Veřejnost si prý dovoluje už příliš, pokud je nespokojená s různými stavebními záměry, které ovlivňují životní prostředí včetně přírody a krajiny. Stejně tak je prý nemyslitelné, aby státní úředníci chránící konkrétní veřejné zájmy, jako je půda, les, ovzduší, voda, lidské zdraví, archeologické a historické památky a podobně, mohli ovlivňovat plány stavebníků svými požadavky, a zdržovat tak povolování jejich staveb.

Stavební úřady totiž musejí ve svých povoleních investorům zdlouhavě a složitě vysvětlovat, proč se spolky, majitelé nemovitostí a obce ve svých připomínkách mýlí, takže vznikají chyby a nezákonnosti, které odhalí soudy. A úřady pak musejí povolení vydávat znovu. To je ale zřejmě pro dnešní „makající“ vládu nepřijatelné zdržování.

První a hned úspěšný útok vlády proti spolkům přišel v únoru 2017, neboť při schvalování novely stavebního zákona poslanci za ČSSD Jaroslav Foldyna a František Adámek kreativně navrhli provést i novelizaci zákona o ochraně přírody a krajiny, která by spolky vyloučila z územních a stavebních řízení pro stavby s „nižším“ vlivem na životní prostředí.

Většina zákonodárců s tímto návrhem překvapivě souhlasila a spolky byly z těchto řízení od 1. ledna 2018 vyřazeny. Přitom i tyto stavby mohou mít škodlivý vliv na krajinný ráz, les a další důležité složky přírody a životního prostředí. A stalo se tak bez odborných analýz, neboť v demokratickém státě rozhoduje většina, která je právě u moci.

Po roce a půl působení této razantní změny se ovšem nenašel žádný jasný důkaz, že by se povolování staveb skutečně výrazně urychlilo, což se dalo také čekat. Pozitivní aspoň je, že Jaroslav Foldyna za tento svůj počin v roce 2017 získal titul Ropáka.

Velké linie, ne spolky

Druhý útok státu proti spolkům započal na podzim 2018. Tehdejší ministr dopravy Dan Ťok totiž předložil návrh novely zákona o urychlení realizace liniových staveb, který má ještě více zvýhodnit povolování dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací.