Špatné pracovní a mzdové podmínky řidičů v regionální autobusové dopravě vedly letos v dubnu až ke stávce. Ta se dotkla především Jihomoravského a Olomouckého kraje a České Lípy. Cílem stávky připravené Odborovým svazem dopravy bylo zvýšení mezd dle vládního nařízení z října 2016. Tehdy vláda rozhodla, aby mzda řidičů za hodinu jízdy stoupla o zhruba dvacet šest korun na 98,10 za hodinu. A odměna za čekání mezi jízdami o necelých třicet korun na sedmdesát osm korun za hodinu. Následně také na zvýšení mezd řidičů uvolnila čtyři sta milionů korun.

Kraje dopravce zpravidla vybíraly podle nabízené ceny. Proto firmy soutěžily z velké části právě co nejnižšími mzdami svých řidičů. Až do vládního nařízení o výši mezd řidičů regionální dopravy bylo pro odbory v podstatě nemožné jednat o zvyšování mezd. Intenzivní jednání a stávka na jaře 2017 vedly odbory s vládou, kraji a firmami, aby zajistily, že prostředky uvolněné vládou skutečně dostanou řidiči na svých mzdách.

Návrat do devadesátých let

Výsledkem jednání byly dodatky ke smlouvám, které některé firmy nechtěly s kraji podepsat. V Ústeckém kraji společnost BusLine po zvýšení mezd oznámila, že do dvou let s dopravou v kraji skončí. Výpadek se rozhodl kraj řešit zřízením vlastní dopravní společnosti. Inspirovaly se další kraje, konkrétně Liberecký a Plzeňský. Kraje autobusovou dopravu spravovaly dříve — do privatizace v devadesátých letech.

Záměr zřídit Dopravní společnost Ústeckého kraje schválilo krajské zastupitelstvo v červenci. Fungovat má jako příspěvková organizace, dohlížet na ni bude dozorčí rada. První autobusy vyjedou 1. července 2018. Nyní se zpracovává dokumentace k pořízení autobusů, jedná se i o sídle společnosti a místě parkování autobusů. Kraj chce od končící společnosti BusLine převzít autobusy a možná i řidiče. Stejně jako BusLine bude obsluhovat Ústecko.

„Expanzi neplánujeme, záleží na ostatních dopravcích. Pokud některý z nich skončí, zvážíme rozšíření, to však není cílem,“ vysvětlil Deníku Referendum Jindřich Franěk, vedoucí Odboru dopravy a silničního hospodářství. Další tři dopravci působící v kraji zatím pokračovat hodlají.

Kraj teprve diskutuje i o platech řidičů — chtějí sice zaměstnancům důstojně zaplatit, ale zároveň je nechtějí odsávat ostatním dopravcům. Náklady na roční provoz společnosti se odhadují na 600 milionů korun. To přibližně odpovídá současným krajským dotacím pro dopravce.

I tímto argumentem kraje krok hájí — nyní nevědí, jak moc jdou jejich dotace ve prospěch veřejné služby, řidičů či dopravce. Chtějí proto získat dohled nad reálnými náklady a výdaji a mít volnější ruce při vyjednávání s odbory. Během napětí kvůli nízkým platům musely vstoupit mezi zaměstnance a zaměstnavatele. Podobné situace by se řešily snáz, pokud by měl smlouvu s řidičem kraj, ne soukromý dopravce.

Nevýhodné smlouvy a krachující dopravce

Liberecký kraj zvolil odlišnou cestu než kraj Ústecký. I zde ale hraje zásadní roli společnost BusLine. Třetí největší dopravce v republice a vůbec největší dopravce v kraji je proslulý nevýhodnými smlouvami. Zatímco ČSAD Česká Lípa jezdí za třicet jedna korun za kilometr, BusLine po kraji požaduje třicet čtyři korun za kilometr. „Reálně neexistuje konkurence, na kterou se můžeme obrátit. Zástupci BusLine oznámili, že pokud nabídku nepřijmeme, přestanou jezdit,“ popsal Deníku Referendum hejtman Martin Půta (STAN).

