Umět si představit i to, co není
Saša UhlováSnaha Petra Nečase i Romana Jocha samého vykreslit jej jako věrohodného experta na lidská práva s osvěžujícími názory je stejně beznadějná, jako pokus vlka přibrousit si jazyk, aby měl hlásek jako panímámin vlásek.
V diskuzích, které se rozpoutaly okolo jmenování Romana Jocha premiérovým poradcem a jeho výstředních názorů, zapadl jeden významný moment. A tím je Jochova naprostá neschopnost orientovat se v oblasti lidských práv a v právu obecně.
Roman Joch poskytl několik rozhovorů médiím, ve kterých se snaží vystupovat jako člověk umírněný a vlastní zveřejněné texty tak kvalifikovat jako nadsazené a ironické. Nemůže však zakrýt to, že nerozumí tomu, o čem tak bohorovně hlásá své názory. Zjevné je to zejména z velmi dobře vedeného rozhovoru, který poskytl pro časopis Respekt.
Analogicky, je jedna vec, keď je nejaký lekár bigotný katolík a z tohto dôvodu odmieta robiť interrupcie. To nám môže prekážať zo spoločensko-politického hľadiska. Ale ak jednoducho ten istý človek nerozumie ani základným anatomickým pojmom, potom ho to diskvalifikuje *ako lekára* ešte skôr, ako vôbec príde na interrupcie reč.
Z tohto hľadiska Roman Joch nemá vo svojej funkcii čo hľadať, ani keby naozaj urýchlene menil či miernil svoje politické názory.
Isteže, môžeme "ľudské práva" brať len ako konvenciu, ako to hovorí Vojtěch Varyš (hoci je to názor filozoficky diskutabilný, vôbec to nie také jednoznačne jasné, ako by sa mohlo zdať). Lenže napríklad pravidlá cestnej premávky sú konvenciami celkom bezpochyby - a napriek tomu by na ich dodržiavanie nemohol dohliadať niekto, kto im nerozumie. Článok je cenný práve tým, že poukazuje práve na tento druh Jochovej nekvalifikovanosti.
Pokud se však trochu identifikuji nebo solidarizuji s lidmi, kteří by takovou změnu na hřbetě nesli první, tak z takové věty zamrazí.
Kolik lidí muselo ve 2.sv.v., v Šoa zaplatit životem, aby svět začal zamýšlet nad formulací toho, "co se dá jednáním kdykoliv změnit"?
Ondřej
představa, že nějaké zákony se nesmí měnit, resp. se o tom nesmí ani diskutovat protože tem, kdo to nadnese, je okamžitě (něpřímo, jako jste to se mnou udělal vy) označen za nacistu, je velmi nebezpečná.
a pozor, Joch je poradce, nemá žádnou exekutivní funkci, tzn. na nic "nedohlíží", tj srovnání s dopravou je nepřípadné.
Až se takhle dohodnem, ujednáme či já nevím co, že je v pořádku otrokářství- bude to znamenat, že je otrokářství opravdu v pořádku?
Exekutivní či neexekutivní, proč jej premiér zaměstnává, když se jinak jeho vláda vyžívá v šetření, v propouštění "nadbytečných" apod. Pro ozdobu?
Ondřej
V době Občanské války v USA to byli politici států Konfederace, kteří se nejvíc zaštiťovali slovem svoboda. Mínili tím svobodu vlastnit (člověka).
Ondřej
Lidská práva jsou mnohem komplexnější a rozvinutější než jak naznačuje Váš dotaz. (Jak správně dodáváte "je to těžké".) A tím, nač se ptáte se zabýval Rousseau v době, kdy se náš dnešní kapitalistický svět teprve rodil. Žijeme v 21. století.
A přece jsou i dnes na zeměkouli země, kde lidská práva začínají snídaní (jak kdysi trefně poznamenal Miroslav Polreich).
Není chybou se domnívat. Chybou je POUZE se domnívat. Právě tak je chybou opájet se krásnými představami.
Svoboda je odpovědnost.
zákony a jiné dohody jsou od toho, aby se žilo snadněji. flexibilně se mění dle toho, co je zrovna potřeba. s tím otroctvím je to samozřejmě taky věc dohody. otroctví se do dnešních dnů neudrželo, protože se otroci začali bouřit a je výhodnější je nechat běhat svobodně, než vynakládat zbytečnou sílu a energii na jejich pacifikaci - s morálkou to nemá nic společného.
Ondřej
já netvrdím, že slabých se nemá zastávat, ale proč neustále snít o tom, že k nim člověk sám patří?
Ondřej