Dialektika soukromého vlastnictví

Alena Zemančíková

Je dobré mít nějaké ty jistoty. Ale nemusí to vždycky být soukromé vlastnictví - to se totiž může z nositele svobody snadno stát i pastí.

Chodím udržovat zahradu, která mi nepatří. Ne kvůli užitku, je to městská zahrada za domem, kde celé odpoledne leží stín a nic se tam nedá vypěstovat — buď to potřebuje více světla, nebo to sežerou slimáci.

Kdysi jsem ale s touhle zahradou pomáhala své matce, rostou na ní už přestárlé a všelijak divoce rozkošatělé růže, které ona kdysi vypěstovala z řízků. Jsou úplně vražedně trnité, vždycky se o ně krvavě poraním, ale když kvetou, připomenou mi mámu a složitý a všelijak divoce rozkošatělý příběh naší rodiny.

×
Diskuse
PM
May 24, 2016 v 16.53
Rád čtu Čechova a Zemančíkovou
A s jistotou potvrzuji, že vlastnictví i jakkoliv jurodivé zahrady je nepřítel schopnosti nevázaného pohledu přes plot.
Trochu dál dopředu i dozadu....bych dodal.