Německý odklon od jádra je dobrou cestou k udržitelné energetice
Oldřich SklenářV polovině dubna byly v sousedním Německu odstaveny poslední tři fungující jaderné elektrárny. Došlo tak k završení procesu, který započal před mnoha lety. Vše jde víceméně podle plánu. Výpadku ruského plynu navzdory.
Původní dohoda mezi německou vládou a provozovateli jaderných elektráren z konce 90. let počítala s postupným odstavením jaderných zdrojů do roku 2022. V roce 2010, za nové vlády pod vedením Angely Merkelové, však byla dohoda upravena. U části zdrojů se tehdy počítalo s provozem až do roku 2036. Po havárii jaderné elektrárny v japonské Fukušimě na základě doporučení etické komise došlo k opětovné revizi a potvrzení původního termínu jaderného phase-outu do roku 2022.
Loňská energetická krize změnila toto rozhodnutí pouze částečně — trojice posledních elektráren zůstala v provozu o několik měsíců déle, než se původně předpokládalo. Jejich další provoz by byl velmi komplikovaný s ohledem na to, že se do nich dlouhodobě neinvestovalo, nebyla prodlužována platnost bezpečnostních revizí, nebyl zajištěn potřebný personál a v neposlední řadě ani jaderné palivo.
Zástupce jednoho z provozovatelů, výkonný ředitel společnosti RWE, komentoval případné prodloužení provozu slovy „překážky jsou velké a příspěvek k úsporám spotřeby plynu nízký”. Pro doplnění — jaderné zdroje se v Německu v loňském roce podílely na výrobě elektřiny pouze z šesti procent, přičemž jejich podíl na celkové produkci energie byl přibližně poloviční. Vedoucí finančního oddělení stejné společnosti se už před časem nechal slyšet, že „debata je v Německu ukončena“, a doplnil, že investice do obnovitelných zdrojů energie (OZE) dávají z finančního hlediska mnohem větší smysl.
Nespravedlivá kritika
Ukončení provozu německých jaderných elektráren se přesto stalo terčem kritiky, mimo jiné za strany mnohých českých komentátorů. Část odpůrců přitom poukazuje na skutečnost, že byť s sebou jaderná energetika přináší mnohá rizika a problémy, včetně produkce vysoceaktivního jaderného odpadu, přednost by v současné situaci mělo dostat rychlejší vyřazování fosilních zdrojů s ohledem na probíhající klimatickou krizi. Je to ale opravdu tak jednoznačné?
V první řadě je nutné si uvědomit, že jak jaderný, tak fosilní phase-out jsou v případě Německa dlouhodobě plánované a na sebe vzájemně navazující kroky. Plán na odklon od fosilních paliv byl v Německu představen až v roce 2010, tedy více než 10 let po oznámení ústupu od jádra. Z tohoto úhlu pohledu je logické, že se Němci snaží dodržovat stanovený „jízdní řád“, což souvisí i s dalším aspektem, kterým je vzájemná nekompatibilita německých jaderných elektráren a OZE.
Německé jaderné elektrárny byly využívány v režimu tzv. základního zatížení. To jinými slovy znamená, že byly provozovány stále na svůj nominální výkon, bez ohledu na měnící se poptávku nebo výrobu OZE. Německo však do budoucna hodlá svoji elektrizační soustavu založit právě na výrobě z OZE.
To vyžaduje rozvoj flexibilních zdrojů, schopných jak reagovat na odběrové špičky, tak doplňovat intermitentní OZE ve chvílích, kdy zrovna nefouká vítr nebo nesvítí slunce, což německé jaderné elektrárny prakticky neumožňovaly. I z tohoto důvodu panovaly obavy, že další prodloužení provozu německých jaderných zdrojů by jen zhoršilo existující omezení výroby OZE z důvodu limitovaných kapacit soustavy.
Dobrý plán
Odstavení německého jádra tedy de facto přináší možnost vyššího využití výroby z OZE. V krátko až střednědobém horizontu tento krok ovšem přináší i vyšší emise, spojené s provozem fosilních zdrojů, nezbytných pro udržení stability soustavy. Ty má v Německu nahradit především zelený vodík, vyráběný pomocí elektřiny z OZE. Ostatně jeden z prvních větších provozů na produkci zeleného vodíku má být spuštěn již na podzim letošního roku, nedaleko jedné z odstavených elektráren.
