Jan Haverkamp: Česká zpráva o zátěžových testech jaderek je nekvalitní
Jakub PatočkaJan Haverkamp je odborník na evropskou jadernou energetiku působící v organizaci Greenpeace. V rozhovoru vysvětluje, v čem jsou základní problémy české zprávy i celého procesu zátěžových testů jaderných zařízení na evropské úrovni.
Státní úřad pro jadernou bezpečnost v prosinci vydal závěrečnou zprávu o zátěžových testech v českých jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín. Uklidnila vás její četba?
No tak to ani náhodou. Zpráva je psaná tak, jako by cílem jejich autorů nebylo zjistit případné nedostatky a snažit se navrhnout jejich řešení, ale jako by jejich cílem bylo přesvědčit Evropskou unii i českou veřejnost, že všechno je v nejlepším pořádku.
SÚJB neustále zdůrazňuje různé přednosti českých jaderných elektráren, což pro nezávislého regulátora není nejvhodnější přístup, protože pak se mu mohou ztrácet ze zřetele nedostatky. Zátěžové testy se nedělají proto, abychom se mohli plácat po ramenou, jak jsou věci skvělé.
Zpráva také hodně často blafuje: běžně se v ní používá slovní spojení „je zajištěno“. Arogance, která z toho přístupu čiší, je špatným přístupem při zajišťování jaderné bezpečnosti. Poučení z Fukušimy je přece právě to, že tam bylo také „všechno zajištěno“... než přišla havárie.
Konkrétní výhrady k obsahu máte jaké?
Tak je toho hodně a mnohé body rozebral ve své podrobné analýze Dalibor Stráský. Pokud se například voda z barbotrážních žlabů použije na nouzové chlazení reaktorů, nebude už moci posloužit svému původnímu účelu.
Nouzové řídící středisko dukovanské elektrárny není chráněno proti zaplavení, o ochraně před zemětřesením se vůbec nemluví. V případě povodně se nemusí personál z Třebíče do elektrárny vůbec včas dostat.
Já jsem ve své poznámce pouze upozornil, že kritika českých zkratek v textu zprávy byla mimo mísu a to, že není anglický text jak od rodilého mluvčího není zase příliš podstatné, to ten francouzský také není :-)) V tomto ohledu projde u pana Haverkampa jistojistě jen ten z Velké Británie :-)
Doporučuji, ať se čtenáři na zprávu podívají, udělají si vlastní názor a případně se mohou zeptat i na upřesnění v diskuzi o zprávě, která je otevřena na stránkách SÚJB: http://www.stresstest.cz/ .
Jen poukazuji na to, jak znovu a znovu - což je čistě věcné - odvádíte pozornost od závažných faktů v kritických textech k jaderné energetice k nepodstatným detailům a ano, i ty potom vykládáte dosti svérázně. Zde: do očí bijící podjatost, nepořádnost a střet zájmů institucí, které vypracovaly české stress testy - a vy se zaměřujete na to, že specifické národní zkratky se občas objevují i v jiných zprávách. Předtím: SÚJB umlčel inspektory vyšetřující sporný svar, skartoval protokoly z kontroly, policie pak vyšetřovala jiný svar - a vy osočujete lidi, kteří na to poukazují, z hlouposti a nedůvěryhodnosti. Podívejte se sám (ostatně, Vašimi slovy, především to mohou udělat čtenáři).
Ale jedno je se zkratkami definitně jasné. Jaderní inženýři jsou banda neodpovědných fušerů. Představa, že někam odevzdávám nějakou zprávu a ve schématech mám české popisy, a že mi pak tzv. vědec z Řeže říká, že je to v pohodě, je pro mě naprosto šílená. Kdybyste to udělal v jiném byznysu, nebo i v nevládce, tak Vám to hodí na hlavu. To jde fakt jen v jádru, kde stát drží ochrannou ruku nad každou blbostí, než to bouchne a ještě dlouho po tom...
As example among others, only the Czech report (with only one(!) operator and two locations) uses different methodologies to assess seismic risk for each location.
What I mention in my interview is the strange role of UJV Rez, a majority CEZ owned research institute, that worked on all stages of the stress test as major assessor.
These on the surface marginal issues illustrate that post-Fukushima nuclear safety is not taken sufficiently serious by the operator CEZ, nor by SUJB as regulator.
Concerning the content, I have mentioned some short-fallings, but it is not the engineering detail that is the basis of accidents like Fukushima, it is the failing of the total system - and that failure was in Fukushima based on over-optimism about safety margins, over-trust in technology, too short links between operator and regulator, too little space for critique. Was my main critique on the Slovak stress tests, that they thought too little out of the box, my critique on the Czech tests is that on top of that, it has been done in a sloppy way.
The peer-reviews are supposed to surface such issues. Whether they will, I am not too sure of. It is SUJB's vice president Mr. Krs who organised the peer-review teams, and the Czech team consists of three people that have nothing to win with critical remarks about VVER440/213 reactors, because they judged them themselves in their own country before and already pronounced them pulically "safe", and one of those happens to be Hungary's number 1 nuclear lobbyist.
I have challenged the peer-review teams on 17 January in Brussels to prove me wrong in my scepsis and indeed restore trust in the system by not accepting the sloppyness and minimalist view we see in the Czech stress test report.
Let's wait on those results before anyone declares Czech nuclear power stations in any way "safe".
But given the set-up of the system, I do not hold my breath.