Určité oslabení, v extrémním případě absence rozlišování mezi přítomností a budoucností bývá u různých sociálně exkludovaných skupin zaznamenáno dost často. Četl jsem kdysi diplomovou prací založenou na výzkumu o dětské drogové závislosti v romských osadách na východním Slovensku. Autorka -- dost šokovaně, nebyla na to jako budoucí psycholožka připravena -- popisovala a dokládala tento fenomén ztráty časovosti u dětí, ale i u dospělých obyvatel osady hned vedle výskytu skupinově sdílených fantazií. Jistě, nejde o jazyk jako gramatický systém, ale jeho určité patologické používání. Ovšem Bublan není lingvista, on popisuje svůj zážitek z doby, kdy pracoval vedle skupiny romských kopáčů.
A zdůrazňuji, pracoval vedle nich -- nikoli spolu. To "my" a "oni" nevytváří senátor Bublan v roce 2013 ve své promluvě v plénu parlamentu, to přebírá z žité zkušenosti někdejšího kopáče Bublana. Zkušenosti, kterou udělala asi každý, kdo pracoval (sloužil na vojně apod.) na jednom místě s Romy. Ale právě tak má podobnou zkušenost s jasně vymezeným "my" a "oni" moje žena, která občas má na archeologickém výzkumu skupinku vietnamských či ukrajinských kopáčů -- solidárnost fixovaná nejistou v cizím prostředí na jedné straně a vědomí o tom, že je jednodušší jednat s autoritativním mluvčím skupiny než riskovat nedorozumění (jazykové, kulturní atd.) s jednotlivci, teprve v druhé řadě pouze potenciálně xenofobní ostražitost českých kopáčů na straně druhé -- a máte tu faktické "my" a "oni" hutné tak, že byste si o něj mohl opřít kolo.
Společné „my“ -- „my“, občané České republiky, Evropské unie, světa; „my“, lidé; „my“, kteří žijeme ve stejných dějinných podmínkách spoluurčujících naše osudy – takové my je v prvé řadě morální úkol a určitě nevznikne tím, že budeme zavírat oči před existencí oněch reálně vystupujících a působících „my“ a „oni“. A tím spíše nezmizí, když budeme dělat blbce anebo alespoň potenciální rasisty z těch, kteří o takových „my“ a „oni „ mluví; když jim budeme implicitně podkládat zlou vůli. To je jako kdybych tvrdil, že si Viktor Elšík nejspíše vyšlápl právě na Františka Bublana, protože se článek píše snáze, když si vytvoříš fackovacího panáka a senátor je ideální, politiky nemá nikdo rád a útočit na ně vypadá statečně; mimoto je Františkovi Bublanovi notoricky známo, že je to slušný člověk a určitě se nebude mstít. Nefér osočení? Jistě, ale jednotlivá tvrzení jsou pravdivá.

Nemyslím, že Viktor podkláda Bublanovi zlou vůli, hovoří o "říši nevědomosti a fantazie", což sice není zrovna lichotivé, ale v zásadě to asi odpovídá.

Btw, většinu rasistických výroků, které lze v této společnosti zaslechnout, bych vůbec nepřipisoval zlému úmyslu. Člověk prostě interpretuje svět tak, aby mu rozuměl a aby toto rozumění potvrzovalo jeho důstojnou, morálně úctyhodnou pozici v něm. Definovat se jako ne-cikán (ne-barbar) je ekonomicky efektivní způsob, jak toho dosáhnout.

Ale já Viktora E. z ničeho takového neosočuji. Vyčítám mu, že používá interpretační kliše, které tu zlou vůli podsouvá implicité. V říši nevědomosti a fantazie žijeme všichni, politika by se ostatně stala filosofií, kdybychom místo toho žili v říši pravdy, to věděl už Platón. Dost odporný výhled.
A btw, definovat se jako ne-rasista (ne-barbar) je mnohem efektivnější způsob (poměr intelektuální investice versus uspokojení) jak si užívat morálně úctyhodnou pozici než identifikace ne-cikán.

František Bublan v jedné debatě o Romech řekl romský evangelický duchovní. Že Romové nemají budoucí čas a neplánují. Tak mám pocit, že podle pana Elšíka je každý, kdo o Romech mluví jinak než jeho teorie, je společensky nebezpečný. To se mi velmi nelíbí.

