Navzdory tomu, že v několika posledních volbách do obou komor Parlamentu se jako nejsilnější umístila sociální demokracie, navzdory tomu, že se její koaliční potenciál posílil tak, že byla schopna sestavit vládu, pořád někteří pesimisté mluví o konzervativní revoluci.

V politologii směrodatných zemí se pod tímto názvem myslí menšinový proud, který navazuje na politickou filosofii perennialistů, z nichž určujícími jmény jsou dva euromuslimové René Guénon (1886—1951) a v následující generaci Frithjof Schuon (1907—1998). Mají striktně třídní myšlení a za aplikovatelný na evropské poměry pokládají indický kastovní systém (či možná spíše jeho západní interpretaci).

Hledají analogii v západoevropské tradici, kde nacházejí tři oddělené třídy ve středověku označované názvy oratores (modlitebníci, duchovní aristokracie, klérus), bellatores (válečníci, šlechta, panovníci) a laboratores (pracovníci). Třetí stav zahrnoval vedle zemědělců i řemeslníky a dnes vládnoucí obchodníky.

Tito tradicionalisté pokládají současné uspořádání společnosti za zvrácené, protože nejnižší stav vládne, zatímco duchovní a světská aristokracie je potlačena. Totální moc kšeftařů je pro ně deviací. Zdravá společnost naproti tomu je sociální a také, na rozdíl od současných tendencí, ekologicky citlivá.

Jinou složku konzervativní revoluce tvoří směry navazující na to, co se ve Francii označovalo jako Nová pravice, i když dnes už toto zařazení do politických proudů není preferováno. Jejím britským teoretikem byl Nicholas Goodrick-Clarke (1953—2012) a bohatě ji rozvinul Francouz Alain de Benoist (*1943).

První patřil k odvážlivcům, kteří vnesli téma esoterismu a hermetismu na akademickou půdu. Francouzský reprezentant této větve konzervativní revoluce je mimo jiné laureátem Francouzské akademie za jedno ze svých děl. Oba a další se shodují, že západní osvícenský racionalismus se vyčerpal a je třeba se vrátit ke kulturním a duchovním kořenům Evropy.

Benoist je odpůrcem imigrace s odůvodněním, že tyto lidi vyhání z jejich vlasti bída, jíž je třeba jim pomoct překonávat. Kritizuje asimilaci imigrantů a je stoupencem etnopluralismu. Pokládá za pokryteckou kritiku vylučujícího rasismu, když vládnoucí směr praktikuje rasismus pohlcující.

Podporuje ekologický přístup k životu v kontrastu k industrialismu. Inspiraci vidí spíše v klasické antické kultuře, než v křesťanském rovnostářství. Podporuje myšlenku federalizované Evropy, ve které národní státy jsou již překonány a ustoupily regionální identitě a zájmům společným celému kontinentu.