Člověk slabšího rozumu, který si navíc nepamatuje dobu předlistopadovou ani léta spojená s výstavby prvních dvou bloků Temelína, by si snad mohl myslet, že naprosto náhodně jsou v UDÁLOSTECH na ČT a ve ZPRÁVÁCH na Nově, ale někdy třeba také v seriózním a kvalitním pořadu Reportéři ČT vysílány několikaminutové klipy vychvalující jadernou energetiku. Hloupější člověk by se mohl také domnívat, že každý druhý večer, opět v hlavních zprávách, jsou výmysly jaderných expertů a odborníků z ČEZka o údajné „škodlivosti“ slunečních a větrných elektráren vysílány pouze „náhodou“. Bohužel však ódy na jádro a minuty nenávisti k „větrníkům“ a „slunečníkům“ samozřejmě náhodně vysílány nejsou.

Ve své podstatě otřesná a námi všemi placená reklamní kampaň na zastaralou a nepotřebnou jadernou technologii, jíž jsme zde s celou českou veřejností svědky, pouze ukazuje, kam až dospěla arogance a moc jedné jediné energetické firmy, která dnes suverénně ovládá svými penězi nejen koaliční a opoziční politiky, ale také většinu tzv. veřejnoprávních a soukromých médií.

O to více překvapivé v této tristní situaci, kdy lidé civí na rozumování manažerů a vazalů jediné firmy a poslouchají z rádia jejich podivné a ničím nepodložené vývody o zářné budoucnosti jádra, je mlčení naší Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a také všech těch, kdo si dnes uvědomují, že víra občanů − ovčanů v tuto firmu a povinná nenávist ke všemu, co si tato firma v  ČEZku nepřeje, je cestou do pekel jak pro naši demokracii, tak pro demokratický dialog o zásadních otázkách, které se týkají naší země a života v ní v budoucnosti.

Dnes ničím a nikým neomezená státofirma, disponující spoustou prostředků a neotřesitelnou přízní nejvyššího ústavního činitele, si tak u nás dnes opravdu nejenom dělá, ale také říká veřejnosti co chce. Propracovaný program vymývání mozků, který u nás již nejméně třetím rokem i prostřednictvím médií veřejné služby provozuje, je pochopitelně začátkem něčeho, co sice v České republice vůbec nepotřebujeme, avšak za co jednou pořádně zaplatíme.

Je v dané situaci z hlediska fungování demokracie hanebné, že nejenom většina soukromých médií a novin u nás, ale především média veřejnoprávní neposkytují adekvátní prostor k prezentaci firmou neposvěcených názorů a pohledů na zásadní otázky týkající se budoucnosti české energetiky, a tím i kvality života občanů v budoucnosti.

Čezké sny o jádru a skutečnost

Dávno předtím, než vybouchla Fukušima − v roce 2002 − se výstavba jaderných reaktorů ve světě dostala na historické minimum. I v tomto čase si však několik ČEZkých „jaderných expertů“, kteří konečně spustili celkem 7x(!) oproti plánu předraženou a o deset let opožděnou, avšak pouze polovinu Temelína, stouplo bez náznaku jakéhokoliv ostychu (a samozřejmě také bez jakékoliv omluvy) před kamery televizí a mikrofony rozhlasových stanic a před celou českou veřejnost a lhalo lidem bez zardění o „renesanci jaderné energetiky“, o „zlevňování jaderné technologie“ a také o „vyřešení problému ukládání jaderného odpadu“…

To všechno v době, kdy v Evropě a ve světě pomalu již začínal masivní odstup od jádra ve prospěch ekologických obnovitelných zdrojů energie a rozestavěnost jaderných zdrojů se držela na stabilní velmi nízké úrovni − třeba i díky faktu, že některé americké jaderné elektrárny, které se měly po 40 letech provozu již uzavírat a odstavovat, byly ještě ve stadiu rozestavěnosti… O nákladnosti těchto projektů v zemi do značné míry ovládané a vlastněné státofirmou však v našich médiích opět nepadlo ani slovo…