Únor přivítal novou vládu příslibem jara. Po předchozím mrazivém víkendu doznívajícím ještě po celý týden zahájil poslední předjarní měsíc hned první den ráno svou cestu kalendářem ostrým světlem nezastíněného, ale přece jen ještě dost nízko nad obzorem putujícího slunce. Přišel s aktuální i přislíbenou teplotou nad normami, které by měl plnit podle přání meteorologů. Počasí vytáhlo odpoledne do pražských parků neobvyklé množství lidí. Vše jakoby bylo plné naděje.

Mí racionalističtí přátelé se asi na mne opět budou zlobit, když řeknu, že počasí kolem nás vyjadřuje stav duše. Nemusí to být náhodou, když se klid a dobré vztahy přirovnávají ke slunečnému počasí, když se říká, že mezi partnery či mezi generacemi lítají hromy a blesky, nebo když se mluví o dobré či špatné společenské atmosféře. Vazba počasí a nálady je koneckonců obousměrná. Nakonec příroda je naší přírodou. My lidé a náš svět patříme k téže skutečnosti, která není mechanická, nýbrž spíš živá. Měl jsem o tomto víkendu příležitost zakusit setkání, které bylo uvolněné, bohaté na nové myšlenky a nové obrazy. Měli jsme a máme daleko k optimistické naivitě, a přesto bylo cítit otevřenost budoucnosti. Tradičně se tomu říkalo naděje.