Jaderná energetika je mnohými svými propagátory vydávána za nejlepší možné řešení energetických potřeb světa. Nukleární průmysl přesvědčuje zejména sám sebe o „renesanci“ tohoto odvětví. Nynější vládnoucí elity v České republice pak nepochybují, že je to právě stavba nových reaktorů, které nám mají zabezpečit dostatek energie ve 21. století. Vydrží ale tahle víra po těžké havárii hned tří reaktorů a jednoho bazénu s vyhořelým palivem v japonské Fukušimě?

Vždy po velkých nukleárních haváriích, ať už to byl Three Mile Island, nebo Černobyl, ztratila jaderná energetika na dlouho podporu veřejnosti a atomový průmysl dech. Události ve Fukušimě ještě bohužel nejsou u konce, avšak již nyní je zřejmé, že budou mít obdobný dopad. Vkrádá se ale pochybnost, jestli i v České republice. V Evropě patříme totiž k zemím s největší důvěrou v energii štěpení jádra a v další technologie, u nichž jiné národy preferují více opatrnosti. Přestože podle prvních reakcí mainstreamových médií, blogerů či internetových anket se zdá, že slepou důvěrou Čechů ve spasení atomem nemůže nic otřást, je brzy na pesimismus.

Co je jadernému průmyslu po celém světě společné, to je bytostná nekritická sebedůvěra v řešení, které prosazuje. „Jó, Černobyl, to byl ruský šlendrián, ale nám, nám se nic takového stát nemůže.“ Vše je krásně propočteno, doloženo, pravděpodobnosti, jištění… A pak přijde šéf, který rozhodne, že reaktor, tu kasičku na peníze, přeci během oprav zabezpečovacího zařízení nebudeme odstavovat. Jako tuhle v létě roku 2006 ve Forsmarku. Náhodný zkrat pak byl příčinou sledu událostí, kdy se elektrárna ocitla jen hodinu před tavením paliva. Ve Švédsku, v zemi, kterou máme spojenu se slovem bezpečnost.

Nebo se s ohledem na investice či výpočet míry pravděpodobnosti zapomene zrealizovat vyšší odolnost dieselagregátorů náhradního napájení na vlnu tsunami. A rázem není možnost, která by dokázala zabránit zničení reaktorů a ohrožení milionů lidí. V Japonsku, v zemi spojované se solidností a technologickou vyspělostí.

Ta důvěra je nyní v troskách. Fukušimská havárie opětovně ukazuje, že jaderná energetika přináší vážné riziko pro své okolí. Vždy se najdou scénáře a příčiny, se kterými se nepočítalo. Docházívá k nim sice s velmi malou pravděpodobností, zato však mohou mít potenciálně ohromné dopady. Což si konečně uvědomuje i ČEZ, když si nechal zákonem omezit odpovědnost za případné jaderné škody jen do výše osmi miliard korun.

V české energetice dojde v nejbližších letech k řadě klíčových rozhodnutí, která předurčí její podobu na desítky let do budoucnosti. Stavba dalších reaktorů za stovky miliard korun, obnova a rozšíření elektroenergetické sítě v designu vhodném pro velké elektrárny za více než padesát miliard, potlačování obnovitelných zdrojů energie, to vše hrozí „zabetonováním“ energetiky v její překonané podobě a posílením závislosti českého spotřebitele na ČEZu a jeho souputnících.

Debata o atomu nám dává šanci obhájit opodstatněnost alternativních scénářů, které umožní budovat energetiku skutečně čistou a bezpečnou. Tedy bez jaderných elektráren.