Romové bez budoucnosti?
Viktor ElšíkPodle senátora Františka Bublana Romové nemají budoucí čas, a proto žijí ze dne na den. Naivní a zkratkovité závěry tohoto typu jsou ale více projekcí vlastních předsudků a fantazií než čímkoli jiným.
Edward Said, klasik postkoloniální kritické teorie, si povšiml, že Romové jsou jedinou skupinou, o které je povoleno — bez rizika zpochybnění a námitek — říkat cokoli. Zakladatel moderní lingvistiky Ferdinand de Saussure zas poznamenává, že málokterý předmět poznání vyvolává více předsudků, iluzí a fantazií než jazyk.
František Bublan, sociálnědemokratický senátor, se na nedávné schůzi horní komory Parlamentu České Republiky rozhodl oba postřehy ilustrovat v praxi, když k „romskému tématu“, kterým si zastupitelé zpestřovali první den 16. senátní schůze (27. listopadu 2013), mj. doplnil:
Oni [tj. Romové] taky nemají v tom slovníku budoucnost. Oni nemají budoucí čas doslova. Je to pro nás nepochopitelné, ale oni skutečně žijí ze dne na den a také to tak vnímají.
Tento pozoruhodný výrok čtu následovně: 1. Jazyk Romů nevyjadřuje budoucí čas. 2. Protože jazyk Romů nevyjadřuje budoucí čas, nejsou Romové schopni kognitivně reprezentovat (vnímat) budoucnost. 3. Protože Romové nejsou schopni kognitivně reprezentovat budoucnost, nejsou schopni plánovat své (zvláště ekonomické) aktivity (žijí ze dne na den).
Jinými slovy, František Bublan tímto výrokem zastává radikální verzi tzv. jazykového relativismu — jazyk determinuje myšlení a myšlení determinuje chování — a aplikuje ji na Romy.
Začněme východiskem Bublanova výroku, tj. tvrzením, že jazyk Romů nevyjadřuje budoucí čas. Toto východisko je — v kontextu České republiky, o který zjevně jde — fakticky nesprávné. Většina variet romštiny, včetně všech těch, kterými se mluví v Česku, gramatickou kategorii budoucího času má a běžně ji používá. Romské futurum se v české romštině (ať už jde o romštinu centrální nebo olašskou) tvoří přidáním sufixu a k tvaru prézentu, například kerel „dělá“ → kerela „udělá, bude dělat“.
A zdůrazňuji, pracoval vedle nich -- nikoli spolu. To "my" a "oni" nevytváří senátor Bublan v roce 2013 ve své promluvě v plénu parlamentu, to přebírá z žité zkušenosti někdejšího kopáče Bublana. Zkušenosti, kterou udělala asi každý, kdo pracoval (sloužil na vojně apod.) na jednom místě s Romy. Ale právě tak má podobnou zkušenost s jasně vymezeným "my" a "oni" moje žena, která občas má na archeologickém výzkumu skupinku vietnamských či ukrajinských kopáčů -- solidárnost fixovaná nejistou v cizím prostředí na jedné straně a vědomí o tom, že je jednodušší jednat s autoritativním mluvčím skupiny než riskovat nedorozumění (jazykové, kulturní atd.) s jednotlivci, teprve v druhé řadě pouze potenciálně xenofobní ostražitost českých kopáčů na straně druhé -- a máte tu faktické "my" a "oni" hutné tak, že byste si o něj mohl opřít kolo.
Společné „my“ -- „my“, občané České republiky, Evropské unie, světa; „my“, lidé; „my“, kteří žijeme ve stejných dějinných podmínkách spoluurčujících naše osudy – takové my je v prvé řadě morální úkol a určitě nevznikne tím, že budeme zavírat oči před existencí oněch reálně vystupujících a působících „my“ a „oni“. A tím spíše nezmizí, když budeme dělat blbce anebo alespoň potenciální rasisty z těch, kteří o takových „my“ a „oni „ mluví; když jim budeme implicitně podkládat zlou vůli. To je jako kdybych tvrdil, že si Viktor Elšík nejspíše vyšlápl právě na Františka Bublana, protože se článek píše snáze, když si vytvoříš fackovacího panáka a senátor je ideální, politiky nemá nikdo rád a útočit na ně vypadá statečně; mimoto je Františkovi Bublanovi notoricky známo, že je to slušný člověk a určitě se nebude mstít. Nefér osočení? Jistě, ale jednotlivá tvrzení jsou pravdivá.
Btw, většinu rasistických výroků, které lze v této společnosti zaslechnout, bych vůbec nepřipisoval zlému úmyslu. Člověk prostě interpretuje svět tak, aby mu rozuměl a aby toto rozumění potvrzovalo jeho důstojnou, morálně úctyhodnou pozici v něm. Definovat se jako ne-cikán (ne-barbar) je ekonomicky efektivní způsob, jak toho dosáhnout.
A btw, definovat se jako ne-rasista (ne-barbar) je mnohem efektivnější způsob (poměr intelektuální investice versus uspokojení) jak si užívat morálně úctyhodnou pozici než identifikace ne-cikán.
Napadá mě, jestli nejsem přílišný purista. Jak se měl pan Bublan vyjádřit, abych byl spokojen? Třeba takhle: „Pro toho, kdo mluví jazykem, který budoucí čas vyjadřuje, – tj. i pro mě a pro většinu z vás, vážení senátoři a vážené senátorky, protože jak tu sedíme, většinou jsme etničtí Češi a rodilí mluvčí češtiny – je to nepochopitelné.“ Příliš dlouhé a směšně korektní, že? Pan Bublan prostě použil neškodnou zkratku, která – jak píše pan Profant – navíc odráží jednu z faktických a „hutných“ dichotomií v naší společnosti.
