Evropská unie provozuje dohromady více než 300 uhelných elektráren; nejvíce jsou na uhlí závislé Polsko, Německo, Bulharsko, Česká republika a Rumunsko. Samo Německo a Polsko jsou společně odpovědné za 51 procent objemu spalování uhlí v EU a 54 procent evropských emisí z uhlí. Jejich provoz ovšem není z ekonomického hlediska žádné terno. Přes polovinu evropských uhelných elektráren má negativní cash flow a tento podíl se do konce roku 2030 zvýší na 97 procent.

Podle Climate Analytics EU by se emisní plán, kompatibilní s pařížskou dohodou, k roku 2050 ve výrobě elektřiny z uhlí překročil o 85 procent, pokud všechny stávající uhelné elektrárny pokračovaly v provozu až do konce své životnosti. Pokud budou v příštích letech postaveny nyní plánované a ohlášené závody, toto číslo se zvýší téměř na sto procent.

Aby EU dodržela svůj uhlíkový závazek, musí členské státy nejprve ukončit plány na další výrobu elektřiny z uhlí a začít s aktivním uzavíráním stávajících jednotek. Do roku 2020 je třeba odstavit 25 procent současných uhelných elektráren, do roku 2025 72 procent a do roku 2030 odstavit všechny.

Po dlouhé diskusi předložila německá komise pro uhlí své doporučení spolkové vládě. Podle tohoto návrhu by měla v roce 2030 pracovat téměř polovina uhelných elektráren a teprve v roce 2038 by měla být odstavena poslední z nich. To, co tisk oslavuje jako průlomový okamžik klimatické ochrany, ale ve skutečnosti znamená, že Spolková republika zůstane vzdálena svým závazkům z pařížské klimatické konference. Přestože se jedná o návrh, který by byl před několika lety zcela nemyslitelný, klimatickou krizi nelze odvrátit polovičatým řešením. Lze předpokládat, že německá vláda bude vystavena široké vlně protestů.