Fukušima a prodaná temelínská nevěsta

Po čase se zase objevily nějaké zprávy o Fukušimě. Jedna z nich říká, že už se podařilo všechno ochladit a žádné nebezpečí nehrozí. Jiná oznamuje, že likvidace trosek bude trvat čtyřicet let.

Jirka

Jiří Silný

20.12.2011 08:03

Související

Sebastian Pflugbeil, prezident německé Společnosti pro ochranu před zářením, podnikl cestu do Japonska, o které podal zprávu v časopise Publik-Forum (22/2011). Nazval ji Doba lží. Vzpomíná na vyjádření politiků a expertů po černobylské katastrofě a srovnává. Rozdíly nenachází. Např. profesor Sitzlag, prezident Státního úřadu pro atomovou bezpečnost a ochranu před zářením komentoval kdysi Černobyl slovy: „Každý švec se občas klepne do palce. Kdyby to bylo měřítkem, neměli bychom boty.“ Na letošním výročním zasedání World Nuclear Association v Londýně zaznělo „Nehoda ve Fukušimě je důkazem, jak bezpečné atomové reaktory jsou“. Profesor Yamashita, přední japonský odborník, několik dní po propuknutí katastrofy místní obyvatelstvo uklidňoval prohlášením, že „poškození z ozáření nezasáhne lidi, kteří jsou šťastní a usmívají se“. Cyničtěji to nejde. Oblíbené klišé je odbývat obavy lidí diagnózou „radiofobie“, kterou vymysleli soudruzi ze sovětského politbyra a používá se i dnes k ohlupování lidí.

Podle Pflugbeila stojí japonská vláda před téměř neřešitelnými úkoly. Chybí dostatečné údaje o míře ozáření jednotlivých území a tam, kde je ozáření prokázané, není jasné, jak to řešit. Tak se například svrchní vrstva půdy na školních dvorech zaorává. Nikdo totiž neví kam s kontaminovanou zeminou a ozářenými horami trosek zřícených domů. Jeden z programů navrhuje kontaminovaný odpad pálit a popel sypat do moře a zamořit tak opět ovzduší a vodu. Vláda se snaží obyvatele udržet na místě i tam, kde je území zamořeno. Obvykle zůstávají jen muži a ženy s dětmi se stěhují do bezpečnějších míst. Kvete obchod se všelijakými medikamenty proti záření. Protože není možné kontrolovat všechny potraviny, byly několikanásobně zvýšeny povolené hodnoty kontaminace. Vznikají občanské iniciativy, které provozují měřící stanice pro zkoumání ozáření, jako Citizens Radioctivity Measurement Station přímo ve Fukušimě, roste také protiatomová angažovanost občanů. Nejznámější organizace je Citizens Nuclear Information Centre v Tokiu.

O tom, jak to vypadá přímo v elektrárně, podává zprávu Georg Blume v týdeníku Die Zeit (50/2011). Už i do těchto velmi solidních novin pronikly zprávy, které dosud byly ke čtení zejména na alternativních zpravodajských webech. Většina z pěti tisíc dělníků, odstraňujících následky katastrofy patří k pracovníkům ovládaným japonskou mafií – jakuzou. Jsou to prostě pracovní otroci, jaké produkuje globální kapitalismus ve velkém. Jakuza dodává nádeníky na stavby už po desetiletí a tak se také stavěly všechny atomové elektrárny Japonska. Propojení byznysu, organizovaného zločinu a státu se v kapitalismu jeví stále častěji jako pravidlo.

Pan Ihsaka, s kterým Blume hovořil, pracuje na odstraňování trosek elektrárny. I když patří k jakuze, jeho motivace se liší od většiny ostatních pracovníků. Přežil těžkou nemoc a chce se odvděčit riskantní prací pro jiné. Ostatní nemají na výběr – pracují pro jakuzu, protože si třeba odpracovávají dluhy u lichvářů a vědí, že mafie se s nikým nemazlí. Platí pro ně zvláštní předpisy – povolená dávka roční expozice je 100 milisievertů, stokrát víc než pro ostatní občany. Pro obří katastrofy potřebují totalitní systémy dostatek levných likvidátorů, které lze prostě donutit.

