Viníkem stavu, do něhož se historická budova pražského vyšehradského nádraží dostala, je především neschopnost či neochota vlastníka starat se o svůj majetek, kterým je nemovitá kulturní památka v Pražské památkové rezervaci. Koneckonců mise WHC UNESCO na podzim roku 2019 jasně doporučila, že „stát by prostřednictvím Magistrátu hlavního města Prahy měl využít své pravomoci k vyvlastnění bývalého nádraží Vyšehrad a předat budovu jinému investorovi, který bude ochoten a schopen ji opravit a znovu zprovoznit.“

Sám vyvlastnění prosazuji dlouhodobě a shoduji se na něm i s vedením Prahy 2. Bohužel čas utíká a památka chátrá dále. Velkou chybou bylo, že proces vyvlastnění nebyl zahájen ani počátkem roku, kdy byla nádraží věnována velká mediální pozornost a na tomto postupu panovala široká shoda. Svou liknavostí stát selhal.

Selhání

Chybou bylo už vůbec to, že státní akciová společnost České dráhy v roce 2007 tuto kulturní památku prodala soukromníkovi. Přitom zadávací podmínky dle výběrového řízení na prodej objektů nebyly plně zaneseny do kupní smlouvy. V polovině února 2008 tak byla zbourána hrázděná čekárna, která byla součástí kulturní památky, a byly neoprávněně vykáceny keře a stromy. Po zjištění, že čekárnu zboural nový vlastník, TIP Estate s. r. o., mu byla rozhodnutím pražského magistrátu uložena pokuta podle památkového zákona v maximálně možné výši.

Dosud však byla budova alespoň zabezpečená proti vniknutí cizích osob a střecha byla zajištěna proti zatékaní vody. To ale minimálně od letošního léta neplatí. Plechová krytina se postupně poztrácela a nyní se navíc střecha začala bortit v důsledku padajících kusů zdiva. Další škody ukáže až prohlídka vnitřních prostor, která je památkáři a stavebním úřadem naplánovaná.

Jakmile jsem pohledem z ulice zjistil díry ve střeše, informoval jsem o tom ředitele Odboru památkové péče magistrátu hl. m. Prahy, Jiřího Skalického. Ten reagoval obratem a ve spolupráci s místně příslušným stavebním úřadem Prahy 2 podnikl kroky v rámci kompetencí státní správy.

Bezzubé pokuty

Je nutno připomenout, že vlastníkovi kulturní památky byl opakovaně uložen správní trest pokuty za porušování povinností, které mu v souvislosti s vlastnictvím kulturní památky ukládá zákon o státní památkové péči. Proti příkazu podal vlastník vždy odpor nebo odvolání. Magistrát věc postoupil ministerstvu kultury, které jeho rozhodnutí potvrdilo. Vlastník podal správní žalobu a věc tedy nyní řeší soud.

Ve čtvrtek 15. 10. 2020 odpoledne došlo ke zřícení boční římsy. Ta dopadla na chodník a jen náhodou se nikomu nic nestalo. Došlo tak k obecnému ohrožení, které je trestním činem. Se starostkou Prahy 2 Janou Černochovou jsme se v pátek shodli na tom, že stav památky je nezbytné řešit bezodkladně. Praha 2 proto podá trestní oznámení pro obecné ohrožení a zároveň kolem budovy rozmístila bezpečnostní zábrany a provádí další opatření vedoucí k bezpečnosti v okolí areálu.

Žádné ideální řešení již ale neexistuje. Přesto je potřeba jednat. Jsem rád, že v otázce vyšehradského nádraží došlo v Praze 2 ke shodě napříč politickými stranami. Pevně věřím, že se neblahý osud této kulturní památky podaří odvrátit a objekt bude jednou sloužit Praze 2 třeba pro kulturně-společenské potřeby. Doba takové nápravy je těžko odhadnutelná, nyní nás čekají neodkladné zabezpečovací a udržovací práce, vymáhání nákladů po vlastníkovi, případná exekuce.

Především je ale nutné zahájit proces vyvlastnění. Teprve až stavbu získáme do vlastnictví, může být vůbec zahájena příprava a pak samotná oprava kulturní památky.

Nádraží Vyšehrad by se mělo stát mementem pro všechny nezodpovědné vlastníky kulturních památek. Pořizovat si památkově chráněné objekty není nikdo nucen a pokud tak z vlastní vůle učiní, přenáší na sebe nemalé finanční břímě vyplývající z nutnosti speciální péče. Smyslem památkové ochrany je zkrátka povinnost takové komplexní údržby, aby byla zachována kulturní podstata památek pro budoucí generace.