moje odpověď z 5. 12. 19:38:16 měla patřit Vám, omlouvám se, spletl jsem jména.
Já Vám i i panu Profantovi rozumím: proč se za jeden – v kontextu vyhroceného anticiganismu u nás skoro banální – výrok obouvat do někoho, kdo je v zásadě na "naší" (řekněme: protixenofobní) straně.
Přesto musím – po slibovaném zamyšlení – trvat na tom, že jednotlivé výroky ani takových ("našich") lidí nemůžou být imunní vůči kritice. Někdy si ani neuvědomujeme, co svými slovy činíme (jaké praktiky implicitně podporujeme, konzervujeme, prohlubujeme atd.). Na to jsem chtěl upozornit. A opravdu si nemyslím, že na mém rozboru Bublanova výroku je cokoli radikálního.
Co jsem ochoten připustit, je možná netaktičnost zveřejnění mých námitek. Jednak jsem ale p. Bublanovi nejdříve psal, jednak jsem v termínech taktiky (nebo spojenectví vs. nepřátelství) neuvažoval, protože je mi cizí.
Budiž tedy řečeno velmi jasně: Pana Bublana jako osobu za extremistu, xenofoba nebo anticiganistu nepovažuju. Jeho výrok mě však skutečně (z výše uvedených důvodů) znepokojil. Doufám, že můj text bude (i panem Bublanem) vnímán jako kritika, a ne jako osobní dehonestace.
říkáte tedy, že nesmím kritizovat nějaký výrok, jestliže ten, kdo ho vyslovil, udělal spoustu dobré práce jindy a jinde, nebo jestliže někdo říká nebo dělá horší věci než kritizovaný. Takže jednou dobrodinec automaticky získává „imunitu“ a status nekritizovatelného a všichni se teď budeme povinně věnovat severokorejskému režimu nebo genocidě Papuánců ze strany indonéské vlády? Ten svět je ale jednoduchý!
Já pana Bublana nikam neposílám a vůbec mě nenapadlo o něm uvažovat v termínech spojenec, nebo nepřítel (ačkoli: poslal jsem mu na Facebooku žádost o virtuální přátelství a svůj názor na jeho výrok do zprávy, ale nijak nereagoval, jistě je zaneprázdněn). Minulé aktivity pana senátora neznám a je možné, že kdybych se s nimi seznámil, měl bych ho v úctě. Nemůžu si ho ale vážit za to, co nedávno řekl v Senátu.
K rodilým mluvčím romštiny v Česku: Podle nedávného sociolingvistického výzkumu na školách a v rodinách romských žáků (např. Červenka et al. 2010) má aktivní kompetenci v romštině zhruba třetina romských dětí školního věku, další zhruba třetina má kompetenci jen pasivní, pro poslední třetinu je romština jazykem zcela nesrozumitelným. Mezi staršími Romy je romština pochopitelně živější. V každém případě je počet mluvčích romštiny u nás v řádu desetitisíců. Míra vitality romštiny závisí na množství – včetně velmi lokálních – faktorů, jako je subetnická skupina (třeba tzv. olaští Romové mluví romsky v zásadě všichni), socioekonomický status a aspirace rodiny, síla rodinných vazeb na Slovensko apod. Nelze říct „v severních Čechách Romové romsky mluví, a v jižních ne.“
Jestli má někdo (nejen rétorický) zájem o seriózní popisy romštiny, rád pošlu odkazy do emailu, sem se to – mám pocit – nehodí. Můj email: viktor.elsik@ff.cuni.cz.
víte, kolik Čechů (jistě včetně evangelických duchovních) kolik blbostí vyslovilo o češtině a o české kultuře? Kdybych slyšel onoho romského faráře, taky se ozvu; ale já ho neslyšel.
A co přesně máte na mysli "mou" teorií? Že romština má budoucí čas? Není nic snazšího, než tuhle "teorii" dokázat: otevřte si jakoukoli gramatiku nebo učebnici romštiny, anebo si nechte od jakéhokoli mluvčího romštiny přeložit pár vět.
