Černobyl, příběh, jehož pravdu ani Dana Drábová pod koberec nezamete

Josef Patočka

Obhájci jaderné energetiky by nás rádi přesvědčili, že příběh Černobylu je vlastně o Sovětském svazu. Nedovolme jim, abychom si z nejhorší jaderné havárie v dějinách vzali tak malé ponaučení.

Všeobecně oceňovaná minisérie Černobyl znovu aktualizovala debaty o významu, příčinách a souvislostech nejhorší jaderné havárie v dějinách. Ústřední postavou mezi všemi katastrofou zasaženými lidmi je v ní totiž vědec Valerij Legasov, jehož boj o pravdivé vyhodnocení příčin katastrofy nakonec skončí tragicky — v průběhu soudního procesu s viníky se neudrží, poukáže na vadný design reaktoru, chronické zatajování rizik i systémové upřednostňování zisku před bezpečností a obětuje tak své osobní pohodlí, bezpečí i kariéru pravdě.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Obhájci jaderné energetiky samozřejmě v seriálem vyvolaných debatách sahají po pohodlné interpretaci: za všechno může Sovětský svaz. Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, která své veřejné postavení po celá poslední dvě desetiletí zneužívá k veřejné propagaci průmyslu, na který má dohlížet, v rozhovoru pro Český rozhlas tvrdí, že jeho „hlavní poselství spočívá v pohledu do stavu mysli papalášů, aparátčíků, kteří se snažili zamést tu událost pod koberec“.

Polibek s Milošem Zemanem při spouštění jaderné elektrárny Temelín je trvalým symbolem toho, jak Dana Drábová zneužívá po celá desetiletí své postavení k propagaci odvětví, na které má dohlížet. Repro DR

Je ironické, že zamést ji pod koberec — znovu — se tak vlastně snaží i ona sama. Vytváří totiž dojem, že „u nás se to stát nemůže“, že Černobyl byl něčím specifickým a zcela připsatelným zaniklému světu reálného socialismu. Bylo by ale chybou, pokud bychom si z jeho hrůz dokázali vzít tak malé ponaučení.

Ani technické a lidské chyby, ani zamlčování hrozeb, natožpak stavění ekonomických ohledů nad ohledy bezpečnostní a ekologické v žádném případě nejsou něčím, co by bylo vlastní výhradně bývalému východnímu bloku. To všechno provází historii jaderné energetiky od počátku.

Fukušima, Temelín, Dukovany

Vezměme ze všech více či méně vážných nehod, ke kterým tyto různé příčiny vedly — není těžké sestavit kalendář, kde připadá jedna na každý den — jen tu druhou největší: Fukušimu. Neodehrála se kupodivu v Sovětském svazu, ale v technologicky vyspělém, kapitalistickém Japonsku. A nebyla způsobena výhradně zemětřesením a vlnou tsunami, jak je u nás dodnes populární si myslet.

Společnost Tepco, která elektrárnu provozovala, o riziku věděla. Kvůli profitu ale odmítla investovat do potřebných bezpečnostních opatření. Státní úřad, pověřený dohledem nad reaktory, i vládnoucí politická reprezentace, to kvůli úzkým vazbám na jaderný průmysl tolerovaly.

Podle verdiktu japonské vyšetřovací komise tak šlo jednoznačně o katastrofu „lidmi způsobenou“, za níž stála nebezpečná koncentrace moci, úzká vazba mezi politikou a ekonomikou i hierarchická kultura byrokratické poslušnosti a netransparentního rozhodování. Také u nás najdeme četné příklady podobných systémových neřestí. Připomeňme skandální kauzu vadného svaru v Temelíně, kterou pomohla „zamést pod koberec“ sama Dana Drábová, aby se spuštění elektrárny stihlo včas.

Připomeňme, že Dukovany, jejichž provoz má být v roce 2020 prodloužen za hranici projektované životnosti, fungují bez ochrané schránky neboli „kontejnmentu“ (stejně jako sovětské reaktory, o nichž mluví Legasov), i když ČEZ i SÚJB v tomto smyslu rády mystifikují veřejnosti. Připomeňme odfláknuté zátěžové testy po fukušimské havárii — zpracovávané Ústavem jaderného výzkumu v Řeži, tedy fakticky pobočkou ČEZu - z nichž přesto vyplynulo, že kupříkladu k havárii právě v Dukovanech by mohl stačit i „stoletý“ sníh, který by zbortil střechu strojovny.

Problém je v technologii samé

Český jaderný fyzik Vladimír Wagner publikoval nedávno na serveru oEnergetice.cz téměř oslavný článek s titulkem „Konečně se alespoň v Číně budují jaderné reaktory bez zpoždění“. Přestože si k tomu vybral příhodně zrovna třicáté výročí masakru protestujících na náměstí Nebeského míru, otázku, proč je to právě jedna z nejnesvobodnějších zemí na světě, kde se jeho zamilované technologii daří nejlépe, si nepoložil.