Ano, ten odstavec o „my“ a „oni“ vzbudil kritické reakce i na straně mých romistických přátel. Jeden třeba píše: „I na půdě zastupitelstva musí být povoleno mluvit o skupinách (třeba podnikatelé, odboráři, lékaři) a cítit se příslušný k jiným či ne-jim. On nemusí každým dechem hovořit za všechny občany.“

Napadá mě, jestli nejsem přílišný purista. Jak se měl pan Bublan vyjádřit, abych byl spokojen? Třeba takhle: „Pro toho, kdo mluví jazykem, který budoucí čas vyjadřuje, – tj. i pro mě a pro většinu z vás, vážení senátoři a vážené senátorky, protože jak tu sedíme, většinou jsme etničtí Češi a rodilí mluvčí češtiny – je to nepochopitelné.“ Příliš dlouhé a směšně korektní, že? Pan Bublan prostě použil neškodnou zkratku, která – jak píše pan Profant – navíc odráží jednu z faktických a „hutných“ dichotomií v naší společnosti.

Jenže každé takové zkratkovité „my“ z úst politika či z pera novináře posiluje dojem, že „my“ (etničtí Češi, Neromové atd., podle kontextu) jsme ti normální a bezpříznakoví občané, kterým přirozeně patří tenhle stát a kteří z přirozenosti ovládáme veřejný diskurz. „Oni“ (Romové) jsou příznakoví „spoluobčané“, o kterých je „nám“ dovoleno říkat a psát cokoli. Každé takové zkratkovité „my“ zhutňuje onu společenskou dichotomii, ne na základě faktických odlišností mezi skupinami, ale na základě mocenské převahy jedné z nich.

Celá ta senátní debata o Romech a jejich vyfantazírovaných odlišnostech byla vedena v etnické perspektivě. Pan Bublan dobrovolně přispěl svou troškou a bez ohledu na to, jaké byly jeho úmysly (a já v textu píšu, že mám pocit, že celý jeho příspěvek vyznívá spíš vstřícně), se svým předsudečným a exotizujícím výrokem zapojil do diskurzivního útlaku jedné v zásadě bezbranné skupiny občanů. Mně pochopitelně nevadí František Bublan (a už vůbec se z jeho strany neobávám nějaké msty), mně vadí pár věcí, na tom, co a jak řekl.

A dovolte ještě dovětek: Proč právě Bublan, když by se k rozčílené reakci mnohem lépe nabízeli třeba jeho kolegové Juránek a Kubera? No, prostě měl tu „smůlu“, že se otřel o romské futurum, a to já mám moc rád.

víte, kolik Čechů (jistě včetně evangelických duchovních) kolik blbostí vyslovilo o češtině a o české kultuře? Kdybych slyšel onoho romského faráře, taky se ozvu; ale já ho neslyšel.

A co přesně máte na mysli "mou" teorií? Že romština má budoucí čas? Není nic snazšího, než tuhle "teorii" dokázat: otevřte si jakoukoli gramatiku nebo učebnici romštiny, anebo si nechte od jakéhokoli mluvčího romštiny přeložit pár vět.

Aha, chápu. Diskursivní útlak, zvláště popírání romského futura, to jsou ty opravdové zločiny. Ať jde politik, který svého času jako ministr vnitra udělal kus pořádné práce pro potlačení nediskursivního násilí na Romech, někam, když se toho dopouští. Takového jako spojence v boji proti anticigánismu nepotřebujeme. Zatímco Kubera se diskursivního nasilí určitě nedopustí, není toho intelektuálně schopen, a to, že podněcuje k tomu fyzickému, se mu dá odpustit.

btw. Kde v Čechách toho mluvčího romštiny najdu? Tedy rodilého mluvčího. A jakoukoli učebnici romštiny bych také nedoporučoval. Viděl jsem, z čeho se učili budoucí "romští asistenti pedagoga" na maturitní zkoušku z romštiny (asi náhoda, ale všichni v té maturitní třídě se s romštinou setkali poprvé při výuce, na Chánově ji nějak nebylo slyšet) -- a nejsem si jist, jestli bych z toho gramatického guláše zjistil, že má romština buoucí čas.

Ne buoucí, ale budoucí čas. Aby to nevypadalo jako záměrné komolení, ono přece jen buo- má v příliš mnoha indoevropských jazycích konotaci s dobytkem :-)

vůbec jsem nechtěl zpochybňovat romistiku a romské futurum už vůbec ne - jako vystudovaný lingvista bych ani nemohl; velmi si vážím všech,kdo se zastávají romského etnika, a asi proto mi vadí, když tito zastánci, zajisté v dobrém úmyslu, svou kritiku vyslovují příliš radikálně, bez ohledu na kontext - což je, nezlobte se, podle mě Váš případ v tomto článku. Nemyslím, že to prospívá dobré věci, Ale mohu se ovšem mýlit. Buďte zdráv, přeju všechno dobré.

