„Je třeba dát dlužníkům najevo, že dluhy se mají platit. A nemá se odpouštět to, co mají plnit,“ řekla při představení aktuálních statistik týkajících se exekucí prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková.

Podle statistik Exekutorské komory se počet nově zahájených exekucí oproti loňskému roku snížil o deset procent na šest set osmdesát tisíc. Celkový počet exekučních řízení však o pět procent vzrostl na více jak čtyři miliony šest set tisíc. Exekuce se nadále koncentrují na stále užší okruh dlužníků a daří se jich vymáhat méně než v minulosti.

U fyzických osob probíhalo v loňském roce celkem čtyři a půl milionů exekucí proti více než osmi set třiceti tisícům dlužníků, u právnických osob potom téměř dvě stě třicet tisíc exekucí proti šedesáti osmi tisícům dlužníků. Celková vymáhaná částka v roce 2016 byla tři sta dvacet pět miliard korun.

Nejvíce nových exekucí bylo loni zahájeno v Ústeckém kraji, bez mála sto tisíc, a v Praze, přes sedmadevadesát tisíc. Z pohledu poměru počtu nově nařízených exekucí k počtu obyvatel je na tom nejhůře kraj Ústecký, nejlépe kraj Zlínský. Největší počet exekucí mají občané ve věku mezi 28—47 lety, jde o zhruba dva miliony šest set tisíc exekucí. Nezanedbatelný podíl mají i starší lidé. „Například u občanů starších 68 let registrujeme kolem sto deseti tisíc exekucí,“ řekl viceprezident Exekutorské komory ČR Vladimír Plášil.

Více než polovina exekucí se vztahuje na dluhy do deseti tisíc korun. Devětačtyřicet procent ze všech dlužníků má pak čtyři a více exekucí. Počet občanů se čtyřmi a více exekucemi meziročně vzrostl o deset procent na čtyři sta třináct tisíc. Obdobně se zvýšil i počet dlužníků s jednou až třemi exekucemi.

Exekuce se koncentrují na stále užší okruh dlužníků a jedna exekuovaná fyzická osoba má v průměru pět exekucí. „Mnohočetnost exekucí tak stále zůstává jedním z nejtíživějších celospolečenských problémů. U většiny pohledávek je u lidí, kteří čelí zároveň několika exekucím, prakticky nemožné dlužnou částku v únosném čase vymoci. Na jedné straně je sice méně nových exekučních případů, nicméně jejich celkový počet roste. Z toho plyne, že se nám daří bohužel vymáhat stále méně exekucí,“ vysvětlila prezidentka Exekutorské komory.

Cesta z dluhové pasti

Fučíková se rovněž dotkla vládou schválené novely insolvenčního zákona. Návrh ministra Roberta Pelikána počítá s tím, že dlužník bude oddlužen, pokud za tři roky splatí alespoň polovinu pohledávek věřitelů, nebo za pět let zaplatí-li minimálně třicet procent pohledávek. Případně pokud bude po sedm let o splácení pohledávek usilovat, může být splacená dlužná částka nižší než třicet procent pohledávek.

Cílem novely je umožnit mnohem širšímu okruhu lidí dostat se z dluhové pasti. „Platný právní stav neumožňuje významné části dlužníků jejich dluhovou situaci řešit, neboť jejich dluhy v průběhu času dosáhly takové výše, že je už nejsou schopni uhradit v plné výši ani splátkami ze svých příjmů, ani výtěžkem z rozprodeje svého disponibilního majetku,“ uvedlo tedy ministerstvo spravedlnosti.

Podle předsedkyně Exekutorské komory vyvolává Pelikánův návrh všeobecné diskuse, zda jde o správně zvolenou cestu při řešení problematiky exekucí. Na otázku, jak pomoci lidem, kteří se nacházejí v dluhové pasti, odpověděla, že řešení ona ani komora nemá. S řešením prý mají přijít politické reprezentace.

„Dnes je naprostá většina exekucí prakticky nevymahatelná. Tisíce lidí je zatíženo mnohočetnými exekucemi a nemají šanci se z dluhové pasti nikdy dostat. Jsou vyřazení z běžného života. Mají problémy se zaměstnáním, s bydlením, neodvádějí takřka nic do solidárních sociálních systémů, navíc často pobírají různé sociální dávky. Stávající systém je tak nevýhodný pro všechny, pro dlužníky, pro věřitele i pro stát. Avšak pokud tito lidé projdou oddlužením, tak se můžou postavit na vlastní nohy. Mohou znovu začít legálně pracovat, zaplatit část dluhů a řádně odvádět daně. Oddlužení ve svém důsledku pomůže všem,“ řekl Deníku Referendum senátor Jiří Dienstbier.

Nicméně Exekutorská komora si je vědoma, že bez systémové změny prostředí, ve kterém soudní exekutoři exekuce provádějí, nelze očekávat změny k lepšímu. Proto dlouhodobě prosazuje místní příslušnost exekutorů. Při jejím zavedení by byly exekuční případy přidělovány exekutorům dle místa trvalého bydliště povinných a byla by tak posílena nezávislost soudního exekutora. Ta by otevřela cestu k větší finanční participaci věřitelů na nákladech exekuce, takže by je motivovala k zodpovědnějšímu vymáhání svých pohledávek.