Překvapovat by nás to ale nemělo: blízkost mezi autoritářskými formami společenského zřízení a jadernou energetikou je známa nejpozději od práce Roberta Jungka Atomový stát ze sedmdesátých let minulého století. Podstata problému spočívá v technologii samé: v tom jak je z podstaty nebezpečná, náročná a komplexní.

Proto ke svému zdárnému rozvoji vyžaduje právě společenskou organizaci, založenou ve větší či menší míře na centrálním rozhodování, prolnutí státní a ekonomické moci a maximální byrokratické kontrole. Tisíc věcí se může pokazit a cena za chybu je nedozírná. Nejde ale jen o to, že do hry vždy vstupuje „lidský faktor“, tedy neschopnost člověka dostát nárokům stroje, který stvořil.

Bohužel, jak dokládá kupříkladu antropolog David Graeber ve své knize Utopie pravidel, právě takové byrokratické systémy jsou ze své podstaty náchylné k oné kultuře zatajování, netransparentnosti a upřednostňování výkonu před jinými ohledy, jak je popisuje Legasov. A čím větší ohled na bezpečnost, tím větší náklady a zdržení, jež efektivitu jádra ohrožují.

Čína, protože není demokracií a její státně-kapitalistický režim se nemusí nikomu odpovídat, si může dovolit ohledy nebrat — a proto „budovat na čas“. Nechtějme se dozvědět, co se přitom „zametlo pod koberec“.

Pravda o nepodmanitelnosti přírody

Černobylský příběh — a celý experiment lidstva s jadernou energií — tak má i hlubší civilizační souvislosti. Je možné jej vidět také jako příběh o selhání snah o „dokonalou kontrolu“, nejen nad lidmi, ale i nad celou přírodou — příběh o selhání projektu podmanění planety, který je vlastní celé moderní civilizaci, dnešnímu kapitalismu stejně jako někdejšímu státnímu socialismu.

„Je to krásné, když to funguje normálně,“ popisuje princip jaderného reaktoru seriálový Legasov. Jenže ono to nikdy normálně nefungovalo. Zkrocení jaderného štěpení bylo vždy stejně neuskutečnitelným ideálem jako bláhový sen o ovládnutí přírody jako takové.

Pravda, o níž Legasov hovoří, je tak také pravdou o nepodmanitelnosti přírody. A skutečně vyjde nakonec na povrch bez ohledu na právě převládající ideologii i všechny snahy vládnoucích papalášů „zamést ji pod koberec“.

Kdy jindy, než právě nyní, kdy nezamýšlené důsledky dvou set let spalování fosilních paliv uvrhají naši atmosféru do smrtícího klimatického chaosu a náš technologický sen se začíná měnit v noční můru, bychom měli konečně přijmout že tomuto světu nemůžeme vládnout? A upřednostnit ty zdroje energie, která právě kvůli svým omezením daným přírodními toky slunce, větru a vody umožňují skrze svou decentralizovanou povahu podstatně svobodnější a demokratičtější uspořádání společnosti, než je to dnešní?

    Diskuse
    June 7, 2019 v 16.6
    Když už jsme u nehod,
    souhlasím se stanoviskem, že příroda (pro paní Hájkovou Bůh) z nějakého důvodu nemá rád(a) dvě čísla. A sice pravděpodobnost nula a pravděpodobnost jedna (neboli nula procent a sto procent) . Příroda (eventuálně Bůh) tato čísla používá jen jako limitu.

    A protože riziko je součin (pravděpodobnosti události a závažnosti následku události), bezpečná jaderná technologie neexistuje. Je-li připomínána vedle Černobylu Fukušima, měla by být připomínána i událost v Three Mile Island (1979) a le zejména český (škodovácký) reaktor A-1 v Jaslovských Bohunicích na Slovensku (https://cs.wikipedia.org/wiki/Hav%C3%A1rie_elektr%C3%A1rny_Jaslovsk%C3%A9_Bohunice_A1 ), dvě havárie na tehdy našem území, po více než čtyřiceti letech nebyly odstraněny následky tj. zlikvidován odstavený český reaktor A-1 .

    Když už tady tapetujeme odkazy (pane Macháčku), přidám jeden veselejší z necyklopedie, Úložiště radioaktivního odpadu Praha-Hrad:
    https://necyklopedie.org/wiki/%C3%9Alo%C5%BEi%C5%A1t%C4%9B_radioaktivn%C3%ADho_odpadu_Praha-Hrad
    IV
    June 7, 2019 v 18.59
    "upřednostnit ty zdroje energie, která právě kvůli svým omezením daným přírodními toky slunce, větru a vody"

    To by bylo hezké, kdyby byl mezi odborníky konsensus o tom, že by tyto zdroje mohly stačit. Není...