říkáte tedy, že nesmím kritizovat nějaký výrok, jestliže ten, kdo ho vyslovil, udělal spoustu dobré práce jindy a jinde, nebo jestliže někdo říká nebo dělá horší věci než kritizovaný. Takže jednou dobrodinec automaticky získává „imunitu“ a status nekritizovatelného a všichni se teď budeme povinně věnovat severokorejskému režimu nebo genocidě Papuánců ze strany indonéské vlády? Ten svět je ale jednoduchý!

Já pana Bublana nikam neposílám a vůbec mě nenapadlo o něm uvažovat v termínech spojenec, nebo nepřítel (ačkoli: poslal jsem mu na Facebooku žádost o virtuální přátelství a svůj názor na jeho výrok do zprávy, ale nijak nereagoval, jistě je zaneprázdněn). Minulé aktivity pana senátora neznám a je možné, že kdybych se s nimi seznámil, měl bych ho v úctě. Nemůžu si ho ale vážit za to, co nedávno řekl v Senátu.

K rodilým mluvčím romštiny v Česku: Podle nedávného sociolingvistického výzkumu na školách a v rodinách romských žáků (např. Červenka et al. 2010) má aktivní kompetenci v romštině zhruba třetina romských dětí školního věku, další zhruba třetina má kompetenci jen pasivní, pro poslední třetinu je romština jazykem zcela nesrozumitelným. Mezi staršími Romy je romština pochopitelně živější. V každém případě je počet mluvčích romštiny u nás v řádu desetitisíců. Míra vitality romštiny závisí na množství – včetně velmi lokálních – faktorů, jako je subetnická skupina (třeba tzv. olaští Romové mluví romsky v zásadě všichni), socioekonomický status a aspirace rodiny, síla rodinných vazeb na Slovensko apod. Nelze říct „v severních Čechách Romové romsky mluví, a v jižních ne.“

Jestli má někdo (nejen rétorický) zájem o seriózní popisy romštiny, rád pošlu odkazy do emailu, sem se to – mám pocit – nehodí. Můj email: viktor.elsik@ff.cuni.cz.

možná máte pravdu, ještě to promyslím a prodiskutuju (a to fakt nemyslím ironicky). Vše dobré i vám.

ještě na vysvětlenou, proč tak hájím Františka Bublana - spolu s ním jsem v křesťansko-sociální platformě spolupodepsal v posledních dvou letech dvě prohlášení odsuzující protiromské pochody a obecně protiromský extremismus na severu Čech. Pana Bublana znám a vím, že není žádný protiromský xenofob. Vy jste ho z něj ale, kvůli jednomu výroku, na kterém navíc není nic extremistického, udělal.

moje odpověď z 5. 12. 19:38:16 měla patřit Vám, omlouvám se, spletl jsem jména.

Já Vám i i panu Profantovi rozumím: proč se za jeden – v kontextu vyhroceného anticiganismu u nás skoro banální – výrok obouvat do někoho, kdo je v zásadě na "naší" (řekněme: protixenofobní) straně.

Přesto musím – po slibovaném zamyšlení – trvat na tom, že jednotlivé výroky ani takových ("našich") lidí nemůžou být imunní vůči kritice. Někdy si ani neuvědomujeme, co svými slovy činíme (jaké praktiky implicitně podporujeme, konzervujeme, prohlubujeme atd.). Na to jsem chtěl upozornit. A opravdu si nemyslím, že na mém rozboru Bublanova výroku je cokoli radikálního.

Co jsem ochoten připustit, je možná netaktičnost zveřejnění mých námitek. Jednak jsem ale p. Bublanovi nejdříve psal, jednak jsem v termínech taktiky (nebo spojenectví vs. nepřátelství) neuvažoval, protože je mi cizí.

Budiž tedy řečeno velmi jasně: Pana Bublana jako osobu za extremistu, xenofoba nebo anticiganistu nepovažuju. Jeho výrok mě však skutečně (z výše uvedených důvodů) znepokojil. Doufám, že můj text bude (i panem Bublanem) vnímán jako kritika, a ne jako osobní dehonestace.