Právě řidiči BusLine před třemi lety hrozili v kraji stávkou poté, co jim v lednu 2014 klesla mzda na 61,70 korun na hodinu. A právě tehdy se vláda rozhodla mzdy řidičů regulovat. Zástupci firmy tehdy nízké mzdy hájili tlakem kraje na nízkou cenu.

Letos v srpnu krajské zastupitelstvo schválilo záměr koupit od soukromníka většinový podíl v společnosti ČSAD Liberec, menšinové podíly zůstanou několika městům a obcím. „Společnost je na tom špatně a majitel se jí chce zbavit. Odkup nám nabídl za výhodných podmínek. Vlastní dopravce zřízený ‚na zelené louce‘ by nás vyšel výrazně dráž. Jsme připraveni o podobném řešení jednat s dalšími společnostmi. Chceme se dostat do pozice subjektu, který si může vybrat, za kolik chce jezdit,“ pokračuje Půta.

Provoz veřejné dopravy nyní stojí kraj asi 300 milionů korun ročně. Podíl v ČSAD Liberec se sedmdesáti autobusy a sto řidiči vyjde kraj na šestnáct milionů, dalších dvacet milionů investuje do vozového parku.

Rozhodnutí zastupitelstva napadla BusLine u Úřadu pro kontrolu hospodářské soutěže. „Nemám nic proti tomu, aby si Liberecký kraj koupil podíl v dopravní společnosti, neměl by podle mě ale přesáhnout padesát procent,“ řekl Deníku Referendum Jiří Kuchyňka z odborové organizace společnosti BusLine. Kuchyňka také kritizuje, že by kraj zakázky de facto „přihrával firmě, kterou spoluovládá“. To však zákon o veřejných zakázkách nevylučuje. Úřad má rozhodnout do poloviny října.

Dvacetiprocentní podíl ve společnosti BusLine zakoupilo naopak město Česká Lípa. Postup tentokrát napadl u Úřadu pro hospodářskou soutěž kraj. „Chceme, aby úřad vysvětlil, jak máme postupovat. Podle mě je špatně, aby město disponovalo menšinovým podílem,“ tvrdí Půta.

Loňské zrušení tendru na dopravce vysvětluje hejtman příliš vysokými cenovými nabídkami. Kraj proto tehdy oslovil původní dopravce a prakticky obnovil dosavadní smlouvy. Desetiletá výjimka umožňující zadávat zakázky bez soutěží skončí v roce 2019. Udělit zakázku dopravci bez soutěže bude možné, pokud bude mít dopravce méně než dvacet tři autobusů, pokud bude zakázka za méně než milion eur — nebo pokud půjde o firmu ovládanou krajem. Některé kraje se teď obávají, že se jim nepodaří vše včas vysoutěžit.

Přes tři sta hodin práce měsíčně

Z důvodu vypršení smlouvy s jedním z dopravců v roce 2020 uvažuje o zřízení vlastního dopravce i Plzeňský kraj. O všem od působnosti po náklady zatím diskutuje Rada kraje. „Od ledna zavádíme slevy pro důchodce, studenty i matky na mateřské dovolené. I to je třeba vyčíslit a kontrolovat. Vlastní dopravce je jednou z cest, jak mít veřejnou dopravu ve svých rukou,“ uvedl pro Deník Referendum Dušan Pakandl, vedoucí Odboru dopravy a silničního hospodaření. Podobnou cestu zvažoval kraj Karlovarský. Rada prozatím rozhodla, že se pokusí zakázky vysoutěžit.

Postoj ministerstva dopravy je neutrální — veřejná doprava je v odpovědnosti krajů. Ani Odborový svaz dopravy nezaujímá jasné stanovisko. „Není to nová myšlenka. Devastace mzdových a pracovních podmínek v důsledku soutěží o cenu je nepopiratelná. Pro nás je zásadní, aby se zlepšily podmínky řidičů. Jde o profesi náročnou časově, kvalifikací i odpovědností. Za sto korun na hodinu nechtějí převzít odpovědnost za cestující ani pracovníci ze zemí, kde jsou platy nižší než u nás,“ upozornil Deník Referendum předseda odborového svazu Luboš Pomajbík. Jak svaz oznámil 5. října, problém nedostatku řidičů trvá. Někteří z nich pracují i přes tři sta hodin měsíčně.