Neustále se hovoří o tom, jak je česká společnost rozdělená. Nejčastěji se v této souvislosti mluví o prezidentovi Zemanovi. Ten svoji politickou strategii v prezidentské volbě postavil na tom, že se stylizovat do muže z Vysočiny, který hájí chudší lid z menších měst a venkova, a tím, jak se vymezil proti svému protikandidátovi, se mu podařilo relativně ohraničenou skupinu voličů, na kterou mířil, dostatečně mobilizovat a ve své volbě utvrdit.

Existují ale i jiné strategie. Třeba ta, o kterou se aktuálně pokouší ministr financí a majitel Agrofertu Andrej Babiš. V něčem funguje právě opačně než ta Zemanova, byť rovněž pracuje s vymezováním se a s obrazem nepřítele. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že necílí na nějak definovanou skupinu potenciálních voličů, kterou by ohraničil na pozadí obrazu společného nepřítele, a burcoval tak ke své podpoře.

↗

Fotografie, na které měl být Arnošt Novák. Foto FB ANO

Předseda ANO se naopak snaží zasáhnout co největší spektrum možných voličů — bez ohledu na to, koho v minulosti volili, zda jsou mladí, staří, z vesnice či města, bohatí nebo chudí, se základním či vysokoškolským vzděláním. Zkrátka bere všechno — „catch-all“. Pod logem ANO se tak může sejít dost nesourodá skupina lidí. Nebo ještě lépe pod plakátem s obličejem Andreje Babiše, protože on sám je ten hlavní produkt, který jeho hnutí nabízí, a to, co funguje jako značka, za kterou voliči jdou.

Jak to Andrej Babiš v praxi dělá a čím to, že se mu to celé nerozpadne, nejnověji předvedl v souvislosti s autonomním sociálním centrem Klinika. Po jednání, které proběhlo v budově Kliniky a které inicioval sám Andrej Babiš, se na facebookové stránce hnutí ANO objevil pozoruhodný status.

↗

Arnošt Novák do obrazu dvacetiletého nadšence z Kliniky příliš nezapadá. Foto Ondřej Mazura, DR  

O aktivistech, kteří za projektem Kliniky stojí, se zde píše jako o „mládeži“ a „dvacetiletých nadšencích v mikinách“. Andrej Babiš je pak vykreslen jako někdo, kdo je mladý duchem, má ochotu poučit se a odvahu zkoušet nové věci. Větší důvěru u něho vzbuzují mladí, kterým o něco jde a jsou ochotni něco dělat, než zpohodlnělí úřednicí, kteří „všechno (ne)řeší přes paragrafy a vyhlášky“.

Člověka napadne, tohle přece nemůže fungovat, popis kolektivu kolem Kliniky jako mládeže či dvacetiletých nadšenců v mikinách je natolik vzdálený realitě, že každého, kdo o Klinice neslyšel poprvé, přece musí minimálně zarazit. K jak velkému posunu obrazu celé iniciativy došlo, vynikne, když si člověk na fotografii, která status doprovází, místo pohledné dívčiny ve vestě a mikině s kapucí představí nejvýraznějšího zástupce iniciativy Arnošta Nováka. Přesto nebo právě proto se jedná o strategii, která rozhodně nebyla zvolená omylem.

Klíč k jejímu pochopení se skrývá v tom, o co přesně oněm mládežníkům podle uvedeného statusu má jít: „rozjet zahradu, jídelnu pro sociálně slabé, knihovnu, přednáškový sál a prostor pro občanské iniciativy v domě, který je sice majetkem státu, ale nikdo ho nevyužívá.“

To, že Klinika zaujala docela širokou skupinu lidí a že se dočkala pozitivních reakcí od různých médií i známých lidí, od kterých by to jeden nečekal, je právě díky tomu, že byla vnímána právě skrze tento popis: je zde skupina lidí, která chce smysluplně využít prázdný objekt a stát (zastoupený ve statusu zmíněnými úředníky) jim v tom brání.

Ve zveřejněném „Postoji iniciativy Klinika k jednání s politiky“ se sice píše: „Od začátku tvrdíme, že ve světě, kde jedno procento vlastní tolik jako polovina lidstva, a kde se prohlubuje sociální nerovnost, je tím, co ohrožuje svobodu společnosti, neomezené soukromé vlastnictví a nikoli squatting.“ Širší veřejnost ale Kliniku tímto způsobem nevnímá. Do jejího povědomí toto sdělení neproniklo.

Používání této strategie předsedovi ANO umožní přitáhnout různé skupiny voličů. Může libovolně přebírat témata jiným stranám a brát jim tak jejich příznivce. Stačí, když se vždy vymezí vůči tomu, kdo doposud bránil řešení určitého problému (v tomto případě vůči úředníkům) a projeví konkrétní snahu ho řešit, tak jak to udělal u Kliniky.

Jediné, co musí, je danou věc vždy formulovat tak, aby to zapadlo do celku značky jménem Babiš, na kterou voliče láká. Resp. jde o to, aby žádnou část svých příznivců neodradil. V případě Kliniky na to šel (nebo jeho PR oddělení) skrze mládí, vitalitu, ochotu něco dělat a odkaz na úředníky šikovně posloužil jako spojnice s obrazem, do kterého se Andrej Babiš obecně stylizuje. Člověk si jen říká, jak této strategii hodlají čelit ostatní politické strany. Ale oni už jistě něco plánují.