Ústavní soud zatrhl bezdoplatkové zóny. Na systémové řešení se stále čeká

Jan Kašpárek

Ústavní soudci jednohlasně rozhodli o zrušení části zákona, jež umožňovala vyhlašovat zóny bez doplatku na bydlení. Toto opatření se poslední roky zneužívalo k plošnému utnutí dávek i v celých městech.

Alespoň jedna zavedená či zvažovaná bezdoplatková zóna se vyskytla ve všech krajích republiky, celkem 103 obcích. Zdaleka nejrozsáhlejší tažení proti doplatku na bydlení vedli na Moravskoslezsku a Ústecku. Tam se i nejčastěji přistupovalo od politických proklamací k činu, vzniklo zde třiadvacet oficiálních bezdoplatkových zón. Snímek ilustruje bezdoplatkovou zónu v ostravských Mariánských Horách. Foto FB Ostravak

Plénum Ústavního soudu v úterý rozhodlo o zrušení části zákona o pomoci v hmotné nouzi, jež obcím umožňovala zavádět takzvané bezdoplatkové zóny: oblasti s oficiálně „zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů“, v nichž se nově nastěhovalým nevyplácí doplatek na bydlení. Odborníci na sociální inkluzi soudní nález vítají. V mnohých obcích i plošně vyhlašované bezdoplatkové zóny dlouhodobě kritizovali jako slepě represivní řešení, jež sociální problémy v důsledku spíše prohlubuje.

Soud se tématem zabýval z podnětu sedmnácti senátorů v čele s Renatou Chmelovou (VLASTA, v Senátu za KDU-ČSL, LES). Ti se proti úpravě vymezili v době, kdy se bezdoplatkové zóny začínaly rychle šířit a některá města je podle odborníků zjevně zneužívala. V době podání ústavní stížnosti, tedy v prosinci 2017, se takto za oblast bez doplatků na bydlení prohlásilo celé Kladno — byť mu později rozhodnutí zatrhli středočeští soudci.

Stěžovatelé zastoupení advokátem Pavlem Uhlem u Ústavního soudu uváděli, že podobná opatření odporují nejen ústavně zaručeným principům rovnosti a nepodmíněnosti ochrany lidských práv, ale i záruce svobody pohybu či pobytu — odebrání doplatku znevýhodnilo část občanů jen proto, že někde chtěli či museli bydlet.

Ústavnímu soudu trvalo rozhodování tři a půl roku. Soudce zpravodaj Jiří Zemánek vysvětlil, že se mapoval terén a sledovalo se, jak obce bezdoplatkové zóny využívají. Poté soudci výtkám jednohlasně přitakali. Cíl nyní zrušené úpravy zákona — tedy vytlačování „ghett“ a, jak uváděl navrhovatel novely Vladislav Vilímec (ODS), „regulace negativních sociálních vlivů“ — pokládají soudci za stěží logicky propojitelný s plošným zablokováním jinak běžně dostupné dávky. Soud také poukázal na nahodilost toho, komu dávky zůstanou, a komu ne — rozdíl závisel jen na datu vyhlášení zóny.

„Napadená ustanovení odpírají právo na doplatek některým osobám, jež jinak zákonná kritéria pro jeho poskytování splňují, a to jen proto, že chtějí bydlet v oblasti, která byla prohlášena za ‚oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů‘. Proti opatření obecné povahy zakládajícímu tento status přitom mohou podat námitky jen vlastníci dotčených nemovitostí, vypořádání ale už nepodléhá kontrole nezávislým soudem. Dochází tak k rozdílnému zacházení s osobami podle kritéria neracionální nerovnosti,“ shrnuje zveřejněný soudní nález.

Zásah do práva na pomoc v hmotné nouzi označuje jak za ústavně nepřípustný, tak nevhodný k zamýšlené ochraně veřejného pořádku. „Může přinést řadu nežádoucích důsledků (…) Sociálně vyloučené osoby často setrvávají v dané lokalitě i bez doplatku na bydlení, jehož ztrátu se snaží kompenzovat nezřídka způsoby spíše posilujícími již existující zvýšený výskyt sociálně nežádoucích jevů,“ píší soudci.

Vysvětlující tisková zpráva Ústavního soudu dodává, že mnoho lidí z bezdoplatkových oblastí nemá na výskyt „nežádoucích jevů“ vliv, a opatření je přesto trestalo. V sociálně vyloučených lokalitách žijí i třeba samoživitelky či senioři, které lze stěží jazykem sociální represe označit za „nepřizpůsobivé“. Nesystémová opatření typu bezdoplatkových zón podle expertů i soudu zvyšují sociální rizika bezdomovectví, umisťování dětí do institucionální péče či častější trestné činnosti.

