Co dnes ohrožuje menšiny a proč se většina cítí ohrožena menšinami?
Anna ŠabatováPřinášíme projev Anny Šabatové, který zazněl 11. dubna v Brně na úvod XXIII. ročníku brněnského sympozia „Dialog uprostřed Evropy“ tentokrát na téma „Lidé na okraji“. Sympozium pořádaly Společnost Bernarda Bolzana a mnichovská Ackermann-Gemeinde.
Téma nacionalismů, téma našeho a cizího, téma většin a menšin se prolíná celou lidskou historií, ať uvědoměně, či neuvědoměně. K reflexi těchto přežívajících atavismů, pocitů kulturní nadřazenosti vlastního kmene, komunity či vlastního národa a dalších důsledků úzkosti z cizího, obav z jinakosti, pokud jde o doby vzdálené i nedávné, přispěla významným způsobem antropologie.
Říkám-li antropologii, myslím tím antropologii kulturní a sociální. Ta se plně rozešla, jak v metodách, tak zejména hodnotově, s fyzickou antropologií předválečnou, jejíž hodnotová východiska v kombinaci s mnoha dalšími předpoklady umožnila brutální zneužití s děsivými důsledky v období nacionálního socialismu.
Kulturní antropologie, na rozdíl od fyzické, se svou koncepcí kulturního relativismu a důsledným odmítnutím rozdělení národů na civilizované a necivilizované plně vymanila z problematického rámce hodnotové hierarchizace jednotlivých národů.
V každé společnosti působí vzorce chování, které lidi sdružují do vytváření a strukturování společenství, ať už na základě jazyka, náboženství, tradic a zvyklostí. To samo o sobě jistě není nic špatného. Problém nastává, stávají-li se tato kritéria v komunikaci jedinými možnými nebo zásadně převažujícími. Tedy, pokud ten, kdo mluví jiným jazykem, či se hlásí k jinému náboženství nebo je jinak odlišný, je ze společnosti vytěsňován.
Takový problém začínáme opět pociťovat intenzivněji v současné době. Můžeme sledovat nárůst xenofobie a rasismu. S těmito atavismy si ale dokáže zdravá společnost, i díky již existující reflexi, za normálních okolností poradit. Jenže naše společnost není v tomto ohledu v dobré kondici a nesnášenlivost vůči menšinám, zejména vůči Romům, ale nejen vůči nim, prorůstá celou společností. Demonstrace proti Romům, mediální zobrazování této menšiny, různé poplašné zprávy a fámy o Romech zamořují veřejný prostor.
-
Já osobně se domnívám, že podceňováním nebo dokonce ignorováním biologických a fyzických aspektů, jakož i (přírodo-)vědeckých metod se kulturní antropologie hodně ochuzuje. Že podnětné, obohacující "jiskření" je právě na pomezí přírodních a sociální věd.
Článek je skvělý. Třetí odstavec od konce patří vytesat do kamene.
Jsem také rád, že se konečně začíná mluvit o sociálních právech. Pomalu si začínáme uvědomovat, že lidská práva v pojetí do roku1989, jsou zcela nedostatečná. Že lidské důstojnosti není učiněno zadost tím, že se otevřou hranice a každý si může říkat co ho napadne.
K poslední větě paní Šabatové bych dodal, že bez úsilí o rovnost (nejen rovnoprávnost - ta musí být samozřejmostí tak jako tak) se především neobejde společnost, která směřuje k dobru pro všechny. To je to, co všichni potřebujeme.
Jiří Vyleťal
Jen bych chtěl připomenout, že tu nepříjemnou záležitost se Stanislavem Křečkem zvládla paní Šabatová skvěle. Řekla všechno, co bylo třeba a ani slovo navíc. Toho si velice vážím a myslím si, že to nebylo dostatečně oceněno a pochopeno.
Objevily se zlomyslné interperatace toho druhu, že Anna Šabatová kritizovala Křečka za jeho názory na ukrajinskou krizi, protože se snad liší od těch jejích. To ale neudělala ani nejmenším náznakem. Žádný svůj názor najevo nedala, jen názor, že ombudsman nemá vyjadřovat názory na politická témata tohoto druhu. To mi připadá naprosto samozřejmé a žasnu, kolik lidí to nechápe. Ombudsman je tady pro všechny bez rozdílu politického názoru či etnického původu. Stavět se veřejně na stranu názoru části občanů proti občanům jiným nezávislost úřadu ombudsmana kompromituje zcela bez ohledu na správnost toho názoru.
Ale třeba Gregory Bateson, klasik kulturní antropologie, byl jedním z posledních polyhistorů a biologii -nejen člověka - se věnoval velmi důkladně.
Ale vlastně to nepřekvapuje, když vidím, co za lidi je schopných se vyvyšovat nad humanitní obory, a dávají při tom až hrdě najevo, že těmto oborům a b s o l u t n ě nerozumí (tím nechci říci, že já osobně jim rozumím).