Celkově Německo plánuje navýšit podíl OZE na výrobě elektřiny na 80 % do roku 2030, s kompletním přechodem na tyto zdroje do roku 2035. Výhody levné produkce z německých OZE budou čím dál častěji využívat i čeští zákazníci.
Navzdory určitým problémům, zapříčiněným závislosti na ruském fosilním plynu nebo nedostatečnou rychlostí výstavby nových OZE, se zdá, že Německo je na cestě svoje předsevzetí uskutečnit. Pro srovnání — v České republice vyrábíme v přepočtu na hlavu více elektřiny z uhelných zdrojů než v Německu (dokonce nejvíce v rámci EU), a byť byl vládou stanoven termín pro uhelný phase-out do roku 2033, v současné době neexistuje žádný oficiální plán, jak toho dosáhnout. Kvůli tomu, že ČR v posledních letech zaspala jak s rozvojem OZE, tak se související legislativou, bude pro nás odklon od fosilní energetiky paradoxně výrazně složitější i s fungujícími jadernými bloky.
V Německu to dává smysl. Snad dočasné zvýšení produkce skleníkových plynů přejděme mlčením.
Potíž je, že celosvětově ten přechod na obnovitelné zdroje prostě nevychází. Nebudeme mít dostakek surovin. (*)
Navíc my levné čisté elektřiny budeme potřebovat obrovské množství, protože na ní budou stát další klíčové segmenty, bez kterých to nepůjde, jako jsou např. výroba vodíku nebo odebírání CO2 z mořské vody a ukládání pod zem (**), odsolování, elektromobilita, a v budoucnu třeba pěstování všeho možného hydroponicky pod umělým světlem apod.
Nic proti úsporám, zateplování, decentralizaci energetiky, obnovitelným zdrojům a tak dále, ale potřebujeme po celé planetě zažehnout tisíc malých sluncí, tisíc fúzních reaktorů. Pak to bude celé realizovatelné. Musíme vystoupit na roveň bohů a stát se pány Země (Genesis 2, 28). Pány ve smyslu pastýřů, těch, kdo svou moc nezneužívají.
A asi to bude Kapitál, kdo Zemí zachrání:
Musím přiznat, že o tom pouštění elektřiny do mořské vody slyším poprvé v životě. Ale zní to docela přesvědčivě.
V zásadě je možno říci: nedá se zcela právem tvrdit, že by současné lidstvo pro svou záchranu nedělalo vůbec nic. Je to závod s časem, jak rychle se podaří přejít na bezemisní ekonomiku. Ale v tuto chvíli se ještě vůbec nedá odhadnout, zda lidstvo tento závod vyhraje nebo prohraje.
Vzhledem k obrovské setrvačnosti těch procesů, které ke klimtické krizi vedou, se dá spíš říct, že už jsme prohráli, jen to na nás ještě nedopadá s plnou silou. Jak to popsali u Exxonu v 80. letech -- teď jsme v první fázi, kdy se na globální úrovni projevuje nestabilita a rychle se zvyšuje počet "událostí". Nicméně druhá fáze, tj. vznik "bodů zlomu", kdy se vytvoří zpětnovazební systémy, které budou krizi významně akcelerovat, a následné hroucení celých velkých ekosystémů, už je na cestě a nebude možné se mu vyhnout. Vzhledem k tomu, kolik skleníkových plynů jsme do atmosféry vypustili, a jak obrovské množství ho v příštích desetiletích ještě vypustíme, tak přechod na bezemisní ekonomiku už nebude stačit, budeme muset aktivně vstoupit do planetární výměny. Minimálně to "odsávání" skleníkových plynů bude nutnost. A k tomu, i jiným nezbytným věcem, budeme potřebovat obrovské množství stabilní a čisté elektrické energie. S ní to půjde realizovat.