Lidé, kteří dělají těžkou, nebezpečnou, vysilující, ubíjející, monotónní a nezdravou práci odměňuje kapitalismus almužnami, nebo se uchyluje rovnou k nucené práci a otroctví. Všechnu svobodu, kterou lze mít za peníze, všechny požitky a moc mají paraziti a ti, kdo nemají jiný cíl než se za každou cenu obohatit. Tu cenu platí jiní. A ještě bezostyšně tvrdí, že je to tak po zásluze, že trh spravedlivě odměňuje výkon a užitečnost. Doba lží.

Pojišťovny atomové elektrárny zásadně nepojišťují, protože dobře vědí, že by se v případě havárie nedoplatily. Kdyby měli akcionáři a manažeři atomových elektráren za povinnost v případě havárie nést všechna rizika a všechny náklady a osobně se podílet na odklízení trosek, nikdo by atomové elektrárny nestavěl. Kdyby vlády skutečně dbaly o prospěch a bezpečnost občanů, řídily by se principem předběžné opatrnosti a nedovolily nikomu, pouštět se do věcí, které když se vymknou kontrole, nejdou zvládnout. Spíš to ale vypadá, jako by ti, kdo jsou z definice odpovědní za rozhodování – politici, nedělali skoro nic jiného, než realizovali nebo připouštěli věci, které po vymknutí z kloubů nikdo neumí vrátit zpátky. A nejsou to žádní troškaři – berou to z gruntu a globálně, jak ukazuje současná finanční a environmentální politika. Byznys, mafie, zkorumpovaná moc.

Nápadníci temelínské nevěsty si podávají dveře a slibují hory doly. Jako kecalové fungují demokratické Rusko, mírumilovné Spojené státy, i ta Francie, která se tak zasloužila o čisté životní prostředí pacifických atolů. Ve vzácné shodě se parlamentní strany zaklínají pracovními místy a energetickou suverenitou. Cudně mlčí o ziscích energetických firem a o novém fenoménu energetické chudoby, kvůli které v Evropě čím dál tím víc lidí umírá, protože nemá v zimě na topení.

A tak nepřekvapuje, že vláda rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci šikovně chystá armádu chudáků, které bude možné poslat na nucené práce při katastrofách, které přijdou, pro případ, že všechny ty mafiánské agentury zprostředkující pracovní otroky nebudou stačit.

A propos: Jak to asi bude s obnovou rozpadajícího se sarkofágu v Černobylu, na kterou jsou potřeba evropské miliardy, které teď dostávají soukromé banky?

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Vladimír Wagner - vědecký pracovník - fyzik, Řež

Pár komentářů Středa, 21.Prosince 2011, 00:27:51

Pan Silný zase sepsal článek, který je nabit emocemi, ale fakta chybí. A pokud jsou, tak zavádějící a chybná. Dovolil bych si upozornit alespoň na některé. Pan Silný píše o pracovnících v elektrárně „Platí pro ně zvláštní předpisy – povolená dávka roční expozice je 100 milisievertů, stokrát víc než pro ostatní občany.“ Ovšem mělo by se dodat, že tato dávka není příliš odlišná od povolených dávek pro pracovníky ze zářením při běžné práci ve většině vyspělých zemí. Kdyby se třeba pan Silný podíval na zákonná pravidla u nás, tak by se dozvěděl, že povolená roční limita je u nás 50 mSv s tím, že za pět let je povolená dávka 100 mSv (tedy v průměru 20 mSv ročně). Protože pracuji se zářením, mohu tuto dávku v rámci svých normálních povinností obdržet také. Sice pracuji běžně jen s malými aktivitami a takové limitní dávky nedostávám, ale kolegové, kteří pracují s terči využívanými na urychlovači při výrobě diagnostických i terapeutických radiofarmak a následně při jejich chemické přípravě musí s takovými dávkami často počítat. Aby pacienti dostali to, co potřebují a co jim může zachránit život. Tyto limity jsou nastaveny tak, aby pracovníky neohrozily a jejich riziko je zanedbatelné. Je třeba dodat, že některé specifické profese, například kosmonauti, mají povolené limity ještě násobně vyšší a tyto dávky při pobytu na orbitální stanici opravdu dostávají. Při práci v elektrárně se dosud vystřídalo 17780 pracovníků a pouze 169 se dostalo k či překročilo limitu 100 mSv a to v počátečních fázích havárie. V současnosti už je situace taková, že lze práce organizovat tak, aby se této hranice ani nedosahovalo.
Přímo v elektrárně je většina prací poměrně vysoce kvalifikovaná, práce s na dálku řízenými odklízecími stroji. Poměrně složitými elektronickými a chemickými zařízeními, které provádějí třeba odsolování a dekontaminaci vody. Složité elektrické rozvody, komplikované technologie a nutnost znalosti práce v radiačním prostředí a znalost dané elektrárny. Většinou tak jde o lidi se slušnou kvalifikací, kteří v energetice nebo v daném potřebném oboru dělali už před havárií. Takže těžko jde o „nahnané nádeníky“. Jejich práce by byla dost kontraproduktivní a neefektivní. Nejsem expert na Japonskou Jakuzu a kapitalismu jako pan Silný (i když, jestli jsou stejně dobré jako jeho znalosti českých předpisů pro pracovníký se zářením :-)), takže tyto jeho úvahy, které tvoří většinu článku, nebudu komentovat.
Pokud jde o kontrolu potravin, tak právě naopak od tvrzení pana Silného, povolené limity na aktivitu v potravinách se zpřísňují. A většinou jsou na nebo pod limitami, které jsou doporučovány v celosvětovém měřítku.
Vím, že ty, pro které nejsou důležitá fakta a znalosti, ale spíše fámy a ideologie, asi moc nepřesvědčím. Přesto bych si dovolil sem dát odkaz na popis toho, jak to ve Fukušimě nyní vypadá http://www.osel.cz/index.php?clanek=6033 . V tomto článku jsou pak odkazy na další, ze série, která sleduje vývoj ve Fukušimě. Myslím, že na základě konkrétních reálných faktů si každý může nejlépe utvořit vlastní názor.