Jenže každé takové zkratkovité „my“ z úst politika či z pera novináře posiluje dojem, že „my“ (etničtí Češi, Neromové atd., podle kontextu) jsme ti normální a bezpříznakoví občané, kterým přirozeně patří tenhle stát a kteří z přirozenosti ovládáme veřejný diskurz. „Oni“ (Romové) jsou příznakoví „spoluobčané“, o kterých je „nám“ dovoleno říkat a psát cokoli. Každé takové zkratkovité „my“ zhutňuje onu společenskou dichotomii, ne na základě faktických odlišností mezi skupinami, ale na základě mocenské převahy jedné z nich.
Celá ta senátní debata o Romech a jejich vyfantazírovaných odlišnostech byla vedena v etnické perspektivě. Pan Bublan dobrovolně přispěl svou troškou a bez ohledu na to, jaké byly jeho úmysly (a já v textu píšu, že mám pocit, že celý jeho příspěvek vyznívá spíš vstřícně), se svým předsudečným a exotizujícím výrokem zapojil do diskurzivního útlaku jedné v zásadě bezbranné skupiny občanů. Mně pochopitelně nevadí František Bublan (a už vůbec se z jeho strany neobávám nějaké msty), mně vadí pár věcí, na tom, co a jak řekl.
A dovolte ještě dovětek: Proč právě Bublan, když by se k rozčílené reakci mnohem lépe nabízeli třeba jeho kolegové Juránek a Kubera? No, prostě měl tu „smůlu“, že se otřel o romské futurum, a to já mám moc rád.
A co přesně máte na mysli "mou" teorií? Že romština má budoucí čas? Není nic snazšího, než tuhle "teorii" dokázat: otevřte si jakoukoli gramatiku nebo učebnici romštiny, anebo si nechte od jakéhokoli mluvčího romštiny přeložit pár vět.
btw. Kde v Čechách toho mluvčího romštiny najdu? Tedy rodilého mluvčího. A jakoukoli učebnici romštiny bych také nedoporučoval. Viděl jsem, z čeho se učili budoucí "romští asistenti pedagoga" na maturitní zkoušku z romštiny (asi náhoda, ale všichni v té maturitní třídě se s romštinou setkali poprvé při výuce, na Chánově ji nějak nebylo slyšet) -- a nejsem si jist, jestli bych z toho gramatického guláše zjistil, že má romština buoucí čas.
Já pana Bublana nikam neposílám a vůbec mě nenapadlo o něm uvažovat v termínech spojenec, nebo nepřítel (ačkoli: poslal jsem mu na Facebooku žádost o virtuální přátelství a svůj názor na jeho výrok do zprávy, ale nijak nereagoval, jistě je zaneprázdněn). Minulé aktivity pana senátora neznám a je možné, že kdybych se s nimi seznámil, měl bych ho v úctě. Nemůžu si ho ale vážit za to, co nedávno řekl v Senátu.
K rodilým mluvčím romštiny v Česku: Podle nedávného sociolingvistického výzkumu na školách a v rodinách romských žáků (např. Červenka et al. 2010) má aktivní kompetenci v romštině zhruba třetina romských dětí školního věku, další zhruba třetina má kompetenci jen pasivní, pro poslední třetinu je romština jazykem zcela nesrozumitelným. Mezi staršími Romy je romština pochopitelně živější. V každém případě je počet mluvčích romštiny u nás v řádu desetitisíců. Míra vitality romštiny závisí na množství – včetně velmi lokálních – faktorů, jako je subetnická skupina (třeba tzv. olaští Romové mluví romsky v zásadě všichni), socioekonomický status a aspirace rodiny, síla rodinných vazeb na Slovensko apod. Nelze říct „v severních Čechách Romové romsky mluví, a v jižních ne.“
Jestli má někdo (nejen rétorický) zájem o seriózní popisy romštiny, rád pošlu odkazy do emailu, sem se to – mám pocit – nehodí. Můj email: viktor.elsik@ff.cuni.cz.
Já Vám i i panu Profantovi rozumím: proč se za jeden – v kontextu vyhroceného anticiganismu u nás skoro banální – výrok obouvat do někoho, kdo je v zásadě na "naší" (řekněme: protixenofobní) straně.
Přesto musím – po slibovaném zamyšlení – trvat na tom, že jednotlivé výroky ani takových ("našich") lidí nemůžou být imunní vůči kritice. Někdy si ani neuvědomujeme, co svými slovy činíme (jaké praktiky implicitně podporujeme, konzervujeme, prohlubujeme atd.). Na to jsem chtěl upozornit. A opravdu si nemyslím, že na mém rozboru Bublanova výroku je cokoli radikálního.
Co jsem ochoten připustit, je možná netaktičnost zveřejnění mých námitek. Jednak jsem ale p. Bublanovi nejdříve psal, jednak jsem v termínech taktiky (nebo spojenectví vs. nepřátelství) neuvažoval, protože je mi cizí.
Budiž tedy řečeno velmi jasně: Pana Bublana jako osobu za extremistu, xenofoba nebo anticiganistu nepovažuju. Jeho výrok mě však skutečně (z výše uvedených důvodů) znepokojil. Doufám, že můj text bude (i panem Bublanem) vnímán jako kritika, a ne jako osobní dehonestace.
V jádru mi jde hlavně o tohle: aby se zaangažovaní lidé ve své kritice nestávali pro ne tak zaangažovanou veřejnost nesnášenlivými a netolerantními, lehce obviňujícími za věci, které nejsou tak závažné. Neříkám, že je to Váš případ, ale problém to může být. Ale pořád je to mnohem menší problém než neangažovanost.
Jak znám F. Bublana, tak Váš výrok skutečně bude vnímat jako opodstatněnou kritiku.