↗

Data ukazují, že alespoň dílčí řešení bytové krize spočívá v pouhém zefektivnění stávajících mechanismů, jako je mimořádná okamžitá pomoc a příspěvek na bydlení. Mnozí odborníci dlouhodobě žádají také posílení sociálního bydlení, potažmo obecních bytových fondů. Foto Free-Photos, pixabay

Nejistá střecha nad hlavou, nevyhovující byty, obtíže s placením komerčního nájmu či nutnost na bydlení vydávat velkou část příjmu sužuje v České republice až milion osob. Uvádí to Zpráva o vyloučení z bydlení za rok 2021, již na úterní tiskové konferenci představily organizace sdružené v iniciativě Za bydlení. Dokument mimo jiné konstatuje, že na 190 tisíc českých domácností ohrožuje ztráta bydlení. Mezi stále častěji zasažené patří senioři. Iniciativa volá po systémovém řešení od účinnějšího nasazení dávek po komplexní zákon o dostupném či sociálním bydlení.

Dlouhodobě skloňovaným tématem je bytová nouze. Přestože se někdy chápe jen jako záležitost lidí na ubytovnách či zcela bez střechy nad hlavou, Zpráva ji vysvětluje jako „stav vyloučení ze standardního bydlení“. Ten zahrnuje jak osoby v azylových domech a ubytovnách či úplně bez místa k pobytu, tak lidi v rozbitých, přelidněných či dlouhodobě nejistých bytech.

Hlavní analytik iniciativy Za bydlení Jan Klusáček uvedl, že v takto definované bytové nouzi se nachází 36 až 61 tisíc domácností, potažmo 76 až 165 tisíc lidí. Během tiskové konference opakovaně zdůraznil, že čísla uvedená ve Zprávě pracují s přísnými definicemi sociálních problémů, uvedené odhady jsou tedy veskrze konzervativní, spíše nižší než vyšší.

Ředitel Platformy pro sociální bydlení Vít Lesák předeslal, že se Zpráva z velké části zaměřuje spíše na byty než třeba na ubytovny. Krize bydlení probíhající v bytech je totiž paradoxně nejčastější.

Může jít o nejisté bydlení u příbuzných či známých i o život v objektu, který neplní běžné funkce bytu: chybí třeba místo k vaření či hygieně, nefunguje elektřina, jsou poškozená okna, nedá se topit a podobně. Bytová nouze zahrnuje i přelidnění. Podle Klusáčka Zpráva pracuje s přísnou definicí, kdy je stanovena hranice přijatelnosti na osm metrů čtverečních ku jedné osobě (například miniaturní garsonka o dvaceti metrech čtverečních obývaná dvěma partnery tedy „přelidněná“ není).

Nevyhovujícími byty trpí hlavně rodiny s dětmi, celkem 40 až 120 tisíc osob. Iniciativa uvádí, že jde o skrytý sociální problém, který se jen vyčísluje. Do bytové nouze v rámci bytů věcně, ale bez jasných čísel spadají i třeba lidé s extrémně krátkými, až měsíčními podnájemními smlouvami. Lze sem zahrnout i ženy sdílející domácnost s násilnickým partnerem. „Absence bydlení je výraznou překážkou, kvůli které ženy [žijící s agresorem] domácnost neopustí,“ připomněl Klusáček.

Podle Lesáka se bytová nouze dlouhodobě koncentruje v asi dvaceti městech. „Nejvíce domácností v bytové nouzi se v absolutních číslech nepřekvapivě nachází v největších městech, tedy Praze, Brně a Ostravě. Dále se potvrdilo, že jsou více zasaženy severní Čechy a severní Morava jako regiony s vyšším podílem obyvatel v tíživé sociální situaci,“ píše se ve Zprávě.