Jiří Silný - Brno

Pane Wagnere, Středa, 21.Prosince 2011, 10:00:59

škoda, že se zase uchylujete k osobním výpadům, jinak by mohly být vaše příspěvky obohacením diskuse. Údaje, které se Vám nelíbí nepocházejí z mé hlavy, převzal jsem je z významných a solidních periodik, která fámy a ideologie nepublikují. Odkazy uvádím a články se dají snadno dohledat. Čí příspěvek oplývá emocemi laskavý čtenář posoudí sám. Osobně nepovažuji emoce za nic špatného. Přeji hezké vánoce a do Nového roku co nejméně ozáření.

Petr Hlávka - učitel, Rokycany

Dovolím si citovat z Práva 17.12.2011k Fukušimě: Středa, 21.Prosince 2011, 14:16:23

- Tepco by mohlo během prvních dvou let po incidentu vydat na odškodnění lidem poškozených havárií 57 mld USD (přes bilion Kč),
- Japonská vláda plánuje do příštího léta nalít do firmy v těžké finanční situaci 13 mld USD (249 mld Kč), což by de facto znamenalo znárodnění společnosti,
- Rozebrání elektrárny má stát 51 mld USD (977 mld Kč),
- Úřady také budou muset vyčistit východní pobřeží kolem Fukušimy o rozloze 2400 km2, tedy zhruba velikosti Lucemburska.
Upozorňuji, že to není polemika s propagandou ČEZu a ani na ní nebudu odpovídat.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

K jádru jsem se ještě nevyjadřovala, Středa, 21.Prosince 2011, 17:15:48

tak to zkusím teď. Ačkoliv nepatřím k zásadním odpůrcům jaderných elektráren, přece jen mám vůči nim určité výhrady:
1) Vadí mi, že zatím není definitivně a bezezbytku vyřešeno, co s jaderným odpadem. Ujišťování, že se to v brzké budoucnosti vyřeší, mě nepřesvědčuje. Co když ne?
2) Vadí mi, že není trvale a nezvratně zaručen celosvětový mír, a tedy není ani vyloučeno nebezpečí válečné katastrofy, která by mohla jakoukoli jadernou elektrárnu ve světě zasáhnout.
3) Nepokládám naše politiky, úředníky a jiné zodpovědné osoby za tolik zodpovědné, aby naprosto zajistili bezpečnost obyvatelstva v případě nějaké jiné katastrofy. Prostě jim nevěřím.
4) Nevidím v budování jaderných elektráren konkrétně na našem území žádné výhody pro obyvatele ČR. Elektřina je tu dražší než jinde. Veškeré výhody sklidí manažeři ČEZu. Proč tedy máme stavět či dostavovat? Jaké z toho pro nás plynou výhody? Nevidím důvod, proč ohrožovat životní prostředí u nás, abychom pak vyváželi elektřinu do zahraničí, kde si své životní prostředí chrání a elektřinu mají nakonec levnější, než my.

