Není to tak dávno, co mi jeden dnes již bývalý vrcholový politik se zkušeností s členstvím v několika stranách popisoval svůj názor na rozpad ODS, respektive její podpory u kmenových voličů. Podle něho byla strana zvyklá na tvrdé, manažerské vedení, což vyžadovali i její voliči, sami většinou lidé podnikaví, zvyklí se o sebe starat a rozhodovat jak o životě svém, tak i svých zaměstnanců.

Stejně tak je iritovala přílišná moralistní rétorika, nahrazující praktická témata jejich života: český podnikatel zná prostředí, v němž se pohybuje, ví, že potřebuje tvrdé lokty a sem tam přimhouřit oko nad nějakou tou hraniční praktikou, chcete-li šméčkem. Zvláště malí a střední podnikatelé, kteří tvořili voličskou páteř ODS, se museli a musejí jó ohánět, včetně „daňové optimalizace“, aby přežili.