Stand-up comedy je specifická forma jevištního vystoupení, kterou v České republice zvládá málokdo. Komik stojí před publikem a vypráví. Nepitvoří se. Nepřevléká se do vtipných kostýmů. Nestylizuje se do blbé blondýny nebo vesnického balíka. Prostě mluví o tom, co ho trápí, co viděl, zažil, jak se mají jeho děti a žena. A publikum se plácá do kolen.

Prozatím u nás nenajdeme mnoho těch, kteří jsou s to žánr naplnit. Český pokus o stand-up „Na stojáka“ má blíž ke komickému skeči či vyprávění vtipů. Výjimku doposud představuje skupina komiků a komiček sdružených v projektu „Underground comedy“. Minulé dny však katapultovaly mezi hvězdy české komiky novou tvář — Andreje Babiše.

↗

Zřejmě největší slabinou Babiše jako stand-up komika je přehnaná záliba v kostýmech. Sluší se však dodat, že při vystoupení je oblečen zpravidla v saku a košili. Což lze označit za jakési komikovy montérky.

Ministr financí a majitel poloviny České republiky má pro tento druh komiky hned několik předpokladů. Nemůže se stylizovat do pohodlných rolí, neboť by se v plné nahotě projevilo, že jsou vzájemně rozporné. Těžko být v Shakespearovi Romeo, Julie a Tybalt najednou.

Stejně tak Babiš nemůže hrát věrohodně pána státní kasy, majitele hnutí, jednoho z největších českých podnikatelů a strýčka Skrblíka. Proto hraje Babiše, obyčejného chlapíka, který za minulého režimu nebyl nikterak statečný. Choval se jako každý druhý. Nosil tehdy módní knírek. A dnes touží po spořádaném životě.

Druhou Babišovou předností je cit pro jazyk. Stand-up comedy totiž často stojí na slovních hříčkách, těžkostech překladu mezi jednotlivými jazyky nebo jen různými dialekty v jedné zemi. Většina anglicky mluvících komiků si dělá legraci z němčiny. Babiš si ve svých vystoupeních vzal na paškál jazyky hned dva — češtinu a slovenštinu. A nenechává na nich nit suchou. Hláška „všetci tady kradnú“ dávno zlidověla. A každá další show přináší nové.

Nejdůležitější je nakonec ale samotný vtipně vyprávěný příběh. Někteří zahraniční komici preferují tematicky uzavřené celky. Snaží se držet jednu linii vyprávění a příliš od ní neodbočovat. Jiní dávají přednost kratším monologům, které vrší jeden na druhý. Někteří dokonce zpívají a tančí.

Babiš netančí. Nevypráví celé hodiny. Svá vystoupení kondenzuje nejvýše do deseti až patnácti minut. Je si vědom toho, že „neumí mluvit a nemůže být pedagog“. Dává přednost kladení absurdních výroků k absurdním výrokům. A tuto třeskutou směs humoru koření svižnými přechody mezi češtinou a slovenštinou. Bez velkých gest a pitvoření se nechává z úst plynout shluky slov a hlásek, které v jistých okamžicích vzbuzují u posluchačů nekontrolovatelné salvy smíchu ohrožující samotnou bránici.

„Není žádné odvolání, paní ministryně požádala o demisi. Nebyla odvolaná, sama podala demisi. Stále nechápete ten rozdíl v tom, že hnutí ANO přistupuje k těm ministrům jinak, než ostatní tradiční strany. Stále jste to nepochopili. Nebyl žádný tlak z ANO. To se musíte zeptat ve Vaší redakci, jaké máte titulky! My považujeme za nutné, aby ministr, když odchází z vlády, byl přítomen, bohužel paní Válková je nemocná, tak se nemohla zúčastnit.“ Babiš je zkrátka fenomén osvěžující stojaté vody české komiky.