Buď hodný na svého obecního developera
Matěj StropnickýVeřejný zájem není na rozdíl od soukromého nikdy dopředu samozřejmý: je třeba ho hledat, formulovat a pak vymáhat. Develotři ho mají za zásah do svého vlastnictví, ale když je debata dost hlasitá a vytrvalá, a začne je ohrožovat, lze z nich vychovat užitečné developery.
Proč se jednou nepodělit o vlastní zkušenost. Příležitost tu je. Ministerstvo kultury před několika dny razítkem svého památkového odboru opět po roce a dvou měsících prohlásilo budovu Nákladového nádraží Žižkov kulturní památkou. Hurá. Prvoinstančně, nepravomocně. Aha. Spis má už devětadvacet stran a necelou stovku příloh. Developer Sekyra se zřejmě opět odvolá — má na to patnáct dnů — a rozhodovat bude ministryně. Pokud neshledá procesní pochybení a nevyžádá si jako její předchůdce rozklad, bude rozhodnutí správně konečné. Takové či onaké. Zvrátit ho pak lze ještě soudní cestou.
Když se naše sdružení Tady není developerovo po pár měsících od svého vzniku loni v lednu vcelku zavedlo, navrhli jsme Luďku Sekyrovi, který má s drahami na území smlouvu o smlouvě budoucí, schůzku s cílem zjistit, jestli se přeci jen naše zájmy někde neprotínají. Jedna věc z ní stojí za zmínku. Když jsem se mu snažil vysvětlit, že přece zachování budovy nádraží a jeho architektonická proměna do nového víceúčelového objektu zhodnotí i byty, které on okolo postaví, chvilku přemýšlel, a pak řekl: potřebuju stavět, hned, a hned to prodávat. Jinými slovy: prachy na dřevo, víc nic, a klidně míň jich, ale hned. Postavit, prodat a pryč, postavit, prodat a pryč. Pivovar v Korunní, Central park, Žižkov, Smíchov, Rohanský ostrov a tak dál a tak furt.
Pan Mareček asi nebyl z pohledu Pasqualeho moc hodný, neboť s sebou Pasquale polekaně cuknul při Marečkově výzvě, aby jednal v záchraně Lázní Kyselka. Kdo jste to místo viděl musíte jen zatínat pěsti.