Ano, ten odstavec o „my“ a „oni“ vzbudil kritické reakce i na straně mých romistických přátel. Jeden třeba píše: „I na půdě zastupitelstva musí být povoleno mluvit o skupinách (třeba podnikatelé, odboráři, lékaři) a cítit se příslušný k jiným či ne-jim. On nemusí každým dechem hovořit za všechny občany.“
Napadá mě, jestli nejsem přílišný purista. Jak se měl pan Bublan vyjádřit, abych byl spokojen? Třeba takhle: „Pro toho, kdo mluví jazykem, který budoucí čas vyjadřuje, – tj. i pro mě a pro většinu z vás, vážení senátoři a vážené senátorky, protože jak tu sedíme, většinou jsme etničtí Češi a rodilí mluvčí češtiny – je to nepochopitelné.“ Příliš dlouhé a směšně korektní, že? Pan Bublan prostě použil neškodnou zkratku, která – jak píše pan Profant – navíc odráží jednu z faktických a „hutných“ dichotomií v naší společnosti.
Jenže každé takové zkratkovité „my“ z úst politika či z pera novináře posiluje dojem, že „my“ (etničtí Češi, Neromové atd., podle kontextu) jsme ti normální a bezpříznakoví občané, kterým přirozeně patří tenhle stát a kteří z přirozenosti ovládáme veřejný diskurz. „Oni“ (Romové) jsou příznakoví „spoluobčané“, o kterých je „nám“ dovoleno říkat a psát cokoli. Každé takové zkratkovité „my“ zhutňuje onu společenskou dichotomii, ne na základě faktických odlišností mezi skupinami, ale na základě mocenské převahy jedné z nich.
Celá ta senátní debata o Romech a jejich vyfantazírovaných odlišnostech byla vedena v etnické perspektivě. Pan Bublan dobrovolně přispěl svou troškou a bez ohledu na to, jaké byly jeho úmysly (a já v textu píšu, že mám pocit, že celý jeho příspěvek vyznívá spíš vstřícně), se svým předsudečným a exotizujícím výrokem zapojil do diskurzivního útlaku jedné v zásadě bezbranné skupiny občanů. Mně pochopitelně nevadí František Bublan (a už vůbec se z jeho strany neobávám nějaké msty), mně vadí pár věcí, na tom, co a jak řekl.
A dovolte ještě dovětek: Proč právě Bublan, když by se k rozčílené reakci mnohem lépe nabízeli třeba jeho kolegové Juránek a Kubera? No, prostě měl tu „smůlu“, že se otřel o romské futurum, a to já mám moc rád.
Romové bez budoucnosti?
Viktor Elšík
Já Vám i i panu Profantovi rozumím: proč se za jeden – v kontextu vyhroceného anticiganismu u nás skoro banální – výrok obouvat do někoho, kdo je v zásadě na "naší" (řekněme: protixenofobní) straně.
Přesto musím – po slibovaném zamyšlení – trvat na tom, že jednotlivé výroky ani takových ("našich") lidí nemůžou být imunní vůči kritice. Někdy si ani neuvědomujeme, co svými slovy činíme (jaké praktiky implicitně podporujeme, konzervujeme, prohlubujeme atd.). Na to jsem chtěl upozornit. A opravdu si nemyslím, že na mém rozboru Bublanova výroku je cokoli radikálního.
Co jsem ochoten připustit, je možná netaktičnost zveřejnění mých námitek. Jednak jsem ale p. Bublanovi nejdříve psal, jednak jsem v termínech taktiky (nebo spojenectví vs. nepřátelství) neuvažoval, protože je mi cizí.
Budiž tedy řečeno velmi jasně: Pana Bublana jako osobu za extremistu, xenofoba nebo anticiganistu nepovažuju. Jeho výrok mě však skutečně (z výše uvedených důvodů) znepokojil. Doufám, že můj text bude (i panem Bublanem) vnímán jako kritika, a ne jako osobní dehonestace.
