Soumrak politických stran — tak by se mohlo jmenovat příští politické uskupení, které u nás uspěje v příštích volbách. Tradiční partaje už přes deset let nezvládají konkurenci Věcí veřejných, Tradice-odpovědnosti-prosperity, Akce nespokojených občanů, Úsvitu přímé demokracie a nejnověji také Pirátů. A zatím žádná ze stran, které se podílely na formování základů české demokracie v devadesátých letech, nenašla dobrou odpověď na otázku, co s tím.

Nejčerstvěji dolehl stín nepřízně voličů na sociální demokracii. Po debaklu v loňských parlamentních volbách, kde přišla o bezmála 640 tisíc voličů a 35 poslanců, ztratila letos strana polovinu svých zastupitelů na městských a obecních radnicích.

Skóre připomíná propad ODS po pádu vlády Petra Nečase v roce 2013. Ovšem s jedním malým rozdílem. Stranu Václava Klause staršího i mladšího podržela tradičně pravicová Praha. I v kritickém roce 2014 tu ODS získala celkem 173 zastupitelů na malých i velkých radnicích, zatímco „socany“ letos Pražané smazali z politické mapy zcela.

Nejsou čísla jako čísla

To je také jeden z hlavních důvodů, proč se ČSSD nemůže u svého devadesátkového dvojčete bez dalšího inspirovat k politickému comebacku. On se totiž především neodehrál ani na pravici.

Co se týče parlamentních voleb, ODS si po čtyřech letech v opozici polepšila o 3,6 %. Reálně se bavíme asi o 200 tisících voličů. Z toho 30 tisíc jich přibylo právě v metropoli a dalších 20 tisíc v pěti z největších českých, moravských a slezských měst — v Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci a Liberci.

Spíš než o rehabilitaci pravice se můžeme tedy bavit o preferencích městských voličů. Ti se nejspíš mohli vylekat agresivního populismu, který probublal do nejvyšších pater na zádech některých nových politických subjektů slibujících změnu.