu používají ve své původní české podobě, nikoli dle ustáleného anglického úzu, takže se neustále musíte vracet k seznamu a ověřovat, co vlastně daná pasáž znamená.

Uvedu jeden zvlášť podařený příklad: „VT and NT SAOZ always need TVD for heat removal. As mentioned above, TVD is necessary for cooling of DG in operation also in this case,“ píše se ve zprávě.

VT znamená high pressure neboli vysoký tlak, NT pochopitelně znamená low pressure, neboli nízký tlak. SAOZ je Emergency Core Cooling Sytem, tedy Systém havarijního chlazení aktivní zóny reaktoru, TVD je technická voda důležitá čili Essential Service Water, ale DG, to je vysvobození, poněvadž anglicky i česky je to diesel generátor.

Kdyby nešlo o tak vážné věci, byla by to legrace. Překlad je celkově katastrofální. Je z něj zřejmé, že má českého autora, rozhodně ho nedělal rodilý mluvčí. Překladatel se navíc evidentně vůbec neorientuje v anglické odborné terminologii a nezná anglické zkratky. A nejhorší je, že některé z českých zkratek nemají v úvodním seznamu uvedený anglický ekvivalent, takže tyto pasáže jsou pro anglického čtenáře šifrou. Mým nejoblíbenějším příkladem je DIDELSYS. Co to jen může být, takový DIDELSYS, že?

Jediným kladem je snad to, že ze zprávy vypadly v původním textu obsažené politicky motivované výpady proti obnovitelným zdrojům a za zmínku snad stojí také podrobnější rozbor reakcí na havárii mimo elektrárnu, i když ani tady se nepracuje s možností rozsáhlejšího úniku radioaktivních materiálů do okolí.

Jak je možné, že tak špatná zpráva vůbec spatřila světlo světa?

Je to podle mě malá ilustrace toho, že v České republice skutečná nezávislá kontrola jaderných provozů hodná toho jména v podstatě neexistuje.

Celé zpracování zprávy koordinoval Ústav jaderného výzkumu v Řeži, což je dceřinná společnost ČEZ. ČEZ si to vypracoval v podstatě sám. Státní úřad pro jadernou bezpečnost to pak s řežským ústavem „zkontroloval“ a „nezávislý“ posudek udělal Westinghouse opět s řežským ústavem.

Tak to tady chodí. Nikdo vyšší kvalitu nevyžadoval.

Podobné zprávy měly vypracovat všechny evropské země. Máte přehled o tom, jak si s tím poradily?

Česká republika je asi extrém, ale obecně je patrná snaha malovat věci lepší než jsou. Zátěžové testy pomíjejí havarijní plány pro bezprostřední okolí elektráren, přitom právě v tom byly ve Fukušimě velké problémy. V Evropě je přitom sedm elektráren s třinácti reaktory, v jejichž třicetikilometrovém okolí žije přes milion lidí, sedmačtyřicet elektráren se 111 reaktory má v tomto pásmu přes sto tisíc obyvatel.

Testy také pomíjejí hrozbu teroristického útoku, přitom se ví, že definitivní odstavení osmi německých jaderných elektráren mělo právě motiv nedostatečné odolnosti proti případnému napadení teroristy jako hlavní. Dílčích výhrad je ale celá řada, předložili jsme je přehledně na jednání v Bruselu 17. ledna 2012.

Záleží nyní na třetím kroku evropského hodnocení, tak zvaných peer-reviews, neboli hodnocení národních zpráv mezinárodními komisemi složenými ze zahraničních odborníků, zda celý proces bude mít nějaký užitek, anebo poslouží jen k nepodloženému propagandistickému chlácholení veřejnosti, k čemuž se zatím bohužel schyluje.