    P.s. Celková dikce článku názvem počínaje, včetně použití "kompromitujícího fota", mi připadá jako poněkud... Kojzarovská.
    Už bych to neřešil, klasická jaderná energetika je vyřízená.
    Fúzní reaktory nejsou schopné běžného provozu.

    Krach tohoto průmyslu ovšem velmi ztíží odstraňování pozůstatků jako jaderný odpad, staré reaktory apod.

    Je třeba se připravovat na mnohem složitější a globálnější problémy, protože přechod na ty decentralizované demokratizující a společnost ozdravující zdroje se nestihne ani náhodou...
    IV
    June 7, 2019 v 19.53
    "klasická jaderná energetika je vyřízená"
    No dobrá, pane Morbicere, je to váš názor. Tak ale abychom to trochu názorově vyvážili:

    "Our analysis provides a comprehensive picture of the opportunities for nuclear energy."

    Zdroj:
    The Future of Nuclear Energy in a Carbon-Constrained World
    AN INTERDISCIPLINARY MIT*) STUDY 2018

    Chapter 1 - Opportunities for Nuclear Energy

    *) MIT - Massachusetts Institute of Technology

    http://energy.mit.edu/wp-content/uploads/2018/09/The-Future-of-Nuclear-Energy-in-a-Carbon-Constrained-World.pdf
    VK
    June 7, 2019 v 22.14
    Nemohli by političtí ekologové, tváří v tvář hrozící klimatické katastrofě z produkce oxidu uhličitého, vyhlásit moratorium na útoky proti jaderné energii? Třeba jen přechodně, alespoň do odstavení fosilních spalovacích zdrojů energie
    June 10, 2019 v 11.51
    Vladimír Wagner opětuje palbu
    Zatímco Dana Drábová, na kterou Josef Patočka zaútočil už v titulku, Deník Referendum patrně vůbec nečte, takže jen šťastnou shodou okolností poskytla Deníku N rozhovor, ve kterém značnou část představ Josefa Patočky uvádí na pravou míru, Vladimír Wagner, do kterého se pan Patočka obul uvnitř článku, kdysi dokonce napsal pro DR několik článků. Narazil ovšem na zpochybňování své důvěryhodnosti čistě na základě představy, že jako jaderný fyzik musí být nevyhnutelně předpojatý ve prospěch jaderné energie, protože skutečným důvěryhodným nezávislým odborníkem může být jedině člověk, který v oboru nepracuje, nikdo ho nestudoval a vůbec mu nerozumí. Brzy se dostal do sporů s redakcí, které vyvrcholily, když odmítnutý článek napsal jako komentář v diskusi a byl vyhnán i z diskusí. Na výpad Josefa Patočky proto odpovídá na serveru OSEL:

    http://www.osel.cz/10582-o-cem-je-serial-cernobyl.html

    Tón jeho odpovědi naneštěstí odpovídá tónu Patočkova článku.
    Děkuji pane Václavů za odkaz na studii MIT, zvolna se tím prokousávám...

    To spojení modulární koncepce, vysoké pasivní ochrany a možnosti poměrně rychle regulovat výkon vypadá velmi nadějně...

    Ta má skepse pramení z Hansenova přesvědčení, že se nepodaří pod tlakem odpůrců prosadit jadernou energetiku jako důležitou součást utlumení té emisní.

    Obzvlášť v zemích, kde se klimatická změna projevuje zatím velmi mírně jako je modelově ČR, bude protijaderná hysterie silná a autoři jako Patočka a Patočka zde v DR, budou chrlit články, které budí děs, aniž by byli schopni odpovědět, jak by země typu Česka, bez větru, bez pořádného slunce, bez velehor a silných vodních toků, měla postupovat...
    Oni nesnáí velké podniky, jsou to podle nich všechno korporace, a jak by státu podřídili třeba média v obraně před svobodou slova, která ovšem přináší i hromady lží, tak jako regulátora v energetice stát naopak tvrdě odsuzují, viz. článek...

    Lidé se prostě jaderné energetiky bojí a co si budeme povídat, v případě závažné havárie jako Černobyl, je to hrůza.... na tuhle notu se od nich bude hrát pořád.

    Ovšem v zemích, kde se klimatická změna začíná tvrdě projevovat, jako např. Austrálie, lze čekat, že se přístup přece jen změní, když budou chtít v řádu 15 let vybudovat opravdu bezemisní energetiku...

    Nu, uvidíme, nicméně i tak je asi pozdě...
    -------------------------------

    Při psaní tohoto příspěvku jsem poslouchal "dvojitý koncert" Krzysztofa Pendereckiho.
    spotify:album:2FScYi1fZ7yBgsEvyDQc9V
    P.S. A prohlášení jejich ideového bratra z Pirátů, že elektrický proud 24 hodin v zásuvce koneckonců není žádné lidské právo, to už je čiré šílenství.

    Ale tam to jejich uvažování vlastně zákonitě směřuje...
    + Další komentáře