Joch zastává některé názory (nebo vize) , které pokládá za nezpochybnitelné. To je špatně. Jenomže jeho odpůrci rovněž pokládají některé věci (koncept lidských práv, demokarcie atd.) za nezpochynitelné. A každý, kdo se zamyslí nad těmito koncepty kriticky, je automaticky vyloučen ze slušné společnosti, protože "o tom se nediskutuje". Ale vždyť lidská práva jsou jen konvence, kdykoli se dá jednáním opět změnit.

Výborný článok. Poukazuje totiž na problém, ktorý by aspoň teoreticky mal znepokojovať aj ľudí mimo okruhu tých, ktorí považujú názory Romana Jocha za politicky neprijateľné: totiž, na prostý problém Jochovej neodbornosti.

Analogicky, je jedna vec, keď je nejaký lekár bigotný katolík a z tohto dôvodu odmieta robiť interrupcie. To nám môže prekážať zo spoločensko-politického hľadiska. Ale ak jednoducho ten istý človek nerozumie ani základným anatomickým pojmom, potom ho to diskvalifikuje *ako lekára* ešte skôr, ako vôbec príde na interrupcie reč.

Z tohto hľadiska Roman Joch nemá vo svojej funkcii čo hľadať, ani keby naozaj urýchlene menil či miernil svoje politické názory.

Isteže, môžeme "ľudské práva" brať len ako konvenciu, ako to hovorí Vojtěch Varyš (hoci je to názor filozoficky diskutabilný, vôbec to nie také jednoznačne jasné, ako by sa mohlo zdať). Lenže napríklad pravidlá cestnej premávky sú konvenciami celkom bezpochyby - a napriek tomu by na ich dodržiavanie nemohol dohliadať niekto, kto im nerozumie. Článok je cenný práve tým, že poukazuje práve na tento druh Jochovej nekvalifikovanosti.

"Konvence, která se dá jednáním kdykoliv změnit" - to se pohodlně říká v situaci zajištěného místa ve společnosti, za předpokladu že zrovna JÁ jsem ten v pohodě, ten, kterému se nemůže nic stát. Pan nedotknutelný, nezpochybnitelný ......
Pokud se však trochu identifikuji nebo solidarizuji s lidmi, kteří by takovou změnu na hřbetě nesli první, tak z takové věty zamrazí.
Kolik lidí muselo ve 2.sv.v., v Šoa zaplatit životem, aby svět začal zamýšlet nad formulací toho, "co se dá jednáním kdykoliv změnit"?
Ondřej

každému se kdykoli může něco stát, jedinou jistotou je hřbitov. to je základ, od kterého nás nepochopitelně neochrání ani všechny zákony světa.

představa, že nějaké zákony se nesmí měnit, resp. se o tom nesmí ani diskutovat protože tem, kdo to nadnese, je okamžitě (něpřímo, jako jste to se mnou udělal vy) označen za nacistu, je velmi nebezpečná.

a pozor, Joch je poradce, nemá žádnou exekutivní funkci, tzn. na nic "nedohlíží", tj srovnání s dopravou je nepřípadné.

Neoznačoval jsem vás. Označoval jsem pocit bohorovnosti jako lidskou vlastnost.
Až se takhle dohodnem, ujednáme či já nevím co, že je v pořádku otrokářství- bude to znamenat, že je otrokářství opravdu v pořádku?
Exekutivní či neexekutivní, proč jej premiér zaměstnává, když se jinak jeho vláda vyžívá v šetření, v propouštění "nadbytečných" apod. Pro ozdobu?
Ondřej

Skutečně je chybou domnívat se, že mám jako lidská bytost právo na to, aby do mé integrity (a nejen tam) nezasahoval ani stát, ale ani žádná jiná další právnická, či fyzická osoba či jejich uskupení?

Pro příklad:
V době Občanské války v USA to byli politici států Konfederace, kteří se nejvíc zaštiťovali slovem svoboda. Mínili tím svobodu vlastnit (člověka).
Ondřej

Davidu Lobpreisovi:
Lidská práva jsou mnohem komplexnější a rozvinutější než jak naznačuje Váš dotaz. (Jak správně dodáváte "je to těžké".) A tím, nač se ptáte se zabýval Rousseau v době, kdy se náš dnešní kapitalistický svět teprve rodil. Žijeme v 21. století.
A přece jsou i dnes na zeměkouli země, kde lidská práva začínají snídaní (jak kdysi trefně poznamenal Miroslav Polreich).

Není chybou se domnívat. Chybou je POUZE se domnívat. Právě tak je chybou opájet se krásnými představami.
Svoboda je odpovědnost.

Doufám, že můj dotaz přece jen poněkud rozšiřuje oblast lidských práv nad rámec vymezený autorkou ve 3 odstavci článku.

nic není správné nebo špatné, v pořádku nebo v nepořádku.

zákony a jiné dohody jsou od toho, aby se žilo snadněji. flexibilně se mění dle toho, co je zrovna potřeba. s tím otroctvím je to samozřejmě taky věc dohody. otroctví se do dnešních dnů neudrželo, protože se otroci začali bouřit a je výhodnější je nechat běhat svobodně, než vynakládat zbytečnou sílu a energii na jejich pacifikaci - s morálkou to nemá nic společného.

Tak to vám přeju, abyste se nikdy nedostal do časů nebo situace, kdy by někdo vynalezl "ekonomický" pacifikační prostředek. A dohodl se.
Ondřej

nač ten poražanecký tón?

já netvrdím, že slabých se nemá zastávat, ale proč neustále snít o tom, že k nim člověk sám patří?