Institut pro sociální inkluzi (IPSI) na sociálních sítích upozorňuje, že úřady práce v daných lokalitách mají již začít přijímat žádosti o doplatek na bydlení, byť nález Ústavního soudu ještě čeká na vyhlášení ve sbírce zákonů. Nově na ni dosáhnou ti, kterým v uplatnění nároku bránila jen bezdoplatková zóna. Podle soudců ovšem nevzniká zpětný nárok na proplacení doplatku za dobu, kdy protiústavní opatření platilo.

Zóny padnout musely, obcím však chybějí nástroje

„Jsem vlastně příjemně překvapen tím, že všech patnáct soudců hlasovalo pro. Z částí nálezu, které jsem studoval, mám dobrý pocit — odůvodnění je nepolarizující, rozumné. Soud připouští problematičnost výskytu sociálně vyloučených lokalit a potřebu nějakého restriktivního nástroje obcí, ale pokládá za nemožné jej používat takto plošně způsobem, jež narušuje funkční sociální politiku,“ okomentoval nález Deníku Referendum ředitel IPSI Martin Šimáček.

Podotkl, že dlouhodobé sociální problémy evidentně nelze řešit podobně represivní metodou. Zóny bez doplatku na bydlení se totiž nejen projevily jako ústavně nepřípustné, ale sociální vyloučení ani nedokázaly redukovat.

Nález ocenila i senátorka Chmelová. „Jsem ráda, že máme všichni jasno, že vyhlašování bezdoplatkových zón v České republice není v souladu s ústavním pořádkem (…) Jasně se ukázalo, že jako nástroj, který měl pomoct bojovat obcím proti obchodu s chudobou, neuspěl. Počet sociálně vyloučených lokalit se nesnížil,“ řekla České televizi.

Naopak rozčarování vyjádřili někteří starostové obcí. Nemají ovšem na výběr: zóny ztratily oporu v zákoně a nemohou pokračovat. Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. Zástupci nespokojených měst si ve vyjádřeních pro ČTK veskrze stěžují, že — slovy primátora Přerova Petra Měřínského (ANO) — „přišli o jeden z mála nástrojů, jak se bránit proti přílivu problémových lidí.“ Soudce zpravodaj Zemánek po oznámení nálezu konstatoval, že i když kritické reakce obcí čekal, soud nemohl jednat jinak.

Šimáček má ale pro obtížnou situaci obcí s vyloučenými lokalitami pochopení: „Je nemožné vhánět starosty do situace, kdy říkají, že nemají jiný nástroj než bezdoplatkové zóny,“ upozornil na chybějící systémová řešení, jako je dlouhodobě postrádaný zákon o sociálním nebo dostupném bydlení či rozšířenější exekuční poradenství. Na místě jsou i další koncepční kroky typu podpory sociální práce.

Ředitel IPSI nečeká, že by se končící restrikce v budoucnu opět zaváděly pod hlavičkou jiné novely. „Nález soudu by měl politikům ukázat, že skrze plošné připravování lidí o základní dávky cesta nevede. Když se znovu rozhodnou podobným způsobem, měli by vědět, že je to nepřípustné,“ podotkl.

Zmínil ovšem nově schválenou sociálně represivní úpravu: možnost trestat přestupky exekucí sociálních dávek. „Stojí na podobném principu, postihuje nevinné členy rodiny,“ uvedl Šimáček s tím, že nynější vzkaz Ústavního soudu ohledně podobně plošných útoků na dávky je zřetelný. Chmelová v České televizi novelu také zkritizovala a avizovala další ústavní stížnost.

Bezdoplatkové zóny jako součást širšího problému

Alespoň jedna zavedená či zvažovaná bezdoplatková zóna se vyskytla ve všech krajích republiky, celkem 103 obcích. Zdaleka nejrozsáhlejší tažení proti doplatku na bydlení vedli na Moravskoslezsku a Ústecku. Tam se i nejčastěji přistupovalo od politických proklamací k činu, vzniklo zde třiadvacet oficiálních bezdoplatkových zón. Ústí nad Labem se jako první krajské město za zónu se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů prohlásilo celé.

Odborná obec i část občanské společnosti soustavně kritizovala nejen bezdoplatkové zóny, ale i nedostatek systémových řešení sociálního vyloučení a souvisejících problémů s bydlením. Z nedávného výzkumu iniciativy Za bydlení vyplývá, že v nějaké formě takzvané bytové nouze se v České republice nachází statisíce lidí. Mají problém uplatit nájem, nemají na kauce, hrozí jim ztráta střechy nad hlavou nebo žijí v nejistém či nevyhovujícím bydlení. Roste počet ohrožených seniorů tvořících již nyní asi třetinu osob pobývajících dlouhodobě na ubytovnách.

Bytová nouze se soustřeďuje v asi dvaceti městech. Kromě největších center, kde hlavně chudší nájemníky trápí vysoké výdaje, problémy provází i severní Čechy a severní Moravu — regiony s největšími počty končících bezdoplatkových zón.

Diskuse