No, teď je populární komunitní energetika, je to zdá se spravedlivé a vnitřně levicové ........ z mého pohledu fajn, nicméně jen výplň času, než se ukáže, že to zdaleka nestačí. Výplň času, který už dávno nemáme.
Osobně jsem pokus (části) kapitálu o záchranu světa očekával (nefosilního a nedědičného), přece jen jde o osud celého světa, nedá se před tím schovat ani ochránit. A potvrzení jaderné fúze jako zdroje energie to spustilo...
(a navíc se na tom budou dát vydělat vskutku božské prachy)
P.S. To o člověku jako pánu světa je už na první straně Bible (Gen 1, 28), omluva za chybičku.
P.P.S. Hm, doba svádí k radikalizaci --- ne, komunitní ekonomika není jen nějaká bezvýznamná "výplň času", to jsem přehnal, je důležitá a pomůže ........... ale je to zkrátka jen malá část toho, co budeme potřebovat.
Ano, bude zapotřebí i aktivních opatření, tedy aktivního "odsávání" CO2 z atmosféry. A ano, k tomu budou zapotřebí obrovská kvanta bezemisních energií. Jaderná fúze - ano to je zřejmě energie budoucnosti, ale právě že až budoucnosti, pro rozhodující kritický "bod zlomu" s ní nelze počítat. Proto je krajně problematický krok Německa s odpojením dosavadních jaderných elektráren - ty mohly klidně dosloužit alespoň do doby své technické životnosti.
Srozumitelně ano, dobře však nikoliv, pane Kolaříku.
Zelený vodík je sice flexibilním, ale ne zdrojem energie, protože na jeho produkci elektrolýzou z vody se vždy vynaloží více energie, než se pak z takto vyrobeného vodíku dostane. Čili zelený vodík snad může být flexibilním úložištěm energie pro výkyvy OZE, ale ne zdrojem energie.
Čili není pravda, že zelený vodík může nahradit uhelné nebo jaderné elektrárny.
Aha, takže proto, že „zajistit potřebné revize, personál a jaderné palivo by něco stálo“?
Já doufám, že ta budoucnost pane Poláčku, je budoucnost dohledná, a že nejpozději v 60. letech začnou fúzní reaktory naplňovat své poslání. Když do toho teď plynou v podstatě neomezené peníze, měly by se začít objevovat výsledky. A pokud vím, nedávno byl ohlášen pokrok v magnetickém systému reaktoru...
Jaderky v Německu by mohly jet dál, jen kdyby byly primární zdroje a OZE nadstavba, která by se při přebytku odpojovala od sítě. Jenže takhle to nechtějí, základ je OZE, který je potřeba při nedostatku podpořit nějakým flexibilním zdrojem, a tím je plyn, ne jaderka.
No a vodík bude palivo pro ty případy, kdy nejde elektřinu použít, typicky v těžkém průmyslu, v letecké dopravě atd.
Pane Morbicere, kdy budou reálně v provozu fúzní reaktory, se v tuto chvíli nedá odhadnout. Doufat můžeme že to bude pokud možno brzy, ale v tuto chvíli se na ně ještě reálně spoléhat nedá. A i ta šedesátá léta by byla vlastně už pozdě; protože pro případný zlom v klimatické stabilitě této planety budou rozhodující už příští desetiletí.
Ovšem Německo chce přejít kompletně na OZE už tuším do roku 2050 - tedy bez jaderných elektráren všeho druhu.
Což je sice dozajista pozitivní počin; jenže zrovna v minulých dnech psaly německé noviny, že pro tento přechod na bezemisní zdroje Německu chybí - elektřina! Například jenom transformace automobilové dopravy ze spalovacích motorů na ty s elektrickým pohonem bude vyžadovat obrovská množství elektřiny; kterou ale Německo jak řečeno aktuálně nemá. A právě tady bude chybět výkon oněch předčasně odpojených jaderných elektráren; a tak místo nich - s jejich relativně bezemisním provozem - dále poběží elektrárny na uhlí. A budou nadále vypouštět do ovzduší tisíce tun CO2; naprosto zbytečně, jenom proto že bylo z čistě ideologických důvodů rozhodnuto, že elektřina z jádra je "škodlivá"...