Vladimír Wagner - vědecký pracovník - fyzik, Řež

Pokus o odpověď na pochybnosti paní Hájkové Středa, 21.Prosince 2011, 18:33:42

Vážená paní Hájková pokusím se odpovědět na Vaše otázky:
1) Prototypy trvalého úložiště jaderného odpadu (třeba právě vyhořelého paliva z jaderných elektráren) existují. Jedná se například o zařízení WIPP v USA, kam se ukládá jaderný odpad vzniklý při výrobě jaderných zbraní v minulém století. Konečné úložiště již pro odpad z jaderných elektráren se buduje ve Finsku. Podrobněji o těchto zařízeních i s odkazy jsou zde http://www.blisty.cz/art/53763.html . Máte pravdu, že v současné době není konečné řešení toho, co s vyhořelým jaderným palivem, definitivně stanoveno. K tomu jsou dva hlavní důvody. Je v něm obsaženo obrovské množství energie a v budoucích generacích reaktorů by se mohlo využít jako palivo. Tím by se také dramaticky zmenšil i objem odpadu, který musí jít do úložiště. Navíc, než může jít vyhořelé jaderné palivo pod zem, musí několik desítek let „chladnout“, takže zatím není potřeba s budováním úložišť příliš spěchat, protože by se tam zatím ukládalo jen velmi malé množství odpadu.
2) I já bych si přál, aby byl trvale a nezvratně zaručen světový mír. Pokud však nastane válečná katastrofa, tak oproti rizikům z jaderných elektráren přináší nesrovnatelně větší dopady a rizika. Ať už z jiných, třeba chemických provozů, či bombardováním měst a použití zbraní hromadného ničení.
3) Existuje řada dalších oblastí, kde politici, úředníci a další osoby mohou napáchat daleko větší škody a „naprosto Vám nezajistit bezpečnost“.
4) V současné době máme možnost jako jediní v této části Evropy exportovat elektřinu. Všichni naši sousedé mají elektřiny spíše nedostatek a importují ji. Tato situace se bude v budoucnu spíše zhoršovat. Pokud si dostatek elektřiny nevyrobíme, tak odkud ji budeme dovážet? Navíc u nás dochází uhlí a staré uhelné elektrárny se budou již poměrně brzy zavírat. Pokud za ně nepostavíme náhradu v podobě jaderných nebo plynových bloků, tak elektřinu budeme muset importovat a nejsem si jistý, zda bude odkud. To, že by byla v okolí levnější elektřina než u nás není pravda. Naše ceny jsou do značné míry ovlivněny právě cenami na evropské burze. A pokud bychom neměli jaderné elektrárny a měli ještě více třeba solárních a plynových, tak by byla u nás elektřina významně dražší než nyní. My jsme příliš malou a otevřenou ekonomikou, takže se opravdu nemůžeme odstřihnout se od našeho největšího partnera – Německa, který tak ovlivňuje ceny elektřiny u nás. To může udělat Francie, která má tak díky jaderné energetice domácí ceny elektřiny mnohem nižší než třeba v Německu. Podrobněji o energetice u nás a v Evropě třeba: http://www.blisty.cz/art/61012.html , http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/energetika/energetika_literarky.htm , http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vladimir-wagner-jaky-bude-vyvoj-energetiky-zvlaste-jaderne-po-fukusime .

Vladimír Wagner - vědecký pracovník - fyzik, Řež

Film o úložišti Olkano Středa, 21.Prosince 2011, 18:50:2

Nedávno byl natočen docela pěkný úmělecký dokument o budování finského trvalého úložiště Olkano. Recenzi na tento film jsem psal na BL: http://www.blisty.cz/art/58938.html

Tomáš Tožička - Duchcov

Wagnerovi mrtví Čtvrtek, 5.Ledna 2012, 13:51:32

V Temelíně neumí ani svařit trubky, ve Fukušimě nedokázali dostat na místo generátory, a Wagner před Tsunami lhal o tom, že japonské elektrárny jsou to nejbezpečnější na světě. Oblboval své čtenáře tím, že jim zatajoval, kolikrát se TEPCO potýkalo s falšováním dokumentů a zatajováním havárií. A teď, ze svého tzv. "výzkumného pracoviště", píše v pracovní době, za peníze daňových poplatníků sáhodlouhé e-maily na všechny strany.
Tak snad si za to lhaní a ztrapňování se přijde aspoň a těch třicet stříbrných...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.