Česká energetická společnost ČEZ učinila první kroky pro přípravu dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech. Jadernou energetiku však po celé Evropě provází obrovské problémy i odpor veřejnosti. Šance na dostavbu Dukovan je proto minimální.

Médii proběhla na konci minulého týdne zpráva, že český energetický gigant ČEZ požádal ministerstvo životního prostředí o posouzení vlivu případné výstavby nových jaderných bloků v Dukovanech na životní prostředí. Takzvaný proces EIA přitom předchází všem povolením pro velké stavby a jeho účelem je vyhodnotit vliv projektu na životní prostředí a lidské zdraví.

ČEZ se v tiskových prohlášeních tváří, že o proces posuzování vlivu na životní prostředí požádalo z toho důvodu, že v době dynamicky se proměňující evropské energetiky musí být připraven na všechny varianty. Podle svých slov považuje jadernou energii za nejlepší řešení v podmínkách České republiky a zároveň plní „úkoly z Národního akčního plánu rozvoje jaderné energetiky, který schválila vláda ČR“.

Celý proces EIA bude pravděpodobně trvat několik let, již dnes je však jasné, že o dostavbě jaderných elektráren v České republice budou rozhodovat úplně jiné faktory. O dostavbě Dukovan (případně Temelína) rozhodne především jejich financování, ekonomická návratnost investice, geopolitická situace a v nejkrajnějším případě i odpor angažované veřejnosti. Po celé Evropě můžeme vidět několik příkladů, které naznačují, že jaderné elektrárny mají u nás utrum.

Předražené reaktory nové generace

V Evropě se v současnosti reálně staví (nebo dostavují) tři jaderné elektrárny nové generace a minimálně dvě z nich provází nekončící peripetie. Nekonečným příběhem je třeba dostavba třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny na finském ostrově Olkiluoto…

Nové bloky měly Finsku dodávat elektřinu již v květnu 2009. Provozovatel elektrárny Teollisuuden Voima však již v roce 2014 oznámil, že dřív než v roce 2018 elektrárna v provozu nebude. Podle původních plánů měl každý z bloků stát tři miliardy eur, avšak už v roce 2012 přiznala stavební společnost Areva, že minimální cena třetího bloku bude osm a půl miliardy euro.

Kvůli peripetiím se stavbou třetího reaktoru tak nakonec provozovatel elektrárny upustil od plánu postavit čtvrtý blok. Dostavba jaderné elektrárny ve Finském Olkiluotu se tedy ze zářícího klenotu jaderné renesance proměnila v naprostou katastrofu.

Nejinak je tomu v případě stavby třetího bloku francouzské jaderné elektrárny Flamenville, který měl stát už v roce 2012. Podle posledních prohlášení stavební společnost Areva, která stejně jako ve Finsku staví i jadernou elektrárnu ve Francii, očekává uvedení do provozu v roce 2018.

Podle původních plánů měla elektrárna stát něco málo přes tři miliardy eur, současné náklady jsou však odhadovány na 10,5 miliardy euro.

Jeden blok v Olkiluotu nebo Flamenville tak stojí stejně jako nejluxusnější hotely a kasina na světě a pravděpodobně se zařadí mezi pět nejdražších staveb vůbec.

Slovensko a Británie

Třetím projektem je dostavba třetího a čtvrtého bloku slovenské elektrárny Mochovce. Třetí blok by podle posledních zpráv měl být uvedený do provozu na konci letošního roku, čtvrtý v příštím roce. Ačkoliv dostavbu Mochovců neprovázely technické problémy, jako v případě Olkiluota nebo Flamenville, bude dostavba elektrárny stát minimálně o dvě miliardy víc, než se předpokládalo.

Další příklad nerentability jaderné energie najdeme ve Velké Británii. Britská vláda se v roce 2008 rozhodla postavit třetí a čtvrtý blok jaderné elektrárny Hinkley Point v městečku Sommerset. Zakázku dostali francouzský energetický gigant EDF a čínská společnost CGN.

Ačkoliv se ještě nekoplo do země, provází celý projekt mnoho zdržení a odhadovaná cena stavby již dnes několikrát narostla. Ještě v roce 2009 měla elektrárna stát čtrnáct miliard euro, současný odhad činí více než pětadvacet miliard eur a odhadovaným termínem dokončení je jaro 2026, tedy zhruba pět let později, než se původně předpokládalo.

I díky klesajícím ziskům a rostoucím dluhům francouzské společnosti EDF je dost dobře možné, že stavba reaktorů v elektrárně Hinkley Point nikdy nezačne.

Jaderný parazit

Není od věci připomenout, že v současnosti běžící jaderné elektrárny by se neobešly bez státní podpory. Ukázkovým příkladem může být již několikrát zmíněná francouzská státní společnost Areva, která se specializuje na stavbu jaderných bloků. Areva v roce 2014 vykázala ztrátu téměř pět miliard eur a více než osm miliard eur v tržbách.

Evropská komise navíc minulý týden znovuotevřela vyšetřování Arevy, která kvůli hrozícímu krachu inkasovala od státu čtyři miliardy eur. Do podobných problémů se dostala i francouzská státem vlastněná energetická společnost EDF, obdoba českého ČEZu.

Situace jaderných elektráren začíná připomínat krachující banky ve Spojených státech v roce 2008, které stejným způsobem zachraňoval stát, potažmo daňoví poplatníci. Právě z těchto důvodů odmítá třeba takové Švédsko jakékoliv dotace jaderným elektrárnám.

Postavit moderní a bezpečnou jadernou elektrárnu se v dnešní době zkrátka nevyplatí. Při všech výše popsaných problémech, rostoucí výkupní ceně energie z jádra a klesající ceně obnovitelných zdrojů, při současných trendech v energetice, kdy Německo z jádra kompletně vystupuje a dosud silně jaderná Francie pomalu začíná jádro opouštět, by se investice do jaderné energetiky dala přirovnat snad jen k investici do parní lokomotivy.