Já pana Bublana nikam neposílám a vůbec mě nenapadlo o něm uvažovat v termínech spojenec, nebo nepřítel (ačkoli: poslal jsem mu na Facebooku žádost o virtuální přátelství a svůj názor na jeho výrok do zprávy, ale nijak nereagoval, jistě je zaneprázdněn). Minulé aktivity pana senátora neznám a je možné, že kdybych se s nimi seznámil, měl bych ho v úctě. Nemůžu si ho ale vážit za to, co nedávno řekl v Senátu.
K rodilým mluvčím romštiny v Česku: Podle nedávného sociolingvistického výzkumu na školách a v rodinách romských žáků (např. Červenka et al. 2010) má aktivní kompetenci v romštině zhruba třetina romských dětí školního věku, další zhruba třetina má kompetenci jen pasivní, pro poslední třetinu je romština jazykem zcela nesrozumitelným. Mezi staršími Romy je romština pochopitelně živější. V každém případě je počet mluvčích romštiny u nás v řádu desetitisíců. Míra vitality romštiny závisí na množství – včetně velmi lokálních – faktorů, jako je subetnická skupina (třeba tzv. olaští Romové mluví romsky v zásadě všichni), socioekonomický status a aspirace rodiny, síla rodinných vazeb na Slovensko apod. Nelze říct „v severních Čechách Romové romsky mluví, a v jižních ne.“
Jestli má někdo (nejen rétorický) zájem o seriózní popisy romštiny, rád pošlu odkazy do emailu, sem se to – mám pocit – nehodí. Můj email: viktor.elsik@ff.cuni.cz.
A co přesně máte na mysli "mou" teorií? Že romština má budoucí čas? Není nic snazšího, než tuhle "teorii" dokázat: otevřte si jakoukoli gramatiku nebo učebnici romštiny, anebo si nechte od jakéhokoli mluvčího romštiny přeložit pár vět.
Napadá mě, jestli nejsem přílišný purista. Jak se měl pan Bublan vyjádřit, abych byl spokojen? Třeba takhle: „Pro toho, kdo mluví jazykem, který budoucí čas vyjadřuje, – tj. i pro mě a pro většinu z vás, vážení senátoři a vážené senátorky, protože jak tu sedíme, většinou jsme etničtí Češi a rodilí mluvčí češtiny – je to nepochopitelné.“ Příliš dlouhé a směšně korektní, že? Pan Bublan prostě použil neškodnou zkratku, která – jak píše pan Profant – navíc odráží jednu z faktických a „hutných“ dichotomií v naší společnosti.
Jenže každé takové zkratkovité „my“ z úst politika či z pera novináře posiluje dojem, že „my“ (etničtí Češi, Neromové atd., podle kontextu) jsme ti normální a bezpříznakoví občané, kterým přirozeně patří tenhle stát a kteří z přirozenosti ovládáme veřejný diskurz. „Oni“ (Romové) jsou příznakoví „spoluobčané“, o kterých je „nám“ dovoleno říkat a psát cokoli. Každé takové zkratkovité „my“ zhutňuje onu společenskou dichotomii, ne na základě faktických odlišností mezi skupinami, ale na základě mocenské převahy jedné z nich.
Celá ta senátní debata o Romech a jejich vyfantazírovaných odlišnostech byla vedena v etnické perspektivě. Pan Bublan dobrovolně přispěl svou troškou a bez ohledu na to, jaké byly jeho úmysly (a já v textu píšu, že mám pocit, že celý jeho příspěvek vyznívá spíš vstřícně), se svým předsudečným a exotizujícím výrokem zapojil do diskurzivního útlaku jedné v zásadě bezbranné skupiny občanů. Mně pochopitelně nevadí František Bublan (a už vůbec se z jeho strany neobávám nějaké msty), mně vadí pár věcí, na tom, co a jak řekl.
A dovolte ještě dovětek: Proč právě Bublan, když by se k rozčílené reakci mnohem lépe nabízeli třeba jeho kolegové Juránek a Kubera? No, prostě měl tu „smůlu“, že se otřel o romské futurum, a to já mám moc rád.