Michael Bloomberg nedávno na okázalé tiskové konferenci oznámil, že hodlá utratit 500 milionů dolarů na to, aby pomohl Spojeným státům přiblížit se uhlíkově neutrální budoucnosti. Měli bychom být rádi, že Bloomberg nekandiduje na prezidenta: peníze, které namísto toho dá na kampaň Beyond Carbon, tak pomůžou realizovat užitečné věci, podobně jako před několika lety jeho vklad do kampaně Sierra Clubu Beyond Coal. Přes to všechno by ale bylo pro planetu nejlepší, kdyby žádní miliardáři jako on vůbec neexistovali.

Podle serveru Axios má jedno procento nejbohatších lidí a velkých korporací tolik peněz, že doslova neví, co s nimi, takže je hromadí anebo za ně nakupují akcie, aby se stali ještě bohatšími. Zajišťovací fondy a fondy soukromého kapitálu skupují privatizovaný veřejný majetek jako vodovodní a elektrické sítě a bohatí si ze svých peněz navíc platí správce majetku, kteří jim pomáhají vsadit si na další podniky, jakým byl Theranos. Zisky korporací narůstají, zatímco mzdy stagnují a některé z těch nejničivějších a nejzbytečnějších součástí naší ekonomiky bobtnají do obludných rozměrů.

Po velké hospodářské krizi se v následném uvolňování do globální ekonomiky nalily biliony dolarů a nízké úrokové sazby umožnily snadné získání úvěru. Tyto faktory — spolu se skutečností, že vkládáme zcela neomezenou důvěru v moudrá investiční rozhodnutí korporací a bohatých a necháváme je plánovat naši ekonomiku — uměle nafoukly průmyslový sektor a umožnily frakování, odvětví katastrofální pro klima, které bylo nevýnosné do doby, dokud jsme svými penězi nesanovali hroutící se banky.

Výsledkem toho všeho je koncentrace skandálního množství peněz na vrcholu příjmové pyramidy, zatímco globální teploty narůstají. Před finanční krizí mělo jedno procento nejbohatších dohromady 15 miliard dolarů v hotovosti. Nyní je to téměř 304 miliard. A podobně jako jejich jachty a zvyk létat vždy a všude letadlem představují mor pro životní prostředí, zamořuje svět i skutečnost, že nyní mají více peněz než kdy dřív a mohou je investovat do devastujících podniků, kupovat si politiky, kteří za ně lobbují — lobbují za to, aby to mohli dělat ještě ve větší míře.

Na každého Michaela Bloomberga připadají desítky bratrů Kochových a Rebekh Mercerových, kteří nalili desítky milionů dolarů do agendy popírání změn klimatu a blokování dekarbonizace ekonomiky na lokální i národní úrovni. Nikdo z nich by neměl vlastnit tolik peněz.

Klimatickou krizi nevyřeší dobré úmysly hrstky miliardářů. Přebujelá míra, kterou ovládají naši politiku a ekonomiku, je v přímém rozporu s našimi nadějemi na budoucnost, ve které se bude dát žít. S celosvětově narůstajícím pravicovým populismem je také velmi riskantní mít v popředí boje proti změnám klimatu elity, jako je Bloomberg. Nepotřebujeme jejich peníze na financování Green New Dealu, USA jich na to mají víc než dost. Přesto bychom si tyto peníze měli vzít, a to prostřednictvím o mnoho progresivnějšího systému zdanění, než jaký máme dnes.

Pokud to zní příliš radikálně, je třeba si připomenout, že nejvyšší daňová sazba v době, která je vzývána jako zlatý věk kapitalismu, překračovala v USA 90 procent. Dávno po pádu zlatého věku se úřadu chopil Ronald Reagan a jeho administrativa snížila tuto sazbu na 50 procent. Než svůj úřad opustil, klesla až na 28 procent. Miliardy, které kvůli tomu veřejnost ztratila, se staly zdroji vymykajícími se demokratické kontrole, a umožnily hrstce oligarchů devastovat planetu i její obyvatele.

Chceme-li odvrátit blížící se klimatickou katastrofu, musíme si je vzít zpět.

Text The problem with billionaires fighting climate change? The billionaires původně vyšel v The Guardian. Z angličtiny přeložila Míla Zemanová Palánová.